Davidovi instinkty se nemýlili, opravdu nastalo to, co si myslel. Měl ataku, neměl se, jak dovolat do práce nebo do školky, aby omluvil Niki, která mu teď dělala asistenci, sice nevěděla, co se děje, ale seděla vedle Davida a hladila ho ve vlasech. David na chvíli zavřel oči a snažil se spát, ale pořád ho něco rozptylovalo, nemohl mluvit, takže se užíral vevnitř, aspoň nebyl sám. Neustále si připomínal včerejší rozhovor s Romanem, který ho bude trápit ještě dlouho. Je rád, že má Niki, ale Roman mu taky chybí. Nakonec se mu podařilo usnout aspoň na chvíli, dokud ho nevzbudil zvonek, nevěděl, kdo to je a opravdu se teď z postele nedostane. Niki se ho byla zeptat jestli může otevřít a on jí to odkýval, mohl to být kdokoliv, klidně Mery nebo..ne, to je nesmysl. Niki teda otevřela a musela skoro zaklonit hlavu, aby na dotyčného aspoň trochu viděla. Pustila ho dovnitř, pamatovala si ho, byl to ten doktor, kterého viděla, ten vysokej. Nakonec ho zavedla za Davidem a zdrhla. „David?" oslovil ho opatrně dotyčný a David okamžitě poznal o koho jde. Jen lehce nadzvedl ruku, aby dal znamení, že poslouchá. „Takže ses nezačal léčit," řekl Roman polohlasně, skoro pro sebe, ale Davidovi to neuniklo. Jako odpověď jen zakroutil hlavou. „Pořád stejně nezodpovědnej," pokračoval Roman. David poznal, že Roman přišel sám, jeho chování i tón hlasu tomu nasvědčovali. Kdyby ho poslala Mery tak by asi nedošel, ale byl překvapený, nevěřil by tomu, že by fakt přišel. Roman tam s ním chvíli byl, aby se ujistil, že bude David v pohodě. Když už byl na odchodu, zastavil ho David, který byl ospalý a skoro omámený práškama, takže si ani neuvědomoval co říká. „Míšo," zamumlal David, „zůstaň tu ještě." V Romanovi hrklo, dlouho neslyšel tohle oslovení a David ho tím překvapil. Vrátil se tedy tak kde původně seděl a jemně hladil Davida ve vlasech.
Řekl to David naschvál nebo si to opravdu neuvědomil? Jak bude reagovat Niki?
