Nakonec to David udělal, sice ne přesně jak chtěl, ale pokusil se o to. Opatrně se posadil a automaticky padal, ale tentokrát dopředu. Opřel se hlavu o Romanovo rameno a objal jeho ruku, tak, aby znovu nespadl. Roman byl překvapený. Nejdřív nechtěl, aby mezi ním a Davidem znova něco bylo, ale tentokrát nemohl odolat. David ho stále přitahoval a teď ho přitahuje ještě víc. „David?" oslovil ho opatrně Roman. David zvedl hlavu a začal panikařit. „Promiň....já...," začal David hledat ty správné slova, tohle nedomyslel. Roman se jen pousmál, chytil ho za bradu a políbil. David zůstal dost překvapený, ale potom začal odpovídat svými polibky. Když se od sebe odtrhli podívali se na sebe, oba byli chvíli zmatení. „Dej mi čas, aspoň chvíli," zamumlal Roman po tom co se vzpamatoval, „nechci to zbytečně urychlit." David se na něj překvapeně podíval. „Chápu," řekl polohlasně, „ale zůstaneš tady?" Roman chvíli zůstal mlčet, nevěděl, co říct. „Sám to asi nezvládnu," dodal ještě David. Roman se jen pousmál. „Dobře, když je to tak nutný," svolil nakonec Roman.
David většinu dne proležel v posteli, ale občas se zvednout musel, aby mohl na záchod. Roman se mezitím snažil nějak seznámit s Niki, která z něj byla ještě pořád trochu mimo. David si sedl k Romanovi a Niki, která potom odběhla. „Ona má heterochromii?" zeptal se Roman opatrně. „Má," odpověděl jednoduše David. Nemohl se vyjadřovat nějak složitěji, ale snažil se aspoň nějak. „Měl by sis ještě lehnout," řekl Roman a lehce Davida pohladil po ruce. David si jen povzdechl. „Už jsem v pohodě," snažil se ho přesvědčit David. V ten samý moment přiběhla Niki, která se na ně zmateně dívala a pak se usmála a sedla si k nim.
