David se zatím marně hrabal ve skříňce, za to Niki vedla velmi zajímavý rozhovor s Romanem, kterému přišlo mnohem zábavnější bavit se s Niki než číst ruské noviny. „A co to je vůbec za klikyháky?" zeptala se Niki a ukázala na noviny. Roman byl chvíli překvapený, ale pak se usmál a začal to Niki co nejjednodušeji vysvětlit, na rozdíl od Davida, který se snažil nesmát. „To je azbuka," začal Roman, „tohle je přesněji ruská azbuka." Niki ho zaujatě sledovala a dívala se na písmenka na pomuchlaném papíru. „A ty je umíš?" ptala se dál Niki a David se stále snažil nesmát, dělala přesně to, co jí předtím řekl, otravovat jeho kolegy. „Umím," odpověděl jednoduše Roman a čekal kdy se David začne smát nahlas. Ale nedočkal se, musel na urgent i s Davidem, který v šuplíku konečně našel to, co potřeboval.
Niki většinu času trávila s doktory a bavilo ji otravovat je, většinou jí říkali, že na malou holku je dost chytrá a ona jim vždycky pyšně odpověděla, že po tatínkovi. „Tady jsou plíce," ukazoval jí zrovna jeden doktor. Niki kývala hlavou, že rozumí. „A co je tohle?" zeptala se a ukázala na stín na vyšetření. „To potřebujeme zjistit," odpověděl doktor a vypl tablet, „ty jsi mladá Hofbaurová, že?" „Jsem," odpověděla pyšně Niki. Ale víc se nedočkala, protože doktor musel za pacientem, kterého snímky jí zrovna ukazoval. Niki seděla na lékařáku sama a čekala, jestli přijde nějaká sestra, ale marně, vykašlali se na ni. V moment, kdy se Niki chystala prohrabat papíry se otevřeli dveře, opět se potkává s Romanem, který si nesl kafé a nějaké papíry. „Neměl by tě náhodou někdo hlídat?" zeptal se jí jen za sebou zavřel. „Asi jo," odpověděla nervózně, „ale nikdo tu nebyl, jen doktoři." Roman byl dost překvapený, Niki vůbec nevadilo, že se bavila s cizími lidmi. „Slyšel jsem, že jsi byla dost zvědavá," snažil se s ní nějak bavit, mezitím co se Niki snažila přijít na to co je napsané na některých papírech. „Fakt? Mě říkali, že jsem chytrá, ale to jsem po tátovi," řekla opět hrdě Niki a donutila tím Romana se pousmát, je celá po Davidovi.
