Opět ráno, bytem se začaly rozléhat hlasité kroky, které směřovali k ložnici, kde ještě zatím v klidu spal David v Romanově náručí. Kdo jiný by je, vyrušil než Niky. Otevřela dveře, hlasitě se nadechla a zase je zavřela. Hlavou se jí začali rozléhat otázky, ale všechny zmizeli po tom, co si uvědomila, že v televizi je její oblíbená pohádka, kterou dávají každý víkend. Sedla si na sedačku s ovladačem v ruce a pustila televizi. Samozřejmě tím vzbudila ty dva v posteli. David jen nespokojeně zamručel a přitiskl se víc k Romanovi, který se snažil všechny narušující zvuky ignorovat i když mu to moc nešlo. „David?" oslovil polohlasně člověka, který mu zabraňoval v opuštění postele. „Hmm," ozvalo se a dál se nic nedělo. David ho nechtěl pustit, ne teď, když ho má u sebe tak blízko. „Nebylo by od věci, kdyby si mě pustil," zamumlal Roman a pousmál se, nikdy mu nedošlo, že tohle bylo zrovna to, co mu chybělo. Davidova paličatost, „v bytě mám zavřenýho kocoura." „Hmm," ozvalo se znova a David ho konečně pustil, „vrátíš se? Klidně i s kocourem." Roman se jen pousmál, ale neodpověděl mu. Roman zavřel dveře od ložnice a otočil se. Niki se na něj soustředěně dívala. „Půjdu si něco zařídit, hlavně nezlob Davida," řekl Roman a odešel se obout. „Jasný," ozvalo se ještě předtím než se Niki znovu zabrala do sledování nějaké animované kraviny, která Niki neskutečně bavila.
