Po tom, co přišli z urgentu se Davidovi na Niki něco nezdálo, měla mnohem míň energie než obvykle a byla tichá, vůbec to k ní nesedělo. David měl strach z toho, že se to začíná projevovat. „Niki, je ti dobře?" zeptal se jí radši a přišel k ní, seděla na sedačce a dívala se na nějakou pohádku v televizi, ale vypadala, že je úplně mimo. Na odpověď mu jen zakývala hlavou, že ne. „A bolí tě něco?" ptal se dál David a zkusil jí dát ruku na čelo i přes to, že věděl, co se děje. „Ne, jen jsem unavená hodně moc," řekla a podívala se na Davida, který věděl, co to znamená, poslední dobou se Niki i měnila nálada. „Běž si lehnout do ložnice, stejně už si po večeři a je pozdě," rozkázal hned David a začal se věnovat mobilu. Ani on sám se necítil nejlíp, takže budou oba ležet u něj na posteli, oba budou neschopni cokoliv dělat. Mezitím co se Niki chystala do postele si David zařizoval volno, minimálně na týden. Když konečně překecal sestru, že je to tak důležité, položil mobil na stůl a šel se podívat na Niki, která už spokojeně spala na jedné půlce postele.
Slunce oslepilo Davida, který večer zapomněl zatáhnout žaluzie, křečovitě sevřel víčka k sobě a opatrně se otočil zády k oknu, Niki ležela ve stejné pozici skulená v klubíčku. David jen na chvíli zavřel oči a usnul. Vzbudil ho až zvonek, opatrně otevřel oči a Niki ještě spala, na tom mu záleželo nejvíc. Vyhrabal se z postele, hodil na sebe oblečení, prohrábl si vlasy a vydal se otevřít. Otevřel dveře a nebyl překvapený, stál tam Roman s dost překvapeným obličejem. David ho pustil dovnitř a odešel do kuchyně. „Kde máš Niki?" zeptal se Roman a sedl s k Davidovi na sedačku. „U mě v posteli," zamumlal a opřel si hlavu o Romanovo rameno, „teď je potvrzený, že je stoprocentně Hofbauerová." Romanovi chvíli trvalo než mu to došlo a pak to pochopil.
