David byl v práci jako obvykle, ale pak mu volala chůva Niki, že jí do toho něco skočilo a nemůže ji vyzvednou a David byl v pasti. Musel to nějak vyřešit s Mery. „Jak moc mě tady potřebuješ?" zeptal se jí narovinu. „Co to je zas za otázku?" odpověděla mu otázkou Mery, která byla dost zaskočená. „Musím vyzvednout Niki, nemá ji kdo pohlídat," začal vysvětlovat co nejrychleji David. „A kde ji tady chceš nechat?" ptala se dál Mery, který to nebylo příjemný. „Na lékařáku, asi," přemýšlel David. „Asi?" zopakovala to po něm Mery. „Já fakt nemám kde jinde bych ji dal a nechci ji nechávat samotnou doma," snažil se neustále David přesvědčit Mery. Ta už byla mírně vytočená Davidovou neústupností. „Nějakýho kamaráda nemáš?" snažila se najít jiné řešení Mery. „Adamovi bych nesvěřil ani kus papíru, natož svoje dítě," ušklíbl se David. „Dobře," svolila nakonec Mery, „ale přidělím k ní nějakou sestru, která s ní bude, když ty nebudeš mít čas." David na nic nečekal, vrátil se na lékařák, aby si mohl vzít aspoň bundu.
„Budeš s nějakou sestrou v takový místnosti, říkáme tomu lékařák a bude tě hlídat sestra, když já nebudu mít čas, chápeš?" snažil se to David vysvětlit co nejjednodušeji Niki, která zaujatě sledovala urgent. Mery už na ně čekala. „Ahoj princezno," usmála se na Niki, která začala být nervózní. „Dobrý den," zamumlala a objala Davida okolo nohy. Ten ji následně vzal do náruče, aby ji mohl odnést na lékařák, domluvil si to s Mery a odešel i s Niki na lékařák. „A co tam budu dělat?" zeptala se ho Niki potom. „To nevím, můžeš otravovat doktory co tam budou," začal ji nabádat David. „Nebude tam třeba Roman?" zeptala se hned potom. David se na ni podíval. „O co se vsadím, že jo," zamumlal David, jenom doufal, že se mílí, ale bohužel ne. Roman seděl na lékařáku a snažil se soustředit na čtení novin, ale zvedl hlavu, když se otevřeli dveře. David mezitím položil Niki na zem a začal se hrabat ve skříňce. Niki se mezitím pozdravila s Romanem.
