Po několika únavných rozhovorech, ve kterých se David pokoušel přesvědčit Niki, že kočku ani psa si pořídit nemůžou to nakonec vzdal a začal hledat nebližší útulek. V ten samí moment si vzpomněl i na Hofa, kocoura, kterého našel promrzlého na ulici, byl to taková kulička chlupů, která ho v oblibě kousala do nohou nebo rukou. Měl chuť se na to zeptat Romana, ale neměl odvahu, zatím spolu nemluvili. David seděl na urgentu a hledal si nějaké útulky na mobilu. „Seznamka?" zeptala se pobaveně Mery, když sledovala, jak se u toho David vzteká, protože se mu to seká. „Co? Ne, hledám útulky, Niki si usmyslela, že chce kočku a že když ji nedostane, tak se se mnou nebude bavit," vysvětlil rychle David, ale to nečekal, že se do rozhovoru zapojí Roman, který seděl opodál. „Že by sis konečně vyzvedl svoji kočku, která v podstatě už moje?" ptal se ho, sice to nemyslel vážně, ale zajímalo ho to. „Niki vysloveně řekla, že chce kotě," odmítl David, „ale pokud mi ho dáš, tak jí můžu říct, že je to přerostlý kotě." Mery se neudržela a začala se smát. David se na ni zmateně podíval, nechápal, čemu se směje. Roman se jen pousmál. „Myslím, že Niki není hloupá," pokrčil rameny Roman, „hodně štěstí v hledání." „Dík," zamumlal a znovu se ponořil do hledání vhodného útulku, kde by si Niki mohla vybrat. „Akorát si dávej bacha, aby si Niki nechtěla adoptovat každou kočku, která tam je," upozornila ho ze srandy Mery. David se nad tím zamyslel. „To mi nedošlo," přiznal.
„Jakou tu kočku teda chceš?" ptal se David Niki jen přišel domů, dneska ji ze školky vyzvedla chůva, která stejně odešla dřív. „Strakatou a chlupatou," začala opět snít Niki. „A musí to být kotě?" zeptal se jí znova David, který věděl odpověď, ale stejně se radši zeptal. „Jo, nic jiného nechci," dala ruce do kříže a odešla do pokoje. David se jen pousmál, je úplně stejná jako on, což ho na jednu stranu děsilo, ale na druhou stranu byl rád, že je víc po něm. Ale bál se, že po něm zdědila něco co nepřál nikomu, doufal, že se to nikdy neprojeví.
