Dny ubíhali jako voda a mezi Davidem a Romanem se začala tvořit ještě větší propast, Mery je musela dávat odděleně, protože se bála, že se pohádají, což se stalo nejednou. Dneska jí to bohužel nevyšlo. „S kým teda sloužím?" zeptal se David, který zrovna přišel na příjem, po tom, co se převlekl do mundúru. „S Romanem," odpověděla nervózně Mery a David se na ni překvapeně podíval. „Jak to?" ptal se hned David. „Měl jsi mít službu s Matym, ale ten si musel něco důležitého vyřídit," vysvětlila mu rychle, nechtěla se v tom dál babrat. David ji, ale stále sledoval a čekal, že mu řekne, že je to jen nějaký hloupý vtip. Došlo mu, že to není vtip v ten moment kdy Roman přišel a podíval se na něj. David mu uhnul pohledem, stejně jako to dělával od jemu, ale nechtěl to udělat.
David zrovna dostal jednoho vážně zraněného pacienta a potřeboval k němu neurochirurga a přišlo mu jako dobrý nápad zavolat si Romana. „Jsi si tím jistý?" přesvědčovala se Mery, když jí to David řekl. „Znáš někoho lepšího?" zeptal se jí David. „Davide tohle není dobrej nápad, je to mezi vámi napjatý a ty ho chceš na sál," přesvědčovala ho Mery, ale marně, David byl rozhodnutý. „Mě tady nejde o nás dva, ale o to, abychom zachránili pacienta. Nemám čas to řešit, jdu se připravit a zavolej mi ho," rozhodl nakonec David a vydal se vstříc umývárně.
Netrvalo dlouho a Roman dorazil na sál, zůstal překvapeně stát, když zjistil, s kým operuje, ale zkusil zachovat klidnou hlavu. Jde tu o pacienta, ne o to, s kým operuje. David ho co nejrychleji seznámil s diagnózou a čekal na to co řekne Roman. „Jak budeme postupovat?" zeptal se ho Roman, když David domluvil, ale odpovědi se mu nedostalo, David jen nervózně polkl. „Chtěl jsem ti přenechat vedení operace," začal David. Roman se na něj překvapeně podíval, ale souhlasil.
