Až po uši

Přiznání

Přes hrozbu, kterou představovali Podsvěťané se rozhodl Tony se Stevem, že začnou jednat. A proto, když se zbytek Avengers vrátil zpátky  úspěšně z mise a vyslechli si, co se všechno během jejich nepřítomnosti stalo, Tony všem vyložil nový plán. Avengers se rozdělili do týmů a měli odjet do různých koutů světa, kde podle informací, které poskytla Elia, je největší koncentrace Podsvěťanů, aby se pokusili vyzvědět, co Dantalion chystá. Měli za cíl infiltrovat nepřítele. 

Jediní, kdo zůstávali na základně byli Elia, Steve a Bucky. Elia musela zůstat, protože by ji Podsvěťané hned poznali a Steve s Buckym si namísto pozice v některém z týmu, vylosovali její hlídání. Rozhodně ji tam totiž nemohli nechat samotnou. Steve nebyl zrovna dvakrát nadšený, že musí nečinně sedět, ale losování byl jeho nápad, tak raději nic nemamítal a svůj úděl přijal. 

Bucky byl naopak spíše rád, že může zůstat s Eliou. V hlavě si často přehrával ten večer, kdy ji prvně políbil. Jeho city k ní byli silné a on pevně věřil, že mu je plně opětuje. 

Horší však bylo, že věděl, že jeho nejlepší kamarád se o Eliu také zajímá. Nechtěl by nějakou hloupostí přijít o Eliu anebo ztratit kamaráda. Patová situace. Bude si se Stevem muset promluvit co nejdříve a říct mu pravdu o jeho citech. V žádném případě se totiž nehodlal Elii vzdát. 

Avengers se vydali na svou misi a na základně nastalo nezvyklé ticho. 

......... O nějaký ten čas později...... 

Elia seděla na zábradlí balkonu a pod sebou měla několik desítek metrů výhledu. Popíjela horkou kávu a ocas jí přitom rozverně máchal ze strany na stranu. 

,.,Občas zapomínám na tvé kočičí schopnosti. " řekl Steve a přišel k ní. Podíval se přes zábradlí. ,,Je to celkem vysoko. Vím, že tobě to tak sice nepřipadá, ale nemohla bys pro klid mojí duše raději slézt z toho zábradlí?" 

Elia se usmála, vstala a postavila se nohama rovnou na zábradlí. Prošla se po něm  tam a zpátky a sledovala, jak kapitánovi lezou oči z důlku a jeho ruce mají tendenci se k ní natahovat pro případ nenadálého pádu. Ještě chvíli ho trápila a pak ladně seskočila dolů. 

,, Je mi líto žes tady musel zůstat semnou trčet, určitě bys byl raději tam venku. " řekla Elia. 

,, Ale to ne, nevadí mi to. Ostatní to zvládnou i beze mě. Jsou silní a dost chytří na to, aby se nevrátili s prázdnou." 

,, Pořád si myslím, že bych odtud měla odejít někam pryč, někam, kde nikoho neohrozím a kde se mi podaří před Dantalionem schovat." 

,, Nesmysl. Zůstaneš tady a my ti pomůžeme. "

,, Díky, Steve." usmála se na něj. 

,, Jak to vlastně mezi tebou a Dantalionem je? Teda jako... On byl něco jako tvůj přítel nebo..." 

,, Proboha to ne." zastavila ho Elia.,, Jestli myslíš, že jsme spolu byli ve vztahu, tak to určitě ne. Víš, my famulové jsme celkem vzácní a když si některý z vládců jednoho z nás najde, tak to bývá nadosmrti. Ve vašem světě by se to dalo přirovnat k domácím mazlíčkům."

,,To nemyslíš vážně?" podivil se kapitán. 

,, Co konkrétně? " nechápal Elia jeho otázku. 

,, Chce mi říct, že Dantalionem tě měl jako zvíře?" 

,,Ano... Měl. Sedávala jsem u něj a spávala vedle něj v posteli. Moje přítomnost ho uklidňovala. Tuhle schopnost mají totiž jenom kočičí fámulové. "

,, Elio to je příšerné, ten chlap tě využíval!"

,, Nebylo to vždycky tak hrozné, Steve. Měla jsem, kde žít a pravidelně co jíst, což je více než má většina obyvatel Podsvětí. A byla bych to i vydržela nebýt... "zarazila se. Ještě nikomu neřekla o tom, proč vlastně s Dantalionem bojovala a proč utekla. Dosud jenom věděli, že měli velkou rozepři a že jí Dantalionem hodně ublížil. 

,, Nebýt čeho, Elio?" 

,, Dantalion...on... Totiž... Ehm. Začal mi více projevovat náklonnost. Prvně jsem si myslela, že je to jen jeho dobrá vůle... Hladil mě po vlasech. Byl milý. Ale jednoho večera po mě chtěl víc... Utekla jsem od něj a myslela si, že to je jen chvilkové pobláznění, ale druhý den..... Druhý den jsem se už ubránit nedokázala... " vzdychla jsem. 

,, V pořádku, nemusíš nic pokračovat ." Steve pochopil až moc dobře. Bylo mu Elii líto, tak strašně líto. Jak mohl někdo ublížit tak malé zranitelné osůbce. Nešlo mu to do hlavy. 

Kapitán Eliu objal. Cítila se v jeho náručí bezpečně. Opřela si hlavu o jeho hrudník a nechala ho aby jí dál držel. 

Po chvíli zvedla Elia hlavu a podívala se na Steva. Koukal jí přímo do jejich rudých očí. A pak ji nečekaně políbil. Elia samým překvapením ztuhla. Steve to ne! To nemůžeme! Jeho rty byly sladké a jemné. Lehce jej od sebe odstrčila. V hloubce duše, ale toužila ve slastném polibku ještě chvíli zůstat. Ale rozum jí velel něco jiného. Vzpomněla si na Buckyho a jejich noc v parku... 

,, Elio, miluju tě. " zašeptal jí Steve. 

,, Ach, Steve..." do očí ji vrhkly slzy. Otočila se od kapitána a rozběhla se zpátky do dovnitř. 

Ve dveřích balkonu, ve stínu, ale stála osoba. 

,, Bucky? " řekla Elia a otrela si oči od slz. 

Bucky se zamračil, otočil se a odešel pryč. 

Elia poznala, že slyšel Stevovo vyznání. Věděla, že viděl jejich polibek. 

Nikdy v životě by si nepomyslela, že bude muset čelit takové situaci....