Jako z ledu

❄️ 24. ❄️

Kapitola dvacátá čtvrtá:
ŠTĚDRÝ DEN

Sobota 24. prosince

Elliot

„Jsou toho plné noviny. Ale nikdo kromě nás přesně neví, co se stalo," řekne Brynn, upraví si černou čepici a podívá se mi do očí.

„Stejně si myslím, že přijde čas, kdy už to nebude žádné tajemství. Ale možná by mi to ani nevadilo. Mohl bych pomáhat nějakým světovým organizacím zabývajícím se životním prostředím. Mohl bych zabránit tání ledovců a získat nám a dalším generacím čas. Co si o tom myslíš?"

„Je to úžasný nápad. Ale uvidím tě pak vůbec někdy, když budeš zachraňovat svět?"

„Doufal jsem, že bys byla můj parťák." Mrknu na ni a ona se usměje.

„Tak tedy dobře. Budeme spolu zachraňovat svět!" řekne radostně. „Ale nejdřív musíš ještě trochu trénovat. Takže vyčaruj ty svoje sněhové vločky a pak je rozpusť. Šup, šup."

Zhluboka se nadechnu a z pravé ruky mi vystřelí sněhový proud. Během chvilky se mi do vlasů začne snášet drobný sníh. S pečlivým soustředěním se mi podaří vločky rozpustit a Brynn mi zatleská. „Už ti to jde skoro samo," pochválí mě.

„To díky tobě. Nebýt tebe, nevím, kde bych teď byl. Možná by se ze mě stal kus ledu a zůstal bych trčet někde v temné části lesa, kde by mě nikdo nikdy nenašel," připustím. Brynn udělá pár kroků vpřed směrem ke mně. Na malou chvíli sklopí pohled k zemi, jako by se rozmýšlela, jestli to, co chce říct, skutečně říct má. Pak se na mě ale znovu podívá, trochu posmutnělým, avšak laskavým, pohledem.

„Vím, že tu díru po ztrátě tvých rodičů zacelit nedokážu. Ale budu se snažit, aby sis nepřipadal tolik sám. Abys nezapomněl milovat a přijímat lásku ostatních. Víš, trvalo mi dlouhou dobu, než jsem dokázala pochopit, proč ses choval tak, jak ses choval. Odtažitě. Ale už tomu rozumím. Nenáviděl ses a člověk jen těžce dokáže milovat někoho jiného, když nedokáže milovat sám sebe. A tak se tě chci zeptat, myslíš, že by ses jednou dokázal milovat stejně tak, jako miluji já tebe?" Její pohled je omluvný, jako by se bála, že se mě dotkla nebo že její slova nebyla na místě. Ale tak to není. Přesně tohle jsou věci, o kterých musíme mluvit, jestliže chceme, aby náš vztah fungoval.

„Myslím, že díky tobě bych s tím dokázal alespoň začít. Cítím totiž, že s tebou dokážu všechno." Brynn se usměje a uvězní mě ve vřelém objetí. V její teplé náruči se cítím jako doma. A ačkoliv je ztráta rodičů ta nejtěžší věc, které musím v životě čelit, jsem si jistý, že po boku Brynn a svých přátel nikdy nezůstanu sám.