Fantom poezie

14.

Druhého dne při osamocené snídani jí vyrušilo zvonění jejího mobilu. Nějaký člověk jí volal. Kdo mi tak může volat?, zeptala se sama sebe v duchu. Podívala se na displej a zjistila, že to volá Christian. Hovor zvedla. ,,Dobré ráno, lásko." pronesla potěšeně ona. Přitom se ale rozhlížela, jestli jí neslyší její otec. ,,Dobré jitro i tobě, milovaný Anděli." popřál jí její milovaný. ,,Volám ti, abych ti popřál hezké ráno a oznámil ti dobrou zprávu." zdůvodnil jí on, proč jí volal. ,,Jakou dobrou zprávu pro mne máš?" vyzvídala ona. Fantom se jí rozhodl malinko napínat, aby spolu mohli mluvit co nejvíce. ,,Ty zprávy jsou vlastně dvě." řekl tajemně. 
,,Ano?" zaujalo jí. ,,Jaké jsou to zprávy?" 
,,Za prvé- naučil jsem se v dnešní noci na poznámkovém bloku na počítači a vypracoval jsem v něm svou první práci- svůj životopis. A za druhé- dneska jdu na přijímací pohovor kvůli práci redaktora." odpověděl jí.
,,Ne, ne!" nedokázala uvěřit, co to slyší. Můj milý si hledá práci, což je veliký pokrok.
,,Ano." potvrdil jí. ,,Pokud mne přijmou, víš, co to znamená." 
,,Vím, nebudeme se spolu vidět pořád. Ale na druhou stranu, alespoň ti nezevšedním a my dva si budeme více vážit našich setkání." pochopila. 
,,Vše zlé je pro něco dobré a pro naši lásku je to to nejlepší." pronesl tajemně Fantom. ,,Máš dneska zkoušku?" zajímal se. 
,,Mám." odvětila mu. ,,A opět budu po zkoušce recitovat v prázdném sále." pronesla laškovně v naději, že ho něco napadne, aby tam mohl být s ní. Místo toho on dokázal vymyslet něco mnohem lepšího. ,,Až budu mít po pohovoru a pokud budu vědět výsledek- jestli mne přijali, či ne, pošlu ti zprávu, ať ke mne přijdeš. Zarecituješ mi, popovídáme si." Nad tím dívka nemusela dlouho přemýšlet, jeho nabídku tedy přijala.

Fantom se tramvají dostal k veliké budově, kterou byla právě redakce Xaver Haus. Tam právě se vydává deník Naše Rakousko. Muž, který oděvem připomínal spíš bankovního úředníka než bývalého divadelního kritika, jenž snaží se získat místo novináře vstoupil dovnitř. Objevil se v přízemí domu, po kterém se rozhlížel. Tak tahle vypadá moderní vydavatelství, je mnohem větší, má více zaměstnanců, kteří nejsou jen vydavatelé a redaktoři. Dnes je jich mnohem více., pomyslel si on. Jeho rozhlížení po místnosti zaznamenala mladá žena- recepční. ,,Potřebujete něco?" zavolala na něho. Christian se na ní, když uslyšel její hlas otočil se slovy: ,,Hledám. Paní Blanku Schneiderovou, šéfredaktorku deníku Naše Rakousko. Mám s ní domluvené setkání. Nevíte, kde jí mám najít?" Na to měla slečna recepční jednoduchou odpověď: ,,Šesté patro, třetí dveře zprava." 
,,A jak se tam mám dostat?" zeptal se nechápavě. Recepční se na něho podívala arogantně. ,,Výtahem, nebo schody. Vyberte si." pronesla drze recepční. 
,,Děkuji." řekl překvapeně Fantom a šel s neklidnými myšlenkami z chování neznámé slečny. Co si to dovoluje se takhle chovat drze? To se tak chová i ke svým nadřízením? 

Tyto myšlenky v něm přestaly znít, když přišel ke dveřím té místnosti. Na ty zaklepal. ,,Dále." znělo postarším hlasem, jenž mu připomínal sekretáře Konrada, se kterým mluvil. Muž tedy otevřel dveře a vešel do zasedací místnosti. ,,Dobrý den."
,,Vy jste pan Deivol, že?" pohlédl na něho mile postarší sekretář. 
,,To jsem já, ano. Dobrý den." podal mu v rámci zdvořilosti ruku.
,,Zdravím vás." opáčil mu sekretář. ,,V klidu se posaďte." řekl mu. Fantom se tedy posadil na židli a vytáhl si ze svého kufru- jenž více připomínal tak úředníka složku, ve které byl jeho životopis, maturitní vysvědčení, na kterém byl napsaný rok 2004 a vysvědčení z akademie z roku 2009. ,,Mohu vám nabídnout kávu?" zeptal se ho sekretář. 
,,Ne, děkuji. Ale jestli mohu vás poprosit o sklenici vody, byl byste laskav." odvětil mu on. Sekretář mu tedy podal sklenici vody. ,,Prosím, počkejte na paní Schneiderovou." 

Sekretář odešel ze zasedací místnosti. Po chvíli se otevřely dveře a do místnosti vyšla žena středního věku. ,,Dobrý den." vstanul muž ze židle a podal jí ruku.
,,Dobrý den. Blanka Schneiderová, šéfredaktorka deníku Naše Rakousko."
,,Christian Deivol, uchazeč o pracovní pozici redaktora vašeho magazínu." Po tomhle představení se opět posadil na židli a upil si ze sklenice vody. ,,Jistě jste o mém zájmu o práci ve vašem časopise slyšela od vašeho sekretáře."
,,Ano, můj sekretář mne o tom plně informoval a já jsem ráda, že se ozval někdo na nabídku této pracovní pozice." pronesla paní Schneiderová, která si zrovna četla jeho životopis. „Takže vy jste pracoval během svých studií na akademii jako kritik divadelních představení." započala žena tímto komentářem pracovní pohovor.
„Přesně tak. Byla to velmi příjemná práce, za kterou jsem byl docela obstojně placen, ale tato nabídka redaktora v tomhle deníku se mi natolik zalíbila, že jsem prostě musel o tom zjistit něco víc a dnešním dnem jsem tady."
„Nemáte tedy s prací novináře žádné zkušenosti."
„Nemám, ale proto jsem tady, abych ty zkušenosti získal." byla jeho odvážná odpověď na její komentář ohledně jeho nezkušenosti. Paní Blance se líbilo to, že má takové zvláštní charizma, které připomíná lázeňského šviháka a že se práce nebojí. Kéž by mne přijala., zadoufal si.

,,Pane Deivole, nového kolegu potřebujeme jako sůl a vy byste byl skvělým přínosem do naši redakce. Kdy byste byl ochoten nastoupit?" řekla na závěr pohovoru. 
,,Jsem ochoten vám být k dispozici od zítřejšího rána." řekl s úsměvem Fantom. 
,,No výborně! Vítejte u nás, pane kolego." podala mu opět ruku, čímž mu dala najevo, že jejich pracovní poměr začíná. ,,Slibuji, že budete s mými službami velmi spokojena a že s kolektivem budu slušně vycházet." slíbil muž. 
,,Výborně. Nástupní plat je padesát tisíc euro měsíčně, což si myslím je velmi příjemné." 
,,To je velmi příjemné. Paní nadřízená, moc vám děkuji." byl nadšen ze svého přijetí. 

Už za tři dny budu mít už osmnácté narozeniny. Nedokáži uvěřit tomu, jak ten čas rychle utekl. Jako by to bylo včera, co jsem před rokem trávila první narozeniny bez maminky a za tři dny už dosáhnu plnoletosti. Na narozeniny si obvykle přeji nějakou drobnost, například pero, balzám na rty, nebo klidně i další sešit. I letos si to přeji, však chci ještě něco navíc. Ráda bych s Chrisem strávila noc. Ach vím, je to brzy, scházíme se spolu teprve měsíc, ale vím, že je to ten pravý. Já ho miluji, on mne také, tak proč si neužít? Ale nechci být ještě mladou matkou a proto zítřejší ráno půjdu za gynekoložkou Hermannovou, lékařkou, jež měla v péči i moji matku. Sestřička byla tak hodná, že mne objednala na devět ráno, neb jedna pacientka zrušila prohlídku. Protože do plnoletosti mi zbývají tři dny a i když mohu od patnácti chodit na gynekologii sama, vždycky jsem, když jsem musela jít za doktorkou Hermannovou šla do její ordinace s mámou. Ta tu však bohužel není a tak jsem poprosila Katy Strandovou, ať mi dělá doprovod. Před tím ale, než jsem uznala, že nechci být mladá matka jsem přišla za otcem a oznámila mu, co hodlám udělat. Doufala jsem, že to pochopí, dokonce jsem počítala s možnými otázkami ohledně toho, s kým mám vztah a s kým hodlám přijít o nevinnost. Ale nečekala jsem takovou reakci- Táta odvrátil na zrak od televize a řekl: ,,Škoda, že tohle nevidí maminka. Ta by měla z tvé zodpovědnosti velikou radost. Chceš, aby šel zítra tam s tebou?" Velice mne potěšilo, že to vzal takhle v pohodě a že byl i ochoten tam se mnou jít. ,,Ne, nemusíš. Protože tohle je ryze ženská záležitost, poprosila jsem Katy, aby šla tam se mnou." byla moje odpověď. Táta se pak zeptal: ,,Ty máš kluka?"
,,Ano, mám partnera." odpověděla jsem mu. 
,,Až budeš chtít, pozvi ho k nám. Rád bych se s ním poznal." ukončil otec jejich konverzace. V té chvíli, kdy mi tohle řekl nebyl pod vlivem alkoholu. Byl jen unavený z práce a aby svoji únavu zahnal, pustil si na televizi film. Řekla jsem mu to ve chvíli, když mu zrovna film končil a byl ve veselé náladě. 

Když dopsala tento zápis, zrovna jí došla zpráva od Chrise. Psalo se v ní: Přijď ke mně, potřebuji slyšet Tvůj hlas. Dívka zavřela svůj zápisník a mířila si to předsíně. ,,Kam jdeš, Isi?" zeptal se jí její otec. Co mu mám říct? Vím, že pravdu, ale jak jí mám formulovat?, pomyslela si. Rozhodla se tedy říct, že jde navštívit souseda Deivola. ,,Na Silvestra jsem mu přečetla nějaké své básničky, ty se mu líbily a teď mi píše, ať mu nějakou další přečtu." Max překvapivě to vzal opět takzvaně na pohodu. ,,Tak ho ode mne pozdravuj, ale vrať se na večeři."