Fantom poezie

11.

V té chvíli, když se Christianovy dlaně držely mého pasu mi řekl ten muž s nesmrtelným srdcem, že mne miluje a že žádnou jinou ženu tak něžně jako mne nemiloval. ,,Co si tím slibujete?" odvětila jsem mu na to. On nasadil svůj tajemný hlas se slovy: ,,Odpusťte mi, Isi. Tak jak vy jste se neovládla při psaní svého dopisu, já se neovládnul a řekl jsem vám, že vás miluji. Má slova jsou pravdivá a i když si myslíte, že vám to říkám, jen abych se pobavil, není tomu tak. Myslím to s vámi vážně. Ale, kdybyste mne nechtěla, já to pochopím. Sice se pak nikdy nezlomí má kletba, v což doufal jsem, že učiníte vy."
,,Já, že bych dokázala zlomit tu kletbu?" zeptala jsem se ho nechápavě. 
,,Kdybyste mne milovala, jistě byste byla toho schopná." řekl on. Jak ho tohle napadlo, nevím. Vím ale, že ta žena, která ho bude milovat a která to prokletí zruší musí mít těžký osud. Mně však nepřijde, že bych měla zas tak náročný život. Můj otec hodně pije, ale nemlátí mne a dokonce mne nenutí, ať mu na ten chlast vydělávám a když jeho alkoholismus kvůli maminčiné smrti mne trápí, nedá se říct, že by to bylo s ním tak hrozné.
 
Požádala jsem tedy Chrise, aby mi dal na rozmyšlenou do Silvestra, kdy já mám premiéru, na kterou se dostaví. Dohodli jsme se na tomhle: Až já odehraji a z princezny Sophie se stane Isi, omluvím se svým kolegům, že s nima nepůjdu oslavit úspěch, nebo utlumit smutek z nepovedeného představení. Půjdu k zadní straně divadla, kde on mne bude očekávat. Hodlá mi totiž ukázat ložnici, která je ostatním zaměstnancům divadla neznámá a kde se století a půl schovával před světem. Tam mu řeknu, jestli ho také miluji, nebo se naše cesty rozejdou.

Když jsem se měla k odchodu domů, on mne chytl za ruku a stáhl mne k sobě. Objal mne. Už včera jsem cítila, že v jeho rukách je síla. Přiznávám, že malinko mne vzrušila představa, že se dotýkám jeho vypracovaných paží. Hm, má vypracované i břišní partie a zadek?
Isi, uklidni se laskavě. Nenech se unést pomyšlením na vaši první společnou noc. Bože, odpusť! Porušila jsem hned dvoje přikázání na jednou- napsala jsem Tvé jméno nadarmo a pomyslela jsem na hřích. On by byl však úžasný milenec, jeho hlas by mi šeptal, jak moc mne miluje, že jsem jeho Anděl. Hladil by mne tam, kde bych chtěla a tam by přiložil svá ústa.
Dost toho nedospělého přemýšlením nad prvním milováním! Teď už vážně k tomu objetí. Svými ústy mi zašeptal do ucha: „Neříkejte nikomu prosím moje tajemství, Anděli."
„Nebojte se, Chrisi. Já nejsem žádná udavačka." odvětila jsem mu. 

Opět jsme na sebe mlčky hleděli. Z mého pohledu šla cítit nechápavost a strach, z jeho tváře touha a odhodlání. Pán položil své dlaně na má ramena a mile se usmál. Já jsem byla čím dál víc nervózní jeho zasněným ale rozhodným pohledem, který říkal: ,,Když něco chci, budu to mít." Jeho rty se pomalu blížily k těm mým, chtěl mne totiž políbit. Strach mi však zaslepil srdce, které si přálo, abych byla políbená a proto jsem se od něho odtrhla. ,,Hezký zbytek svátků a na viděnou na premiéře." rozloučila jsem se těmito slovy a odešla do domu. Tátovi jsem o tom, že mne chtěl Chris políbit neřekla. Jistě by nechápal moje vyděšení z toho a přisoudil by to k mojí introvertní povaze.

Tento dlouhý zápisek psala Isi do svého šest dní po té události, kdy po zkoušce seděla v maskérně, kde jí kadeřnice Suzzi česala. Když byla představitelka hlavní role dočesána, maskérka Josephine jí požádala, aby si sundala z očí své brýle. Musela jí nanést bázi pod make-up, jež dala i na oční víčka. ,,Na co plýtvat bází na oční víčka, když můžeš dát rovnou bázi pod make-up?" zdůvodnila maskérka své činění. ,,Přesně." řekla na to tiše naše hrdinka. Jakmile jí Josephine tak líčila, Isi zavřela své oči, aby jí mohly být dány oční stíny. Když je zavřela, uviděla před svými oči krásnou chvíli s Fantomem. Byl to její sen, který se jí zdál hned první den, kdy se s ním setkala. Byl to sen o jarní procházce v zahradách letní rezidence Habsburků. Ten krásný sen o tom, jak on jí držel kolem ramenou a díval se na ní. To zdání jí přinutil k úsměvu. V té chvíli si uvědomila, že jestli chce, aby se ta představa stala skutečností, nesmí se bát svých citů. Z jejího myšlení na Christiana byla vyrušená otázkou na svého otce.
,,Isi, co tvůj táta?" zeptala se jí Katy. 
,,Je to dobré, Katy. Na Štědrý den se ke mne choval velice hezky. A i dny poté byly fajn, protože nepil a měl dobrou náladu." odpověděla své kolegyni Isabella. Doufám, že se to dneska v garáži pokazí., pomyslela si.