Fantom poezie

9.

„Dobré ráno, dceruško." vešel Max do jejího pokoje, aby tam roztáhl záclony. To už byl Štědrý den, dva dny ona cítila radost, že se setká s Fantomem v tři čtvrtě na deset.
„Tatínku." pohlédla na něho radostně, neb ho viděla za střízliva a v klidu. Kéž by mu to tak vydrželo? „Jaké jsi měl spaní?" zeptala se ho v rámci slušnosti naše hrdinka.
„Zvláštní. Nemůžu uvěřit, že už máme dneska Štědrý den, miláčku." byla jeho odpověď. Dívku otec pohladil po tváři. Po dlouhé době vykonal tento projev citů, když v sobě neměl jedinou kapku alkoholu. Byla z toho příjemné zaskočená. Kéž by se to večer nepokazilo!, pomyslela si.
„Co bys chtěla na snídani, Isi?" zeptal se otec své dcery.
„Namaži si na snídani svou zdravou vánočku, kterou jsem upekla z kokosové mouky a rostlinného mléka." odpověděla mu. 
,,Ano, to jediné, co si byla schopná letos upéci." řekl jí na to Max. 
,,Zase mi budeš vyčítat, že si i o svátcích hlídám štíhlou linii." zeptala se ho nechápavě, však i naštvaně. ,,Ale Isi, já ti nic nevyčítám. Jen mohla jsi se držet tradic." odvětil jí její otec. Dívka raději mlčela, nechtěla se v tento krásný den, kdy on jí po dlouhé době se k ní hezky zachoval. 

,,Cr! Cr!" najednou zazvonil zvonek v předsíni. ,,Kdo to je? Že by koledníci?" napadlo dívku. 
,,Žádní koledníci, dcero." pronesl otec. 
,,Tak kdopak?" zeptala se sama sebe naše hrdinka. 
,,Otevři dveře, Isabello." pobídl jí otec. Isi nahodila na sebe svůj růžový župan a v papučích stejné barvy přispěchala ke dveřím. Ty otevřela a viděla ty, kteří zazvonili na jejich zvonek. K jejímu velkému překvapení to byli její prarodiče, manžele Fredericka a Albert Konaschovi, Maxovi rodiče. 
,,Babičko, dědo." zněl radostně její hlas, když je uviděla. V ten moment jí bylo lhostejno, že jí vidí neučesanou a neupravenou. 
,,Bello, moje holčičko." objala jí ve dveřích babička, které se říkalo v celé rodině Fredie.
,,Prosím tě, říkej mi Isi, nemám ráda to oslovení." poprosila dívka svou babičku, když se od ní stáhla, aby mohla se pozdravit se svým dědečkem. ,,Dědečku." podala mu ruku a zdvořile sklonila svou hlavu dolů. 
,,Isi." oslovil jí tak, jak byla celý život zvyklá. ,,Rádi tě vidíme." řekl radostně. 
,,Já vás také, pojďte dál." pronesla dívka a pozvala je dál. 

Zatímco otec s nimi konverzoval a krájel jim vánočku, Isi se ve svém pokoji rychle převlékla a upravila. V koupelně si vyčistila zuby a pak za nimi přispěchala.
,,Co vás to napadlo, přijet z Gablitzu sem?" zeptala se jich, když zapínala televizi. Zrovna dávali pohádku natočenou v česko-slovensko-německo-maďarské koprodukci Solný princ, jež začínala titulní melodií složenou Karlem Svobodou. 
,,Snad si nemyslíš, že když hraješ na Silvestra představení ve Dvorním divadle, že mi budeme u toho chybět. Naopak, tohle si nemůžeme nechat ujít." odpověděla jí babička. 
,,To mne těší. Omlouvám se, že se tak ptám, nevěděla jsem o vaší návštěvě. A vy budete spát u nás?" 
,,Ale ne, Isi. Vždyť se tady umačkáme. Máme zaplacené ubytování v hotelu Mozart." byla odpověď babičky.

Po obědě naše hrdinka usedla za psací dopis, aby rodinnou pohodu popsala ve svém deníku.
K mému velikému překvapení přijeli z Gablitzu mojí drazí prarodiče. Jsem z toho velmi šťastná. Krom toho také otec se ke mně chová hezky. Když nepije a je v klidu, je úplně úžasný. Hodný, milý, přesně takový, jakého si já pamatuji ze svého dětství. Kéž by nešel večer se sousedy před dům pít, to by se moc pokazilo.
Dneska se opět setkám s Christianem. Je to pro mne veliké překvapení, že se až po tak dlouhé době zeptám na jeho příjmení, které teď nevím. Křestním jménem se jmenuje stejně jak můj oblíbený divadelní kritik, jmenuje se tak i příjmení? Nevím, zjistím.
Setkáme se spolu u kostela, kam já docházím každý rok na tradiční půlnoční mši a společně po té mši se asi půjdeme projít. 
Když dopsala poslední řádek svého zápisku, vzala ze svého psacího stolu dopisní papír, na který začala opisovat své verše pro Fantoma napsané v jejím deníku. Když báseň byla opsána celá, papír dala do obálky, ve které byla i vstupenka na obnovenou premiéru představení Sophie, sestra císařovny, kde ona hraje právě princeznu, jež se místo královny stala vévodkyní z  Alençonu. Snad přijme mé pozváním a dorazí na mou premiéru.