Fantom poezie

5.

Chvíli následovalo trapné mlčení mezi těmi dvěma. On nevěděl, co jí má říct, ona nevěděla, na co se ho zeptat. Napadlo jí se zeptat na to, zda je ženatý, aby věděla, zda má u něho aspoň maličkou šanci. Představa byť jen jediné jejich schůzky se jí velmi líbila. Ač si v duchu říkala, že je to nevhodný dotaz, vyslovila ho ze svých úst. 
,,Jste ženatý?"
,,Já a ženatý? Proč si to myslíte?" byla jeho překvapená reakce. Konečně promluvila, já bych nesnesl to drásající ticho mezi námi. 
,,Odpusťte, jestli jsem vás urazila." sklonila stydlivě svou hlavu dolů Isi. 
,,Ne, neurazila. To já vás urazil tím, že jsem jako první nepozdravil."
,,Ne, to ne. A jste ženatý?" vyzvídala plaše.
„Já jsem takzvaný starý mládenec, nikdy jsem se neoženil." prozradil na sebe Fantom.
„Proč jste se nikdy neoženil?" zeptala se ho dětinsky nechápavě. „Vám se žádná žena nelíbila?"
„Mně se líbilo hodně žen, jen já jsem se nelíbil jim. Ženy, které jsem potkal chtěly ze mne jenom peníze a volné dny bez práce a plné odpočinku." zdůvodnil, proč tak je Fantom. 
,,Chcete mi říct, že vy jste měl štěstí na samé zlatokopky, co jen ruinovaly vaši peněženku?"
,,Lépe bych to říci nedokázal." zasmál se jejímu pojmenování jeho partnerek on. Ona však zůstala stát překvapená z toho, že u žádné ženy nenalezl štěstí. Christian jí hodně připomínal ty kluky a muže z filmů, na které se dívaly její spolužačky, které znala ze svého normálního studia na gymnáziu. Isi nikdy nechápala, co na těchto podivných tipech ony vidí, protože jí tito pánové vždycky přišli děsiví. I Fantom jí takový připadal a proto se divila, proč se s ním vůbec baví, když mu nevidí do očí.
,,Všechny ženy, které jsem potkal nemilovaly mne. Milovaly jen moje peníze." pronesl pak Fantom. ,,To mne mrzí." vypadlo stydlivě z dívky. 

,,Ale proč? Vy za mé neštěstí v milostném životě nemůžete." odvětil na to on. 
,,Nemohu, ale i tak je mi to velmi líto."
,,Děkuji vám za projevené city Isabello, ale o mém milostném životě se už nechci bavit." změnil svůj překvapený tón hlas na uklidněný. ,,Mohu se já zeptat na váš partnerský život?" oplatil její dotaz. 
,,Co tím myslíte?" nechápala, na co se ptá. 
,,Jestli máte druha, se kterým se spolu scházíte." vysvětlil jí Fantom. Slovo druh, což je zastaralý výraz pro partnera. To, že ho vyslovil jí velmi pobavilo, protože ho málokdo dnes používá. 
,,Ne, zatím jsem nenalezla toho pravého druha, který by se mnou sdílel život." odpověděla mu Isi. ,,Který by mne měl rád takovou, jaká jsem. Osamělou herečku, která píše básně a která bere svou práci vážně." zasnila se. Fantom se k ní přiblížil blíže a na to jí řekl: ,,Nebojte se, jednou naleznete muže, se kterým budete prožívat šťastné a radostné dny." Dívka, ač necítila jeho blízkost fyzicky, vnímala jí psychicky. Jí se ta blízkost zalíbila a snažila se jí vychutnat co nejvíce. 
,,Koho byste mi přál za budoucího manžela?" tázala se ho ona. Fantom se usmál a pověděl svou představu, jak by se k ní choval, kdyby to právě on byl s ní v manželském svazku. ,,Muže, který by vás miloval. Který by vás každé ráno pohladil po tváři, pomohl by vám dopoledne s obědem, odpoledne by s vámi popil čaj, večer by vás vzal do náručí a odnesl by vás na vaše společné lože." 
,,Tuto představu mám také." usmála se Isi. ,,Však můj otec pro mne vidí jako vhodného partnera něco úplně jiného. Chtěl by, abych si našla obyčejného kluka s podle něho normálním zaměstnáním. Někoho, kdo by měl stejnou práci jako on, prý aby měl pochopení pro jeho těžkou práci." dodala pak. Fantoma to zaujalo, proto vyzvídal: ,,Otec pracuje jako co?"
,,Jak zástupce obchodu ve firmě na ponožky. Je to velmi náročné zaměstnání."
,,Náročnější než herectví?"
,,Každá práce je náročná, ale jinak."
V té chvíli jí pomalu začalo něco svírat v hrudi. Protože to svírání nikdy do té doby nezažila, přišlo jí divné, že jí to příjemně vzrušuje. Toho vzrušení se i bála, neb nikdy nic podobného necítila. Musím, ač nerada od Vás odejít, jelikož hrozí, že budu dřív, či později chtít se na Vás podívat., znělo jí v hlavě. 

,,Promiňte, Chrisi, ale já musím už jít." vypadlo z ní. Poklekla, aby mohla si dát svůj deník do aktovky.
,,Pročpak, krásko?" divil se jejímu chování. ,,Proč chcete odejít?" vyslovil své myšlenky.
,,Vy jste mi řekl krásko?" podivila se jeho oslovení. Nikdy jí žádný muž tak neřekl. 
,,Je to snad zakázané nazývat věci tak jak jsou?" odpověděl na otázku otázkou. 
,,Ne, to ne." snažila se ovládnout své vzrušení. ,,Musím domů." zdůvodnila. Nasadila na sebe svůj kabát a jelikož se na něho nesměla ještě podívat, řekla do prázdného divadelního sálu, kde se koukala celou dobou.

,,Na shledanou, Chrisi." měla se k odchodu.
,,Počkejte." zastavil jí tímto slovem. ,,Slibte mi, že za mnou zítra opět přijdete." prosil jí.
,,To nepůjde, zítra nemám zkoušku." omluvila se. Fantom vyslovil nahlas tuto myšlenku: ,,Můžeme se spolu sejít." Isi se jeho návrhu podivila. Včera jste říkal, že vás uvidím, až přijde čas. Ten čas přišel tak brzy. ,,Zítra vás tedy uvidím?"
,,Jestli na to budu mít k tomu odvahu." odvětil na to Fantom.
„Christiane!" zvýšila na něho mírně hlas.
„Isabello." pronesl on šepotem. „Jestli získám odvahu, uvidíte mne. Jestli ne, bude to stejné jak včera a dnes." 
,,Už rozumím." pochopila dívka. ,,Na jakém místě a v jaký čas se chcete sejít?" tázala se ho.
,,Váš otec zítra jde do práce, že?"
,,Ano, jde do práce. Já se budu učit zítra dějepis od osmi rána do desíti dopoledne, pak si uvařím něco na oběd."
,,Můžete přijít v jednu hodinu odpoledne k zámku Schönbrunn?" zeptal se jí Fantom. 
,,Proč ne? Tak v jednu odpoledne?" pronesla překvapeně, neb se jí o letní rezidenci Habsburků zrovna předchozí noc se jí zdálo.
,,Dobře, tak na shledanou." 
,,Na shledanou."

Cesta domů byla překvapivě náročnější, což nečekala. Lidí v tramvaji bylo více, než obvykle. Jakmile se podívala z okna, poznala důvod toho šílenství- počátek tradičních Vánočních trhů. Bylo pro ní překvapením, že začátek této významné akce, kterou nasnášela nezaznamenala. Že by mne ten Christian tak okouzlil, že já kvůli němu nevnímám, co se děje? 
Když Isi došla domů, zjistila, že otec není doma. Napsala mu tedy textovou zprávu, kde je. Když si ohřála na večeři zeleninové rizoto, které otec uvařil, zazvonila jí notifikace na mobilu. Na displeji měla napsáno: Šel jsem na trhy, můžeš přijít taky. Na to dívka odepsala: Nejdu, teď jsem se vrátila z kostýmovky. Jak chceš, byla jeho odpověď. Dívka pojedla, odešla do svého pokoje, kde začala psát do svého deníku.
Je to vůbec možné? Já, holka, kterou žádný kluk nikdy nechtěl má zítra schůzku s pánem v zahradách Schönbrunnu, kterého zatím jen slyšela a zítra ho možná uvidím. Píši možná, protože včera a dnes jsem ho pouze slyšela a osobně si myslím, že ho neuvidím, však jen uslyším. Ale je to v zámeckých zahradách možné? Kdo ví, to zjistím zítra.