Fantom poezie

8.

Čas plyne jak voda v potoce,
za pár dní bude po tomhle roce...
Nemohu tomu uvěřit. Včera to budou přesně tři týdny od mého příjemného setkání s Christianem v zahradách v Schönbrunnu, které pokračovalo v mé oblíbené kavárně. Setkali jsme se samozřejmě následující a i ten další týden v divadle. Ty setkání byly jiné, protože už se on neskrýval, mluvili jsme spolu z očí do očí. Nejprve jsem mu odrecitovala jsem své básně, pak jsme se spolu posadili na prkna znamenající svět a vedli nekonečně dlouhé rozhovory o různých tématech. Láska, představa ideálních partnerů... O tom nejčastěji mluvíme. O těchto věcech jsem velmi stydlivá klidně hovořit s muži, však on mi dodává odvahu s ním o tom mluvit. Díky němu už tolik nevnímám mé zhoršené vztahy s otcem. Špatně jsem to napsala, samozřejmě, že dále mne to trápí. Jeho alkoholismus a nezájem o mně. Ale od té doby, kdy jsem se poznala s Christianem cítím mnohem více radosti. Vždy, když chytí mne záchvat pláče z otcového pití uteču do pokoje. Lehnu si na svou postel a vzpomínám na to krásné, co si s mým záhadným užívám na divadelních prknech, či to, co půvabného jsem si s ním prožila před třemi týdny v zahradách dřívější císařské rezidence.
Dnes odpoledne je poslední zkouška před premiérou naplánovanou na 31. prosinec, tedy na Silvestra. Díky Bohu, že tak je! Nemusím se účastnit sedánku v garáži s lidma z baráku. Navíc, dneska se uvidím opět s Chrisem. Opět spolu budeme hovořit hodiny a já se mu opět budu dívat do očí. A on do těch mých!
Šílím, nikdy jsem nezažila, abych při myšlení na muže se mi něco příjemného svíralo v hrudi. Aby mi to přinášelo slastný pocit na rtech i v ústech.

„Na rtech i v ústech." zopakovala si poslední slova ze svého zápisu Isi. Svůj deník vyměnila za svůj zápisník veršů, kde se dala do psaní své další básně. Psala o tom, co cítí vůči Fantomovi. Jak vnímá tu slast, kterou v sobě vnímá.

Psala jen chvíli a už měla napsané čtyři sloky. Začala psát sloku pátou, když slyšela zavolání z předsíně. ,,Halo? Isi, jsi doma?" zněl hlas jejího otce, který byl nějak více klidný, než obvykle. Dívka vstala ze židle a šla za svým tátou do předsíně.
,,Ahoj, tati." pozdravila ho. Všimla si, že ve svém černém batohu má hodně těžkých věcí. Jistě byl taťka nakoupit, pomyslela si naše hrdinka.
,,Vybal prosím nákup." řekl jí Max. Isabella vzala opatrně jeho batoh do kuchyně, kde ho vybalila. Otec si vzal z poličky krabičku cigaret, tu si schoval do své kapsy.
,,Kam jdeš, táto?" zeptala se ho dívka.
,,Půjdu si zapálit." odpověděl jí stručně. ,,Nemáš dneska náhodou zkoušku?" zajímal se.
,,Jo, mám. Vybalím nákup a půjdu do divadla." byla její odpověď na jeho otázku. ,,Na večeři budu doma." dodala.
,,Koupil jsem tvoje oblíbené celozrnné bagety, můžeš si je namazat na večeři."
,,Jsi hodný. No nic, půjdu se připravit a letím na tramvaj. Nebo mne Máty opět vezme s sebou na své motorce." skončila jejich rozhovor v kuchyni dcera se svým otcem.

V růžovém batohu měla dívka svačinu ve formě mandarinek a jablek. Na pití ve své termo láhvi měla svůj oblíbený jahodový čaj. Kromě toho přibalila každému malý drobný dárek. Byl dvacátý druhý prosinec a do Štědrého dne se dále neuvidí. Před domem řekla tátovi: Ahoj a vydala se na zkoušku. Šla ke tramvaji, když za ní zastavilo motorové vozidlo, které řídil právě Máty.
,,Dobrý večer, Sophie." pronesl herec maďarského původu repliku své postavy, vévody Ferdinanda z Alençonu. ,,Cože tu hledáš?"
,,Já nehledám nic, drahý Ferdinande." vyslovila svou repliku Isi jako odpověď. Pak řekla svými vlastními slovy: ,,Mohu jet s tebou? Na motorce tam budu dříve."
,,To je megadva, že můžeš se mnou jet. Nasaď si helmu a jedeme, princezno z Bavorska." odpověděl temperamentní Máty. Isi si tedy nastoupila a společně vyrazili do divadla.