Fantom poezie

10.

Dívka vešla dovnitř. Její otec už spal ve své ložnici, Isi proto kráčela do koupelny opatrně, aby ho neprobudila. Když se osprchovala, oblékla si na sebe své pyžamo a vyčistila si zuby, odešla do pokoje. Na psacím stole měla položený tu fialovou krabičku, kterou jí Fantom věnoval darem. To pouzdro otevřela, aby věděla, co že to od něho dostala. Uviděla červené pero ozdobené bílým diamantem na svém konci. ,,Jé!" vypadl z ní tento citoslovec vyjadřující její nadšení spojené s překvapením. Zároveň jí tento drahý dar velmi polichotil. V hlavě se jí promítla myšlenka, že ona pro něho něco znamená, když je ochoten tolik za dárek pro ní utratit. Všechno má ale svůj rub a líc. Do svého deníku si plná emocí napsala:
Táta nesmí tohle vidět, jinak bych měla průšvih. Ne pro svou lásku, jelikož by si jistě přál, abych měla už nějakou tu první lásku, ale vrtalo by mu samozřejmě hlavou, jak by mohl obyčejný kluk docházející na brigádu darovat luxusní pero.
Cože? Co jsem to napsala? Pro svou lásku? To není možné! Já přece nejsem zamilovaná? Nebo ano? Já... Tak to láska mne v hrudi svírá! Teď jsem si přiznala, že já ho miluji. Já miluji chlapa, který je ode mne skoro o dvacet let starší. Za dvanáct dní mi bude osmnáct, to už budu mít volbu vlastního života ve svých rukách. Však je normální, aby sedmnáctiletá panna měla poměr s dvojnásob starším mužem? Který jest tajemný a má stejné jméno i způsoby jako Christian Deivol? Co když je to jeho reinkarnace? Přeháníš, Isi. Jsi katolička, ne buddhistka. No nic, nebudu se nad tím zaobírat. Ráno moudřejší večera. Podstatné je, že dnešní Štědrý den se povedl.
Páni, to nové pero píše fakt dobře. To ale nic nemění na tom, že ho před tátou budu ukrývat.

V pokoji ve Dvorním divadle se Fantom kochal prvním dárkem, kterým byla vstupenka na její představení. Nad tím, jestli přijde nemusel dlouho přemýšlet. Zítra se s ní potkám, může mi pomoci vybrat si v nějakém krejčovství oblek., pomyslel si. Všiml si, že v obálce je další kus papíru. Ten vytáhl a okem se podíval na verše napsané úhledným rukopisem. Poznal z té básni Isi a začal číst tu báseň.

Na rtech i ústech cítím krásnou slast,
sladkou chuť to má.
Jak ráda se tím nechám zmást,
jak hezky se mi na něj vzpomíná.

Na muže, jenž dojmem prince z pohádky
na mou duši příjemně působí.
Nevnímám díky němu, jak den je krátký,
raduji se z té neznámé osoby.

Pohledný, milý, ale i chladný jako led,
což trochu mne děsí.
Z jeho pohledů, slov i vět
vím, že ho má přítomnost těší.

Možná toť láska, co mne v srdci svírá
a co mu čtu z očí jeho.
Možná nebyla marná má víra,
že potkám toho pravého.

A možná nalezla jsem skutečného muže,
který je ochoten mne milovat takovou, jakou jsem.
Který by mi nosil růže,
byl by mým živým něžným snem.

Když dočetl poslední verš, byl okouzlený z její upřímnosti a vášně, jež z básně vyplynula. Nedokázal uvěřit, že ta plachá dívčina, které nesměle se na něho dívala k němu chová tento vroucí cit.
Je to ona! Ta, která dokáže prolomit mou kletbu nesmrtelnosti., uznal Fantom. Isi je dívka s těžkým osudem, která může zrušit prokletí. Je to obdivuhodná, krásná bytost, kterou já už od její první recitace na prknech miluji. I ona ke mne cítí ten cit, jenž popsala ve své básni. Však, i kdyby její láska mne nevysvobodila, nevadilo by mi to. Klidně bych zůstal dále ve své podobě, hlavně abychom byli spolu šťastní.

Druhého dne, kdy byl 1. svátek Vánoční čekala Isabella v deset hodin dopoledne v kavárně Gloriette, kde se dostala ranním autobusem. Nervózně si upíjela ze skleničky vody a stejně tak ujídala ze svého ovocného dortu. Byla nervózní, protože na něho čekala už dobrých deset minut. Z toho nebyla zas tak ve velkých rozpacích, mnohem víc jí zneklidňovala báseň, jež mu napsala a jež mu věnovala. Co jsem to udělala? Proč jsem se zachovala jako bláznivá puberťačka a vyznala jsem mu své city? Ptala se sama sebe v duchu. Její otázky přestaly v její hlavě znít, když uviděla Fantoma kráčet do kavárny. ,,Krásné poledne, slečno Isi." pozdravil jí a posadil se naproti ní.
,,I vám." oplatila mu pozdrav Isabella. Když přisedl si k jejímu stolu, přišla servírka s otázkou: ,,Čím vám mohu posloužit?"
,,Poprosím o kolovou limonádu, dále tureckou kávu a jako zákusek Sacherův dort." byla jeho objednávka. Číšnice s udiveným výrazem odešla od jejich stolu. Stejný výraz měla i Isi. Na rozdíl od servírky jí šlo na tváři vidět i pobavení. ,,Čemu se smějete?" zeptal se jí muž v kápí.
,,Promiňte, pobavilo mne, když jste použil slovní spojení kolová limonáda." byla její odpověď pronesená stydlivým tónem hlasu. ,,Dnes se používá na pojmenování toho nápoje jedno slovo a to kola." zdůvodnila a sklopila hlavu dolů.
,,Vždyť víte, že já vyčnívám z davu svou mluvou a svým chováním." zareagoval těmito slovy Fantom a položil svou ruku na její. V ten moment Isi odvrátila svůj pohled nahoru a pohlédla do jeho tváře. Ač jí popadala více ostýchavost, ovládla jí a také položila svou dlaň na jeho. Připadala si jako v ráji, když cítila jeho ruku na své. Zároveň se i toho strachovala, protože bylo jí sedmnáct let a na rozdíl od svých vrstevnic, které o nevinnost přišly hned, jak to bylo zákonné neměla potřebu si hledat lásku na jednu, nebo více nocí. Chtěla by skutečnou lásku a vážný vztah, který by vedl až do manželství. Nechtěla se trápit s láskou jako její spolužačky, se kterýma se naposledy viděla před dvěma roky.