Fantom poezie

15.

,,Po moři života si pluji svou lodí,
do přístavu, jenž hodně pro mne znamená.
Právě tam se mi nápady v hlavě plodí,
právě tam jsem aspoň na chvíli problémů zbavená.

Ráda se na to místo vracím,
protože právě tam hodím strach za hlavu.
Také tam smutek z paměti ztrácím,
tam si uvědomím, že krásné je vyčnívat z davu.

Pro cizí je přístav místo vzdálené,
já k němu blízko mám.
Tam nemám dlaně ohněm potíží spálené,
pravdu sama o sobě se dozvídám.

Každý má přístav svůj,
jen ho najít musí.
Když je člověk smutný, poručí své lodi: „Do přístavu v mém srdci pluj!",
právě zde člověk se o lepší žití pokusí." 
Báseň, kterou dívka recitovala v sousedním domě se jmenovala Přístav. Psala jí v momentě, když se trápila v období dospívání a hledala nějakou naději, která by jí byla právě tím přístavem. A právě v době, kdy byla zamilovaná do Fantoma měla pocit, že to štěstí nalezla. To pociťovala ve chvíli, kdy jí on obejmul a políbil na rty. ,,Doufám, že já jsem tvůj přístav, ve kterém si nalezla klid." řekl nadšen z jejích veršů, ale i cítil prostou radost z jeho přijetí do redakce, však hlavně její přítomnost byla největším důvodem k úsměvu. Na jeho slova o přístavu Isi zareagovala slovy: ,,Jsi můj přístav, ve kterém nacházím štěstí a radost."
,,To jsem rád, Anděli." vyslovil se on a políbil jí na čelo. Ona mu to oplatila na tvář. 

,,Pověz mi lásko, ví někdo o tom, že máš mne ráda?" dostal ze sebe Fantom po chvíli mlčení.
,,Ví, moje kolegyně z divadla Katy a otec- ví, že mám někoho ráda, však ani jeden z nich neví, že to jsi ty." odvětila koketně Isi. Když chci mít pohlavní styk, musím se chránit a můj otec musí vědět, co hodlám udělat., řekla si pro sebe v duchu. 
,,Hodláš mne někdy jemu představit jako svého druha?" zeptal se vážným tónem hlasu.
,,Jistě, že hodlám tě tátovi představit." odvětila mu stejně vážně. ,,Já tě miluji a chci s tebou žít." dodala a opět ho objala. ,,Také chci s tebou žít, Isabello. Ale na společný život si budeme muset ještě chvíli počkat." Fantom, když to dořekl vzal její hlavu do dlaní, na kterou obtiskl svá ústa. ,,Ano, budeme si muset na společný život počkat si nějaký čas." zašeptala mu Isabella do ucha. 
,,Pátého ledna, tedy za tři dny budu mít narozeniny." dodala pak. 
,,Hm a copak by sis přála, má milá?" tázal se jí tajemně. Jestli chceš, můžu tě provést jeden večer rájem., pomyslel si. Svou myšlenkou si uvědomil, že také by se rád s ní pomiloval. ,,Já si nepřeji nic velikého, jen to, abychom spolu trávili čas." odvětila mu dívka. Zjistí, po čem já toužím?, zeptala se sama sebe.

Nerada jsem od něho odcházela., pomyslela si v čekárně ordinace gynekoložky. Seděla na židli v plné místnosti. Katy jí chytla za ruku jako sestra sestru. ,,Máš strach?" zeptala se jí laskavě. ,,Nemám, Katy." řekla Isi klidně. ,,Nejdu si zjistit, jestli jsem těhotná, jdu tomu zabránit." odvětila jí na to šepotem. Nikomu přece není nic do toho, že až v skoro osmnácti chce mít pohlavní styk. ,,Jsi velmi zodpovědná, za což tě chválím, sestro." Oslovením sestro jí připomněla jejich role v divadelní hře. ,,Já ve tvém věku jsem tak zodpovědná nebyla. Spoléhala jsem na to, že si moji kluci budou dávat pozor, nebo se budou oni chránit. Ale k doktorce jsem s tím jít nechtěla, protože toto téma bylo pro mne velice trapné." přiznala se herečka Strandová. 
,,Vždyť na vedení milostného života není nic trapného. Dobře, když se to třeba dělá v příliš brzkém věku, nebo na nějakém veřejném místě, to je trapné." řekla svůj názor herečka Konaschová. V té chvíli Isi zavibroval mobil, což znamenalo, že jí došla textová zpráva. Á, to je Chris., pomyslela si. Tato myšlenka jí přinutila k úsměvu na tváři. Podívala se na displej a viděla, že jí skutečně došla SMS zpráva. Nebyla však od jejího přítele, ale od jejího otce. ,,Táta?" řekla si pro sebe. Ve zprávě stálo: Tak co? Isi mu odepsala: Zatím nic, s Katy ještě čekáme. Max jí pak poslal tuto zprávu: Tak hodně štěstí, věřím, že dobře dopadneš :) 

,,Copak?" zeptala se jí Katy, když se Isi usmívala od ucha k uchu.
,,Došla mi zpráva od táty." odvětila jí důvod svého úsměvu Isabella a ukázala jí na displeji zprávu od Maxe. ,,Že by konečně uznal svou chybu a přestal by pít?" zeptala se sama sebe a zároveň pohlédla na svou mladičkou kolegyni Katherine. ,,To by bylo velmi krásné, kdyby tak bylo." Jejich hovor byl přerušen zavoláním zdravotní sestry do ordinace. 

Návštěvu gynekologie popsala Isi ve svém zápise takto:
Probíhalo to k mému překvapení velice klidně. Paní doktorka se mne zeptala na menstruaci a na to, zda-li jsem už měla pohlavní styk. ,,Neměla a právě proto jsem tady." odvětila jsem na to. Paní doktorka řekla na to: ,,Rozumím. Naštěstí zdědila jste po mamince zodpovědnost a rozhodla jste se chránit." A tak proběhla prohlídka. Všechno bylo v naprostém pořádku a ona mi vydala recept na hormonální antikoncepci. Společně jsme šly pak s Katy do lékárny, kde jsem předala recept a lékárník mi prášky vydal. Zaplatila jsem za ně 19,50 euro a pak jsme odešly z lékárny. Vrátila jsem se domů, kde jsem si dělala domácí úkoly. 
,,Jsem doma."  vešel domů Max. Byl velmi veselé náladě. Zase pivo., pomyslela si Isabella. Jenomže po následující větě vyslovenou jejím otcem pochopila, že alkohol nebyl důvodem jeho veselosti. „Představ si Isi, že jsem potkal našeho nového souseda."
„Chrise?" vyskočila ze židle dívka.
„Ano, Chrise." potvrdil jí otec. „Potkal jsem ho v obchodě. Zrovna tam kupoval nějakou bonboniéru."
„Bonboniéru?" řekla si pro sebe Isi. Klid, Isi. Třeba si tu bonboniéru koupil pro sebe. „A mluvili jste spolu?" zeptala se svého táty dívka.
„Ano, mluvili. Je to velký sympaťák." odvětil otec. „A vy dva jste spolu dneska mluvili?" zeptal se.
„Ne, nemluvili." byla odpověď Isi. Dnes se mi neozývá a neozývá. Doufám, že to večer napraví a my dva budeme spolu volat., řekla si v duchu naše hrdinka. „Či ještě lépe- uvidíme se z očí do očí." pronesla šepotem dívka. Ten šepot vypadal pro Maxe jako mumlání. „Co si to tam mumláš?" tázal se jí.
„Ale nic, tatínku. Spíš ty mi řekni, o čem jste se sousedem Deivolem mluvili." změnila téma rozhovoru Isi.
„Ale, zeptal se mne na život v ulici, v domě, jak spolu jako partaje vycházíme. Ale také se mě na tebe." Isabella v tom okamžiku se nedokázala ovládnout, když před otcem projevila zamilovanost. „Na mne? A na co se ptal ohledně mojí osoby?" vyzvídala jako malá holka zamilovaná do nějakého kluka. Maxovi zájem o pana souseda připadal nějaký podezřelý, nicméně se nenechal zmást a řekl: „To se dozvíš."
„Jak dozvím?" nechápala jeho dcera.
„Dozvíš se od něho." pronesl tajemným hlasem Max a mrknul na ní.

Co se mám od Christiana dozvědět?, vrtalo Isi hlavou. To, že mne miluje už přece dávno vím. Ale co táta myslel, že se mám od něho dovědět?
Zatímco ona přemýšlela nad tím, co měl její otec na mysli, Fantom byl už doma. Vzpomínal na moment, kdy se setkal s panem Konaschem v samoobsluze. Zrovna v té chvíli kupoval bonboniéru pro Isabellu k narozeninám. Nevěděl však, kterou má vybrat. Jestli čokoládové bonbóny s višňovou příchutí, tradiční vídeňské Mozartovy koule, neboli marcipán v čokoládě. Uvažoval i nad tabulkou bílé čokolády s obrázkem rakouské císařovny a také nad pralinkami s kávovou příchutí. I v mé době se dělaly bonbony a sladkosti ze všeho různého. Z fialek, z levandule, ale z kávy? Z toho byl jedině teplý nápoj., pomyslel si, když v rukách držel už pátou krabičku sladkostí. Jako na zavolanou přišel k němu Isin otec, pozdravil se s ním a zeptal se, jestli taky shání narozeninový dárek pro Isi. „Jak jste to uhodl, pane Konaschi?" vypadla z něho jeho myšlenka. Max to zdůvodnil takhle: „Poznal jsem to jednoduše. Vybíráte bonboniéru a protože vás pozoruji už delší dobu, vidím, že se nemůžete rozhodnout."
„Ano, nemohu se rozhodnout." přiznal se Christian. Rozhodl se využít příležitost a zeptal se: „Kterou má vaše dcera ráda?"
„Isabella má ráda snad všechny bonboniéry světa, ale už odmalička jí nejvíce chutnalo Archangelo."
„Archangelo?" Pan Konasch ukázal na horní regál. „Vidíte tu bílou krabičku s modrými andělskými křídly?" ukázal tam.
„Vidím." pronesl Chris a vzal z regálu tu krabičku s nápisem Archangelo. Z té přečetl: Pralinky pokryté jemným kokosem s krémem a mandlí.
„Tak právě to je oblíbená bonboniéra mojí Isi." dodal na to Max.
Doma, když Chris vzpomínal na tu chvíli držel v dlani krabičku, ve které byl další dárek pro jeho milovanou. Byl to prsten s růžovým diamantem v kruhovitém tvaru. Jestli pak jí bude a jestli pak jí přinese radost.