Fantom poezie

3.

„Přijímám ty karty, které jste rozdal." zareagovala na jeho slova Isi. „Ač se mi to nelíbí, musím vaše přání tolerovat."
„Jsem rád, že jste to pochopila, slečno Konaschová."
„Prosím, neříkejte mi tak. Nemám to ráda. Říkejte mi Isabello nebo Isi." požádala ho. „Dobrá, Isi. Když si to přejete." odvětil klidně.
„A jak vám já mám říkat?" zeptala se naivně. „A jak byste mi chtěla říkat, Isi?" zajímal se Fantom.

Ještě před tím, než se schoval za zdmi toho pokoje za oponou byl to bohatý mladý muž nosící jméno Christian Deivol. Žil v devatenáctém století jako divadelní kritik. Měl všechno, co mohl třiceti pětiletý muž mít- tedy, až na sňatek s ženou, která by ho byla schopna milovat pro to, jaký je. Když ještě byl Christianem, každé ženy, která ho milovala si vážil, ale neživil je. Když to byla nějaká studentka, té pomáhal jí připravovat se do školy a pomáhal jí se učit. Když to byla žena vyučená nějakému řemeslu, postaral se, aby to své povolání mohla prosadit. A když už žena pracovala, občas jí s tou prací pomohl. Samozřejmě čas od času koupil ženě nějakou tu pozornost, ale nerozmazloval jí. A to se něžnému pohlaví moc nelíbilo. Bohužel měl štěstí na samé hloupé a líné zlatokopky. Jedna taková zlatokopka se mu stala osudnou. Jmenovala se Franciska Schwartzová a byla o šest starší, než on a navíc měla jedno temné tajemství- byla to čarodějnice. I přesto v ní on našel zalíbení pro její hudební talent, protože byla to klavíristka hrající právě ve Dvorním divadle. Právě tak došlo k jejich seznámení, když měl kritik Christian psát recenzi na představení, kde ona hrála na piáno. Tehdy čtyřiceti jedna letá klavíristka si získala jeho srdce svým elánem, který byl však projevem její touze po penězích. On jí rychle prokouknul a hned na to jí chtěl vystěhovat ze svého domu. Franciska to špatně snesla a za to ho proklela kouzlem nesmrtelnosti. To lze zlomit až ve dne, kdy se do něho zamiluje dívka s nelehkým životem. Od toho dne se ukryl ve Dvorním divadle, z jedné šatny si po nocích udělal pokoj, kde století a padesát let k tomu přebýval. Vždycky ale měl co jíst a co pít, protože na pracovním stole měl vždycky připravené tři jídla denně a vždy mu bylo i tak uklizeno. Protože se ale nemohl dívat na to, že dlouhá léta na jeho tváři nejdou znát, nosil stříbrnou masku. 
Jelikož i přes svou kletbu si hlídal svou postavu, vždy, když už nikdo nebyl v divadle a ulice Vídně už spali, vydal se na noční procházku po hlavním městě Rakouska. To dodávalo mu sílu a naději, že jednou se to prokletí zlomí. 

,,Pane?" přerušila ho ve chvíli ticha Isi. 
,,Ano, Isi?" nechal se vyrušit ve svém mlčení Fantom. Mlčel, neb v něm se mu promítla vzpomínka na dětství. Kdy se mu jako malému šťastnému klučíkovi, jenž psal už od mala na všechno recenze říkalo Hans. ,,Jak vám já mám říkat?" zeptala se znova Isabella. ,,Jmenuji se Christian." prozradil Fantom. ,,Christian, Chris. Budu vám říkat Chris." řekla na to sladce Isi. ,,Tak dobrá. Já jsem pro vás Chris a vy jste pro mne Isi." ukončil jejich domluvu těmito slovy Fantom. 
,,A teď mi řekněte něco o sobě." poručil jí on. I když o ní věděl už mnohé, rád chtěl to slyšet i od ní.
,,Nevím, co vám o sobě mám říct, Chrisi." pronesla stydlivě ona. 
,,Cokoliv." pronesl on toužebně. 
,,Tak je mi sedmnáct let a studuji osmileté gymnázium. Od svých patnáctých narozenin ho však studuji individuálně, protože jsem byla přijatá do tohoto divadla a moje matka uznala za vhodné, ať se rozvíjím v herectví, recitaci a ve psaním. Zároveň ale chtěla, ať mám maturitu a proto každé čtvrtletí jsem pozvána na přezkoušení z jazyků a z předmětů, ze kterých hodlám maturovat." prozradila na sebe naše hrdinka. 
,,A jaké to jsou předměty?" zajímal se Fantom.
,,Zeměpis, dějepis, německý jazyk a anglický jazyk, protože s chemií mám problém už ze základní školy, maturita z matematiky je podle poradců je jako učiliště pro génia a jiné předměty raději nebudu komentovat." odpověděla mu Isi. 

,,Vaše maminka dříve hrála také v tomto divadle." vypadlo z muže v masce. Dívka cítila z jeho tónu hlasu, že se něčeho bojí. Nepoznala ale, že se bál toho, aby v ní neprobudil smutné vzpomínky. Proto se snažil tohoto tématu dotknout velmi citlivě.
,,Teď hraje v divadle v nebi." odvětila smutným hlasem ona. 
,,To je mi líto. Co se vaší mamince stalo?"
,,Autohavárie, maminka se vracela z Prahy, kde byla na kongresu. Jela autem, za ní jel řidič, co řídil jako blázen a právě on zavinil její předčasnou smrt." vyslovila tato slova Isi. Nedokázala se ovládnout a zavzlykala steskem po své mamince.
,,Promiňte, já jsem nechtěl ve vás probudit smutek." ospravedlnil se Fantom. Tolik bych jí obejmul a utěšil. Ale ještě není ta chvíle, aby mne ona uviděla. Třeba mne pozná jako kritika z dávných dob.
,,To je mi líto, slečno Isi. A co váš otec?" 
,,O tom bych se nerada bavila." vypadlo z ní smutně. Fantom věděl, proč tak je, ale chtěl, aby ona z něho cítila příjemný pocit a aby měla radost z toho, že se on o ní zajímá. 
,,Nechcete si o tom popovídat?" 
,,Ne, dnes už ne, prosím." řekla dívka. 
,,Dobře, nebudu se vás tázat na vašeho otce, když se o tom nechcete bavit." řekl na to Fantom. ,,Ach, děkuji." zašeptala si pro sebe Isabella.

,,A vy jste..." Chtěla se ho dívka zeptat na to samé, na co se on ptal jí. Nestihla to, protože jí zazvonil telefon a ona se podívala, kdo jí volal. Byl to její otec. ,,Promiňte, Christiane, to je můj otec, musím si to zařídit." omluvila se Isi.
,,Toť v pořádku, Isabello. Zařiďte si to." odvětil jí klidně. Dívka tedy zvedla klikla na zelené sluchátko, čímž přijala hovor.
,,Tati?" 
,,Bello." ozvalo se ze druhé stranu opilým hlasem. ,,Kde jsi?"
,,V divadle, tati." 
,,Prosím, jdi už domů." řekl jí otec do mobilu.
,,Tati, neboj. Do půl hodiny budu zpátky." uklidnila ho. 
,,Ahoj." ukončila jejich hovor Isi a klikla na červené sluchátko. 
,,Chrisi, jste tady?" zavolala na Fantoma, který jí hned odpověděl: ,,Neodešel jsem, Isi. Ale jak jsem slyšel, to vy budete muset odejít."
,,Bohužel a přitom je ještě toho hodně, na co vás chci zeptat. Ráda bych s vámi ještě chvíli mluvila, ale nemohu. Musím domů za otcem." zdůvodnila Isi.
,,Kdy zase budeme spolu mluvit?" zeptala se ho.
,,Přijďte tady zítra po vaší kostýmní zkoušce a zavolejte mne vaší jinou básní." odpověděl jí Fantom. 
,,Dobře, přijdu zítra. Na shledanou zítra, Christiane."
,,Na shledanou, Isabello."

Od doby, co otec ovdověl a začal holdovat alkoholu se nerada vracela domů. Ne, že by nebyla v tom bytě šťastna, ale zrovna dvakrát nemusela pohled na přiopilého Maxe, který teprve až pod vlivem pár piv k ní projevoval otcovské city. Za střízlivého stavu jí city projevoval podle toho, jakou měl náladu. Když byl naštvaný, ani s ní nepromluvil. Jestli ale měl dobrou náladu, klidně by si spolu pohovořili celý den a přišlo by jim to málo. Ale to bylo málokdy a aby s ní vůbec promluvil, musel do sebe kopnout lahev piva. 
,,Jsem doma." řekla, když přišla do obyváku a tam viděla otce oblečeného do volného trika, které využíval na spaní a trenek na stejný účel, jak leží na gauči se zavřenýma očima u hrající televize. Spal. Díky Bohu., oddechla si úlevně Isi. Pomalu, aby ho neprobudila vzala ovladač, kterým televizor vypla, přikryla ho dekou a odešla do koupelny se umýt. Protože otec spal tvrdě, udělala si pozdní vanu. A proč ne? Mám po náročné zkoušce, můžu si to dovolit!, uznala ve své hlavě. V horké vaně a pěně se rozbrečela. Bylo to opět ze vyvolaného stesku po mamince a také za ten pláč mohly i následky Ivettiné smrti a to otcovo pití a odcizení mezi ní a Isi. Hlavou se jí nečekaně promítla vzpomínka na ten rozhovor s Christianem. I přes slzy v očích jí tato momentka jí vykouzlila úsměv na její tváři.

Po koupeli si umyla vanu, vyčistila si zuby, vyčistila si svou pleť. Odešla do svého pokoje, kde psala si do svého deníku. Psala tam dopis pro svojí matku.
Moje milá maminko,
kdybys věděla, co se s tatínkem stalo po tvém odchodu, co bys udělala? Snažila by ses o zlepšení mojí a jeho komunikace, nebo bys se mnou utekla?
To bohužel nevím, co bys udělala, protože jsem o Tebe přišla. Ale vím, že jsi tady se mnou, protože Tvá duše na mne z kostýmů, které teď nosí na sobě Katy, ze všech fotek i z míst, které jsi milovala a na které se díváš z nebeské výšky. Stejně tak na mne a na tátu hledíš. 
Jistě jsi viděla moje setkání s Christianem, mužem, kterého jsem pouze slyšela. Možná je to výplod mojí osamělé fantazie, jež jsem měla už za Tvého života, ale mne se ten charismatický hlas zalíbil. Zajímal se o mne, ptal se, kdo jsem a přál si, ať mu něco o sobě prozradím. A já mu mnohé vypověděla. A ráda.
Když dopsala poslední slovo, vlivem únavy zhasla svou lampičku, zavřela svůj deník a odešla spát. Usínala s příjemnou slastí v srdci, která byla způsobená ze vzpomínky na setkání s Fantomem.