Fantom poezie

4.

Celá Vídeň, včetně naší hrdinky spala pod peřinkou zasněžené zimní noci. Jediný, kdo nespal byl Fantom, jež se zadním vchodem nenápadně dostal ven, aby mohl absolvovat svojí procházku. Už během svého lidského člověka velmi rád se procházel noční Vídní, kdy už lidé spí a on má tak veliké město jen a jen pro sebe. Kráčel zrovna parkem nedaleko paláce Schönbrunn, což bylo od dob Marie Terezie do konce života Františka Josepha letní sídlo Habsburků. V současnosti je Schönbrunn oblíbené místo pro návštěvníky z celé Evropy, dokonce i světa. 

Fantom, jež obličej mu kromě masky skrýval i cylindr na jeho hlavě se na chvíli zastavil. Zavřel své oči, aby se mu mohla promítat tato představa. Je příjemný jarní den, nádherné slunečné odpoledne. On kráčí v těch zámeckých zahradách oblečen do modernějšího, ale i tak elegantního oblečení. Je hezky upravený a místo masky má sluneční brýle, aby mu nesvítilo do očí. Kolem ramenou drží nádhernou brunetku s vlasy sčesanými do polovičního drdolu, na sobě lehké modré šaty. Aby jí nebyla zima, má na sobě Fantomové černé sako, které jí je vzhledem k její postavě volné, ač ho zapnula na všechny jeho knoflíky. Stejně jako on, má na očích také brýle. Na rozdíl od něho však ty brýle jsou dioptrické. Jsou to ty samé, které měla ta brunetka na sobě při té recitační chvíli. Tou tmavovláskou, jež s ním trávila tu kratochvíli byla Isi. Ta představa učinila usměvavou jeho tvář zakrytou maskou. 

Ta sama představa se objevila i před očima dívky, která spala snovým spánkem. I ona se usmála  z této nádherné iluze, ač spala. I přesto cítila, že se jednou ten krásný sen stane. Nevěděla, kdo je ten šarmantní muž dvakrát starší než ona, věděla však, že ho jednou a ráda pozná. 

Okolo sedmé ráno se Isi probudila. Udělala si na snídani ovesnou kaši, ke které si nakrájela jablko a k té kaši si udělala čaj. Když pojedla, odešla s hrnkem čaje do svého pokoje, kde si do  svých bezdrátových fialových sluchátek pustila na svůj seznam skladeb. Byla to vážná hudba. Samý Beethoven, Mozart, Debussy ale nejčastěji se opakovali melodie Richarda Wagnera. Isi si je pouštěla tohoto Němce proto, aby pochopila, co na jeho hudbě Ludvík Bavorský viděl. A také proto, aby jeho hudbu zahrála jako princezna Sophie dobře. Kdyby měla ve svém bytě klavír, hrála by je na něm, však ho neměla. Jediné místo, kde měla klavír bylo divadlo. Nikde jinde nebylo to tak. 
Jeho hudba jí zároveň inspirovala na další verše, které začala si do svého deníku zapisovat.

,,Čau, Isi." přišel do jejího pokoje Max. Isabella ho neslyšela, protože Wagner jí hrál do jejich uší nahlas. Max  k ní přistoupil blíž, silně s ní zatřepal, aby ona na něho reagovala.
,,Jé, dobré ráno, tati." sundala si své sluchátka Isi. ,,Jak se vyspal?" zeptala se v rámci slušnosti. ,,Na dvě věci." pronesl zničeně Max. 
,,Já jsem se vyspala krásně." pronesla zasněně naše hrdinka v naději, že si otec o muži ze snu začne s ní povídat. V mysli se jí opět promítl jak film ten sen, ve kterém se procházela v zahradách Schönbrunnu s tím pohledným třicátníkem. Z té představy jí rozptýlil otcův pro ní ironický úsměv. 
,,Zdálo se ti opět o nahatých Francouzech?" připomněl jí, s čím se mu a Ivette pravidelně svěřovala, když měla dvanáct let. V ten moment její šťastný pohled se proměnil v uražený výraz.
,,Velmi humorné, otče." vyslovila sarkasticky dcera. 
,,No co? Tobě se to zdává často." začal se bránit otec. 
,,Bylo mi dvanáct, když se mi to zdávalo." odvětila mu Isi a pokračovala v psaní své básně. Max změnil téma hovoru. 
,,Jdu si udělat snídani, dáš si také?"
,,Ne, děkuji. Měla jsem na snídani ovesnou kaši." odmítla jeho nabídku dívka. Max zvedl ramena a odešel z pokoje. Jakmile dopsala svou báseň, vzala z knihovny knihu Utrpení mladého Werthera od Johanna Wolfganga von Goetha, kterou měla na povinnou četbu. Na tu knihu měla společně se svými spolužáky udělat rozbor, který měla v lednu následujícího roku přednést. To byla její společně s písemným opakováním druhá čtvrtletní zkouška z německého jazyka. Poté si dodělala práci do anglického jazyka, kterou nestihla předchozí den. To jí trvalo dobrou hodinku.