Fantom poezie

12.

„Co se stalo?" vykřikla vyděšeně Isi.
„To nevím." zašeptal jí do ucha Fantom.
„Že by nějaký hloupý vtip od mých kolegů?" napadlo jí ve stresu.
„To si nemyslím." řekl jí na to on. Aby jí alespoň trochu uklidnil, položil své ústa na její a políbil jí. To jí skutečně uklidnilo. „Co znamená ta vaše odpověď, krásko?" zeptal se jí a hrál nechápavého, neb možná tušil, co tím políbením měla na mysli.
„Vy jste nepochopil význam mého polibku?" pronesla koketně Isabella a položila mu své dlaně na jeho tvář. 
,,Jestli jsi tím myslela vyznání lásky, tak to jsem pochopil." byla jeho odpověď. 
,,Bingo, kritiku Christiane Deivole, přední kritiku vídeňských divadel." opět nasadila svádivý tón hlasu. ,,Uhodl jste. Miluji vás." oplatila mu polibek. Světlo v té chvíli začalo opět svítit. 

Isi se ulevilo, když opět mohla vidět Christianovou tvář. I on byl za to rád, ale v jeho tváři ona viděla překvapení. ,,Copak?" zeptala se nechápavě. ,,Co se vám nelíbí na tom, že konečně se zapnul proud?" Fantom se rozhlédl po místnosti, na které něco nechápal.
,,Jen se rozhlédněte kolem, Anděli." řekl jí on. Dívka se rozhlédla po pokoji a už chápala jeho neklid. ,,Kde to jsme?" vyslovila první otázku, která jí v tom momentě napadla. Že by kletba byla zlomena?, pomysleli si oba najednou. 
,,Něco mi to tady připomíná." řekl si pro sebe on. Ten dům, ač byl moderně zařízený v něm probouzel vzpomínky na jeho původní život.
,,Co vám to tady připomíná?" zeptala se ho Isabella. 
,,Můj domov." vyslovil se. Rychlým krokem odešel z ložnice, kde spolu nějaký čas byli. Kam jde?, nechápala jeho chování. Běžela za ním, aby ho pochopila. Muž kráčel přes chodbu na její konec, kde byly černé dveře na stříbrnou kliku. Ty otevřel a vešel do místnosti, která byla pracovnou. Poznal to tak, že tam byl psací stůl, na kterém byl pro něho neznámý stroj místo psacího stroje. Poznal to také podle obrazu malého chlapečka naproti pracovního prostoru. ,,Klaus." zašeptal si pro sebe jméno svého zesnulého bratra. To právě on byl ten malý chlapec na tom obrazu. 
,,Chrisi!" přiběhla tam za ním Isi. ,,Co se děje, kde to jsme? Můžete mi to  nějak vysvětlit?"
,,Možná jsme v mém domě, Isabello." řekl, co si myslel. ,,Ale je to tady nějaké jiné, než z mé doby."
„Jistě, vy jste neměli počítače, měli jste na výběr mezi psaním rukou a psaním psacím strojem." potvrdila mu dívka jeho slova a celou dlaní ukázala na jeho psací stůl.
„Že by se kletba zlomila?" řekl si Fantom svou myšlenku.
„To by bylo krásné, kdyby se mi to přeci jen povedlo." vypadlo z Isi. Muž přistoupil k pracovnímu stolu. Otevřel šuplík, ve kterém byla složka černé barvy. Tu vzal ze šuplíku a vytáhl z ní doklady- cestovní pas, občanský průkaz a zdravotní průkaz. Vzal si do ruky občanský průkaz a nahlas přečetl datum narození: „7. červen 1985. Cože?" dodal pak nevěřícně. „Já se přece narodil v roce 1835."
„A to také sedmého června?" zeptala se ho Isi. 
„Samozřejmě, že sedmého června. Den a měsíc správně, ale rok je o sto padesát větší." řekl Fantom.
,,A co když je to projev té zlomené kletby?" napadlo dívku. Muž své oči namířil na okno naproti pracovnímu místu. Přistoupil k němu a to okno otevřel. Jeho slova, že se jedná skutečně o jeho dům, jen v modernější podobě se potvrdila, když viděl bytový dům, kde bydlí Konaschovi. „Je to můj dům." přiznal si Fantom. Isabella se také podívala z okna, aby věděla, na co to kouká. Viděla tam své sousedy kouřit cigarety před garáží. ,,Opravdu, jsme v tom starém domě, který stojí naproti nám." pronesla Isi. Dům Christiana Deivola byl naproti domovu mladé dívky. Možná to byl i důvod, proč byla kritikovou osobností tak okouzlená. Protože jeho dům měla před očima. ,,Jak ale možné, že je tak moderně zařízený?" zeptala se. 
,,Možná se v té osobě, jež mne zaklela ozvaly výčitky svědomí a proto se rozhodla se o můj dům starat." napadlo ho. V té chvíli jim došlo, že je to pravda. Kletba nesmrtelnosti je prolomena. Z Fantoma se stal Christian Deivol, skutečně třiceti pětiletý muž. Isi nevěděla, co na to má říci a tak muže, kterého miluje objala. Chris jí na to políbil na čelo. 

Muž si uvědomil, že se stal sousedem jeho Anděla a jiných obyvatelů bytového domu. ,,Vypadá to, že vaši sousedé slaví." změnil téma rozhovoru on. 
,,No samozřejmě, že slaví konec tohoto roku." řekla otráveně Isabella. Doufám, že otec neslaví s nimi. Chrise napadlo, že by mohl poznat své nové sousedy. ,,Co kdybych se s nimi šel pozdravit?" navrhl jí.
,,Vy se chcete s nimi také opít?" pronesla znepokojeně dívka. 
,,To ne. Ale měli by vědět, kdo obývá ten dům naproti nim." zdůvodnil svůj plán Christian. Jakou úlevu ona cítila, když jí tohle řekl. Uf, není to žádný alkoholik.
,,Dobrá, půjdu s vámi. Sice mi to bude nepříjemná jejich společnost, ale ráda vám je představím." řekla. 

Fantom se oblékl do pohodlnějšího oblečení, kterým byla tmavě modrá košile a černé kalhoty, přes to přehodil svůj kabát a ve společnosti Isi vyrazil ke garáži u bytového domu. ,,Dobrý večer." pozdravil muž pánskou společnost ve složení Victor Weisac, jeho bratr Gustav Weisac a Bernad Trast. ,,Ahojte." pozdravila dívka své sousedy. Pánové se na elegantního Chrise, kterého nikdy před tím neviděli nechápavě podívali a také mu oplatili pozdrav: ,,Zdravíčko!" ,,Dobrý." Soused Trast se zeptal Fantoma: ,,My se známe?"
,,Ještě ne, ale já jsem váš nový soused, Christian Deivol. Bydlím v domě naproti vám." odpověděl on sousedovi a podal mu v rámci zdvořilosti ruku.
,,A jo." řekl soused Gustav Weisac. ,,Poslední dobou jsme si všímali, že je v tom domě nějaký větší život." dodal. Dvojice na sebe nenápadně mrkla, čímž si naznačili, že kletba je zlomena. 
,,Slavíte příchod nového roku?" podal ruku s těmito slovy jeho bratrovi Victorovi. 
,,Slavíme, slavíme." odpověděl soused. 
,,A táta je uvnitř?" vyzvídala Isi. 
,,Je tam." potvrdil jí soused.
,,To jsem si myslela." řekla si nahlas. To snad ne! Zrovna se to mezi námi zlepšilo, musí se to tak pokazit., řekla si v duchu. ,,Půjdu mu říct, že zůstanu doma." dodala.
,,A nezůstaneš s námi?" zeptal se jí pan Trast.
,,Ne, nezůstanu. Vezmu si nějakou limonádu a půjdu domů." byla její odpověď na jeho otázku. 
,,Těšilo mne, pánové." rozloučil se s muži Chris a odešel s Isi do garáže.

Tam se uvolněný a opilý Max zrovna hlasitě smál vtipu, který řekla sousedka Nadine. Ten smích šel tlumeně slyšet i ven, neb pan Konasch má výrazný hlas. ,,Ahoj, tati." řekla dívka otci, když vešla do garáže, aby ho pozdravila a vzala si s tama nějakou limonádu. 
,,Dobrý večer, pane Konaschi." pozdravil ho Fantom.
,,Jé, pane Deivole." pronesl nadšeně Max. ,,Copak tady děláte?" Poznal ho, neb se viděli v divadle. ,,Jsem váš nový soused a přišel jsem vás pozdravit." zdůvodnil svůj příchod Chris. Max namířil své oči na svou dceru s otázkou: ,,Neříkala jsi, že tady dneska nebudeš?"
,,Také, že tu nezůstanu." řekla mu Isi a popadla limonádu s pomerančovou příchutí. ,,Vezmu si toto a mizím domů si oslavit Silvestra po svém." odvětila mu jeho dcera. Fantom pak řekl jejímu otci: ,,Jestli vám to nebude vadit, já se k ní rád přidám." 
,,Jo, klidně. Aspoň nebude Isi sama doma." byla klidná Maxova reakce. Sousedka Nadine na to ale měla jiný názor. ,,To raději budete pít limonádu s nezletilou holkou, než povídat si s námi?"
,,Ale my nebudeme jen mlčet a pít, Nadine." odpověděla za něj Isabella. 
,,Přesně, my budeme si spolu povídat." řekl Fantom. 
,,Běžte domů, pokecejte si. Ale pak přijďte na ohňostroj." pronesl Max. Přitom se díval na oba lidi, což Isi úspěšně ignorovala. Nechtěla se sousedy trávit už ani minutu, chtěla být jen s Chrisem, jehož přítomnost jí byla více příjemná, než přítomnost opilých sousedů. ,,Podívám se rád." odvětil Chris. 
,,I ty, Isabello." řekl Max.
,,Tati, raději ne. Nemám ohňostroje ráda." vymluvila se dívka. Tu světelnou podívanou ráda měla, jen nesnesla opilce v její blízkosti. Nesnesla i svého otce v takovémhle stavu. Je to smutné, ale odpor k alkoholu je odpor k alkoholu. 
,,Dobrá, dělej si co chceš." mávnul rukou otráveně její otec. ,,Ale vy Christiane přijděte."
,,Přijdu, určitě přijdu." řekl Fantom.

Když byli ti dva spolu v pokoji, dívka se rozplakala. ,,Proč pláčeš?" oslovil jí ve formě tykání on. Jí to nevadilo, že jí potykal, ona mu to chtěla sama nabídnout.
,,Myslela jsem, že se to zlepší, Chrisi." zdůvodnila svůj brekot Isi. „Ale ne, on s tím pitím prostě nepřestane." vyslovila smutně svou myšlenku dívka. Muž jí na to objal. „Hlavně se neobviňuj z jeho závislosti na alkoholu, Isi. Nemůžeš za to."
„Já vím, ale strašně mne to trápí, miláčku." oslovila ho milostnou frází. „Tys mi řekla miláčku?" zeptal se jí.
„A proč bych ti tak neměla říkat, když tě miluji?" odvětila mu ona.
„I já tebe miluji, lásko." řekl jí Fantom a políbil jí na čelo. Ona mu polibek oplatila na ústa. „Můžeme se zítra opět vidět?"
„Proč bychom nemohli? Alespoň ti zařídím mobilní telefon." řekla mu dívka.
„Spojíme milostnou schůzku s první lekcí života v moderní době." pochopil Christian. Už se nemohu dočkat.