Fantom poezie

13.

Nový soused rodiny Konaschových a ostatních obyvatel bytového domu v ulici Peterspl odešel od své milé krátce před půlnocí, aby viděl ohňostroj na který ho pozval Max Konasch. Se svou láskou se rozloučil polibkem na rty, ke kterém přidal tyto slova: ,,Uvidíme se zítra v deset ráno před vaším domem."
,,Těším se, můj milovaný." pohladila ho po tváři a rozloučila se s těmto slovy. Když odešel, ovládl jí strach o jeho způsoby, proto tedy otevřela okno svého pokoje, aby slyšela, co se tam děje. Zaslechla tam jeho příchod k jejímu otci, který se ho zeptal: ,,O čem jste si povídali s mou dcerou?"
,,Tak různě. O jejich oblíbených místech ve Vídni, o tom, jak vnímá svou úspěšnou premiéru a také mi nabídla, že mi zítra pomůže vybrat nový mobilní telefon." byla jeho odpověď. ,,Jestli mne ale s ní pustíte ven, pane Konaschi." Prosím, pusť mne s ním. Už se nechci scházet za tvými zády., pomyslela si Isi.
,,Christiane, já vás s ní pustím. Ale mám podmínku- do oběda mi jí vraťte." řekl Max, čímž udělal své dceři velikou radost. ,,Buďte bez obav. Sejdu se s ní zítra ráno v deset hodin a do dvanácté hodiny dopolední bude vaše dcera doma." uklidnil ho Chris. Nebojte se, vrátím vám vaši dceru v nejlepším psychickém stavu, pomyslel si.

Ohnivé představení, které měl pod palcem soused Trast skončilo a můj nový soused, kterým je můj milovaný Christian odešel do svého domu. Zavřela jsem své okno u pracovního stolu, kterým jsem odposlouchávala atmosféru při ohňostroji a roztáhla žaluzie okna naproti své postele. Vyhlížela jsem, zdali náhodou neuvidím Chrise. To se mi splnilo a já ho viděla v okně v jeho ložnici. Byl zrovna do půl těla svlečen a u okna popíjel čaj. Byl nádherný jako princ z pohádky. Má dokonale vypracovanou postavu. Na svém mobilu jsem rozsvítila svítilnu a přes sklo zasvítila na něho. On tak zaznamenal mojí přítomnost a zamával na mne. Také jsem mu zamávala. Hleděli jsme chvíli na sebe koketně a bylo nám lhostejné, že pár minut už je nový rok. Po chvíli mne ale popadla únava. Na rozloučenou jsem Christianovi naposledy zamávala a pak poslala mu vzdušný polibek. On zamlžil svým dechem své okno, na které prstem napsal: Dobrou noc, lásko. Těším se na zítřek.

Druhého dne ráno se Fantom probudil ve své posteli krátce před devátou hodinou ranní. Na snídani si namazal máslo, které našel v bílé skřínce, ze které táhla zima. Asi nějaká komůrka., napadlo ho, když zavíral tu bílou skříňku, kterou byla lednice. Po jídle se oblékl, upravil, vzal si ze stolu nalezenou peněženku s třemi platebními kartami a dohromady tisíci eury, pro jistotu si tam dal i svůj občanský průkaz a vydal se před jejich dům. To se hodilo, v té chvíli dívka vyšla ze vnitřku.
,,Dobré ráno." pozdravila Isabella svého nového souseda, kterého milovala. 
,,Dobré jitro, Isi moje." oplatil jí pozdravení. Isi se rozhlédla do stran, jestli jí s ním nevidí někdo z baráku. Naštěstí nikdo se tam na ně nedíval a ona ho mohla bez obav políbit na tvář. On jí pak políbil na čelo. ,,Kde ten můj telefon hodláš zařídit?" zeptal se.
,,V centru mého mobilního operátora, budeš mít stejnou síť jako já. Krom toho mobilu ti zařídím sim kartu, tedy kartu, díky které můžeš moc volat." řekla mu dívka. Fantom souhlasil. 

Tramvají dojeli o dvě ulice dál, kde sídlila pobočka mobilní sítě Austria Phone. Chris na důkaz svého slušného vychování otevřel své milé dveře, což jí polichotilo. Přišli k pultu, kde stál muž středního věku. ,,Dobrý novoroční den. Jak vám mohu pomoci?" zeptal se jich prodavač.
,,Dobrý den." pozdravil ho na oplátku Fantom. ,,Přišel jsem se svým doprovodem vybrat si mobilní zařízení a také sim kartu." vysvětlil muži Christian. Abych mohl Isi zavolat, když se bude trápit a abych jí mohl rozesmát. 

,,Rozumím." řekl prodavač. Dvojici on doprovodil k vystaveným telefonům. ,,Tady je současná nabídka. Poslední dobou je velmi oblíbený tento stroj." Muž vzal do ruky červený mobilní telefon. Ten podal Fantomovi, aby si ho mohl blíže prohlédnout. ,,Je tam zabudovaná čtečka otisku prstů." ukázal prodavač.
,,Prodávají se i jiné barvy?" zeptala se Isabella. 
,,Ano, pán má na výběr černou a tmavě modrou." odpověděl jí prodavač. 
,,Je stejný model bez čtečky otisků prstů?" zeptal se Christian. 
,,Ano, je." řekl prodavač. Z místa vytáhl výstavní kus stejného modelu, jen bez čtečky otisku prstů a modré barvy. ,,Paměť třicet dva gigabitů, kvalitní kamera i fotoaparát. Výborná kvalita zvuku."  říkal prodavač věci, kterým Fantom nerozuměl. ,,Co má společné fotoaparát s mobilním telefonem?" zašeptal nechápavě svou myšlenku on své partnerce. 
,,Drahý, já ti to pak vysvětlím." odvětila mu polohlasně. Její slova uslyšel i prodavač. ,,Nějaký problém?" zeptal se jich. 
,,Žádný problém, pane prodavači." byla odpověď Isi. 
,,Kdyby pána něco napadlo, nějaká otázka, ať se nebojí zeptat." řekl prodavač. 
,,Vážím si vašich služeb, drahý pane prodávající." vyslovil svůj dík Fantom.
,,To já si zase vážím přítomnosti slečny Konaschové v našem obchodě." pronesl prodavač. 
,,Vy jste mne viděl včera v divadle?" pronesla polichoceně Isabella. Odjinud mne znát nemůže, jen z divadla., pomyslela si. Prodavač odpověděl: ,,Ano, slečno Konaschová. Sophie, sestra císařovny je moje srdcovka. Viděl jsem úplně první verzi z roku 1996, kde hrála princeznu vaše maminka, pak kde to hrála paní Franzová, pak verzi s Katherine Strandovou a včera jsem viděl vás. Ze všech Sophií jste se mi líbila nejvíc." 
,,To mne těší." sklonilo zdvořile hlavu děvče, které pak pohlédlo na svého milého se slovy: ,,Bereš tento mobil, Chrisi?"
,,Ano, beru." řekl Christian. 

Muži s dívkou tedy se vrátili k pultu, kde probíhala koupě sim karty. Isi doporučila Fantomovi kartu s neomezeným tarifem, kterou on pak zakoupil.
,,Takže sim karta, neomezený tarif, mobilní telefon značky Gweivei, tmavě modrá barva." rekapituloval nákup prodavač. ,,A ještě poprosím o obal na telefon a ochranné sklo." požádal Christian prodavače. Isi byla překvapená z toho, že se s těmito pojmy už její přítel stihl za tak krátkou dobu seznámit. Prodavač vytáhl obaly tří barev, on si mezi nimi vybral barvu svého mobilu. ,,Takže pane, dělá to dohromady pět set šedesát euro." řekl prodavač. Fantom vytáhl z peněženky jednu platební kartu. ,,Přiložte." požádal ho prodávající. Chris tedy přiložil platidlo ke stroji a tam se z něho odečetla ta částka. ,,Děkuji." řekl prodavač. Dvojice se měla k odchodu, když pan prodavač poprosil Isi o podpis do jeho památníku. Dívka mu ráda vyhověla a podepsala se mu. 

V nedaleké pekárně Isabella dala do provozu jeho telefon. ,,Tak a tady to máš. Tato placka funguje stejně jako telefon, který znáš. Akorát umožňuje také posílat textové zprávy, které se podobají telegramům a dokonce umí i fotografovat." vysvětlila mu. 
,,Aha..." pronesl užasle Fantom. Zrovna prstem přejížděl po displeji svého mobilu. Rozhodl se fotoaparát využít hned na ní. Kliknul na ikonku fotoaparátu a mobil namířil na ní. ,,Jakpak mám tě vyfotografovat, miláčku?" zeptal se jí a zároveň sám sebe. 
,,Vidíš mne i přes ten mobil, drahý?" opáčila mu ona.
,,Vidím, vidím. A sluší ti to, moje milá." odpověděl Chris. 
,,Ach, ty lichotníku." pronesla sladce Isabella. ,,Máš dole nastavené foto?"
,,Mám."
,,Tak klikni na červenou tečku dole." Muž jí poslechl a vyfotil jí. Vyjel ze fotoaparátu a klikl na galerii. Našel snímek své milované, což vyjádřil úsměvem. ,,Usmíváš se." okomentovala dívka. 
,,Jak by také ne, když se mi tě povedlo zachytit v tento hezký moment." ukázal jí s těmito slovy tu fotografii, na kterou se Isi jen stydlivě začervenala. ,,Docela mi to sluší." řekla ona.
,,Docela? Isabello, ty jsi nádherná." vyslovil se on a pohladil jí po tváři.

Miluji Tě.

Toto byla první SMS zpráva, kterou mi Chris poslal. Ani za necelou půl hodinu pochopil, jak tato moderní placka funguje. Bude se ještě toho hodně učit, ale cítím, že se všechno rychle naučí. Jen dnes mne příjemně překvapil svou znalostí obalu na telefon a ochranného skla. Uměl dokonce zaplatit platební kartou.,

vyjádřila svůj obdiv Isi ve svém zápise. 

Když ona tento zápis znala, Fantom hledal na internetu nějakou nabídku práce novináře. Snad to moje milá ocení, že si hledám práci. Měl štěstí, narazil na jednu redakci, která zrovna nového redaktora deníku Naše Rakousko. Vytočil na mobilu číslo té redakce. 
,,Dobrý večer, Rudolf Konrad, sekretář paní šéfredaktorky. Mohu pro vás něco udělat?" ozvalo se ve sluchátku postarším hlasem.
,,Uctivě zdravím, jmenuji se Christian Deivol a volám kvůli tomu místu v deníku Naše Rakousko. Je stále možné se o tento post ucházet?" odvětil otázkou Chris. 
,,Jistě, pane Deivole." byla odpověď sekretáře. ,,Přes svátky se nám málo kdo ozval a vy jste jeden z mála, kdo projevil zájem. Můžete se zítra dostavit na pohovor s paní šéfredaktorkou?" 
,,No to by bylo báječné!" znělo radostně z Chrise. ,,Ano, já se dostavím. V kolik hodin mám tam být?"
,,Můžete v jedenáct dopoledne?"
,,No ovšem, budu tam, pane Konrade. Kdo se mnou bude vést ten pohovor?" vyzvídal on. 
,,Paní šéfredaktorka Blanka Schneiderová." byla odpověď sekretáře. 
,,Ujednáno, budu tam. Na brzkou shledanou." rozloučil se do sluchátka Fantom. Sekretář také řekl na shledanou a zavěsil. Chris usedl ke poznámkovému bloku na počítači a začal psát svůj životopis. Kromě skutečného datumu narození tam napsal všechny pravdivé informace. Že pracoval jako kritik, že studoval Akademii dramatických a hudebních umění, to tam napsal.