Fantom poezie

17.

Leželi spolu ti dva zamilovaní blázni na jeho loži. Hleděli do očí jeden druhému. Z těch oči si četli pocity, které v té chvíli cítili. Byly to pocity štěstí, vzrušení, radosti, u ní i dojetí. To u ní vyšlo najevo, když Fantom přiložil své rty na její šíji, kterou začal líbat. V té chvíli se ona rozplakala. To donutilo Christiana přestat s tím. „Proč pláčeš?" zeptal se jí nechápavě. Byl jsem snad na tebe hrubý? Tobě se to nelíbí? 
„Promiň." zavzlykala dívka. „Jsem hrozně citlivá." zdůvodnila svůj brekot a více zaplakala. 
„Ale proč pláčeš?" dál se na to ptal. „Nejsem dostatečně něžný?"
„Ale jsi, jsi velmi něžný. Já jsem jen dojatá z toho, že jsem se toho dočkala." 
„Ty ses bála, že se toho, že budeš milovaná svým druhem nedočkáš?" pronesl škádlivě.
„Ano. Nikdo mne nikdy nechtěl a když jsem chodila do tanečních, museli to, abych měla tanečníka rodiče domluvit se synem jejich známé, spolužákem z mého ročníku. Moje spolužačky šli tam se svýma klukama, jen já jsem tam šla s tím domluveným." svěřila se mu.
„Už na to nemysli." objal jí s těmito slovy. „Tvé spolužačky ti budou hodně závidět."
„Co závidět?"
„Tvou nádhernou práci, talent na psaní, přítele, který by za tebe dál ruky do ohně." 
„A je navíc moc hezký a hodný." dodala na jeho slova a pohladila ho po tváři. „Kéž by tě můj otec přijal jako svého syna, i když jsi oproti němu jen o pět let mladší." pomyslela si nahlas. 
„Také bych byl za to velice rád." vyslovil se Fantom. „Snad ho co nejdříve potkám a seznámím se s ním." 
„Seznámíš, můj milý. A to zítra večer."

Bylo brzké ráno šestého ledna, tedy následujícího dne. Isabella vstala z postele, ze které se jí však nechtělo pryč. Nechtěla odejít od svého milovaného Christiana, ale musela zpátky za svým otcem domů. Když se oblékala do svých šatů, jež si na sebe dala předchozí den, Fantom se probudil. Má milá ode mne utíká?, pomyslel si s obavami. „Isi, ty ode mne odchazíš?" zeptal se jí.
„Ano, odcházím. Ale ne navždy, vždyť se uvidíme večer s mým tátou." odvětila mu dívka. Druhá věta mu velice ulevila, neb se bál, že si s ním jen užila a pak ho poslala do háje. Tohle by mi snad má láska neudělala., uznal pak. Vyběhl proto z postele a silně obejmul jí, aby vyjádřil své vášnivé city k ní. „Nedokážeš si představit, co setkání s tvým otcem bude pro mne znamenat."
„Vím, že hodně. Doufám, že si vy dva padnete do oka a budete si rozumět."
„O to, abychom byli přátelé mi nejde. Chci s ním hlavně dobře vycházet a především to, aby toleroval naši lásku." řekl pak Fantom.
„V to doufám také." odvětila mu dívka a políbila ho. Když odešla od něho, řekla mu: „A jako pozornost pro mého tátu nekupuj alkohol. Přestal to pít, díky Bohu." I on se v duši zaradoval, že otec dívky, kterou miluje přestal pít.

Domů Isi došla po osmé hodině ráno. Její otec Max si zrovna připravoval snídani. Sakra, on je vzhůru! Jak mu mám vysvětlit, že jsem spala mimo domov? znělo jí neklidně v její hlavě. 
„Ahoj, tati." řekla navenek klidným hlasem, jenž však maskoval její rozpak.
„Isi, tak jsem se ti vrátil." pronesl on úplně klidně, jako kdyby se nic nestalo. Však Max nebyl hloupý a když přijel večer domů, podíval se, jestli jeho dcera spí. Neviděl jí ale v její posteli, proto se jí zeptal: „Kde jsi spala dnešní noc?" To, že se ptal na tuhle vážnou věc jako na malichernost tipu Nekoupila jsi ovocný sirup, nebo Přesolila jsi polévku jí malinko děsilo. Otec porušil svůj slib a opět se napil alkoholu?, napadlo jí. Aby v ní tato slova nezněla dál, řekla tátovi pravdu: „U svého kluka." 
„U souseda Deivola?" zeptal se jí otec. „Cože? Jak jsi na to přišel?" vyslovila nervózně dívka. Do prkna, já to řekla nahlas!, uvědomila si. 
„Ty jsi myslíš, že tvůj táta nikdy nezjistí, s kým chodíš?" naladil pobavený hlas na vážný.
„Chtěla jsem ti ho dnes na večeři představit." odvětila na to Isi. „Vím, že se hněváš se za to, že je ode mne o osmnáct let starší." Otec má to odvětil:
„Popravdě? Já jsem si tě dokonce představoval s takovým podobným kaváreňským štramákem. Chtěl jsem pro tebe někoho mladšího, nejlépe tvého vrstevníka, ale přece ti nemůžu mluvit do výběru nápadníků. Navíc, beru to jako splátku dluhu."
„Já jsem ti něco někdy něco dlužila, tatínku?" pronesla nechápavě Isi. 
„Já jsem tě trápil se svým pitím a svým nezájmem a ty sis našla někoho, kdo neodpovídá mým představám." zdůvodnil, jak myslí ten dluh, který myslí. „Ale co? Ty ho máš ráda, on tě má doufám taky rád a když je vám spolu dobře, já vám v tom od včerejška nemůžu bránit." V té chvíli měla chuť Isi svého tátu obejmout, ovšem jí v tom zabránil zvuk syčící pánve s vajíčky. „Obávám se, že se ti to pálí, táto." řekla. Otec vypl sporák a nabídl dceři, ať posnídá s ním.
„Jestli budeš mít ještě hlad, uvařím další." dodal. Protože se u své lásky zapomněla nasnídat, nabídku přijala.

Společně jsme pak konverzovali o tom, jak otec poznal, že mám něco s Chrisem. Odpověděl na to: „Děvenko, už v tom obchodě mi to bylo nějaké podezřelé. Většina sousedů ti koupí první čokoládu, kterou uvidí. Ale on ne. Přemýšlel dlouho nad tím, kterou máš ráda a koupil na mou radu tvé oblíbené Archangelo. A i tvůj zájem mi přišel nějaký divný. Lidi z domu jen pozdravíš, kdy se s nimi potkáš a dál se o ně nezajímáš, stejně jak tvoje máma. Ale u něho? Jak jsem řekl, že jsme se potkali, ty hned: „A co stalo? A mluvil o mně?" Prostě o Chrise ses zajímala. Kdybych ale potkal takového Bernarda Traste, ponechala bys to bez komentáře."

Stále tomu nemůžu uvěřit. Táta vzal můj vztah s Christianem v pohodě.  Snad přijme ho i po večeři.

Večer byl nádherný. Sedli jsme si já, táta a Chris ke stolu u okna s výhledem na zasněžené náměstí, kde se procházeli mladí muži převlečení za Tři krále, zpívali a vybírali peníze pro potřebné. Během večeře jsem si všimla, že si můj partner a můj otec padají do oka. Táta přijal jako dar jeho oblíbenou čokoládu obalenou v nádherném obalu s velikou radostí. Svůj slib z dopisu, že nepije dodržuje a dokonce na (opožděný) narozeninový přípitek objednal s námi jahodový džus. Mé osmnácté narozeniny, ať už oficiálně či oslavou se nadmíru povedly, za což děkuji svému otci a své lásce. Vidím, že můj deník má dopsanou poslední stranu. Můj život však nekončí. Tak mne maminko ochraňuj, ať jsem s Chrisem dále šťastná a ať mi táta dělá dál radost.
Amén, deníčku, Ámen, máti.
Isi Konaschová, 6. leden 2021, dvacátá druhá hodina a třicátá třetí minuta večerní.

Konec