Chicago PD - Nová naděje

Nová naděje 21

"Posaď se, chceš něco k pití?" zeptá se. "Ne..." Odvětí Erin. "Ok..." Pokrčí rameny Voight a sedne si na hranu stranu. "Tak copak se děje?" zeptá se. "Všechno si zničil... Protože si po mámě chtěl změny! Když byla jaká byla tak to bylo dobrý! Nechodila domu, měla práci a nevodila si domu chlapi! Nikdo mi neubližoval tak... Jenže ty ji dáváš prachy a ona mě s Rendym bije a on mě ještě na víc ošahával! Ty tvoje pravidla jsou pěkně na hovno!" zařve Erin. "Počkej, počkej... Rendy... To je Bunnin chlap? On tě ošahával? Jak moc? Kdy? Jak se dál jmenuje? Poznáš ho podle fotek?" zavalí ji Voight otázkami. "Proč tě to zajímá! Já nechci pomoc já chci, abys mi dal pokoj, chápeš?! Neměla jsem za tebou vůbec chodit, byla to chyba... " Řekne Erin. "Ne, počkej, vyslechni mě... Tohle co říkáš je blbost... A to co se ti děje není rozhodně normální a v pohodě. Vždyť víš jak to mají jiná děcka... Já bych se ke své rodině a hlavně dětem taky tak nechoval... Tohle není správné a musíme to vyřešit... Já přitom udělal taky chybu, uznávám a omlouvám se." "Nerozumíš tomu..." Podívá se na něho. "Ale jo, rozumim ti... A to co se ti děje je špatné. Tohle není žádná hra u které si řekneš stop, tady už je to moc špatný, dáme reset a pak new game... Můžu ti pomoc jo? Najdeme ti novou rodinu, kde se ti bude líbit a kde tě budou mít rádi..." Řekne Voight. "Ale... Ale co máma?" Podívá se na něho. "Myslíš, že takhle se chová máma, která miluje? Myslíš si, že ji budeš chybět? Když o tebe nejeví ani zájem když jsi pryč x hodin?!" pohraje si s jazykem v puse. "Hmm... Ale i tak je to moje máma... Já ji mám ráda..." Pípne Erin. "I za to všechno co si s ní musíš vytrpět? Tak to tě obdivuju teda..." užasne Voight. "Jsem blbá..." Sklopí hlavu. "Ne, nejsi... Ale poslouchej mě. Tohle chování k tobě musí skončit... Teď mi řekneš vše co víš o Rendym a nejlíp když mi ho ukážet na fotce... Pak zajedeme do nemocnice a vrátíme se sem a potkáme se tu s jednou milou paní." Řekne Voight a Erin mlčky přikývne. "Tak mi řekni něco o Rendym..." Pobídne ji Voight. Erin přikývne a začne mu popisovat Rendyho a vzpomene si i na příjmení. Voight to najde v systému a vyjedou mu i fotky a tak to ukáže Erin až společnými silami najdou toho pravého. "Dobře, si moc šikovná... Teď pojede za panem doktorem, jo?" Řekne Voight a uloží si Rendyho složku v počítači a pak odveze Erin a v nemocnici řekne lékařce, na co má podezření a ta mu slíbí, že udělá všechna důležitá vyšetření a zajistí i psychologa doktora Charlese, aby udělal posudek pro sociální odbor....Zatímco Erin vyšetřují Voight čeká v čekárně dlouhé tři hodiny a poté si ho doktor Charles zavolá k sobě. "Připravil jsem pro Vás zprávu detektive." Řekne Charles. "Děkuju Vám a jak to s Erin vypadá po psychické stránce?" zeptá se Voight. "Žádnou až tak velkou újmu neutrpěla. Je to silná osobnost, na svůj věk už dost samostatná, spoléhá se dost sama na sebe, hledá racionální a správné řešení, ale je také dost citlivá. Hlavně co se týče rodiny nebo kamarádů. Funguje tam proces možná jsem udělala já něco špatně... Možná bych to měla napravit... Máma mě sice trápí, nechová se jako matka, občas mě bije, ale já ji nechci zklamat... Očividně ji chybí mateřská a otcovská láska, kterou sice měla, ale byla z ní zrazována... Bylo by vhodné pokud dojde k odebrání, aby byla umístěna k pěstounům i když to bude ze začátku těžké, protože by mohla mít odmítavé postoje nebo postoje boje než by získala důvěru v to, že se nebude opakovat to co zažívala... To samý může být i mezi novými dětmi... A naštěstí se nezdá, že by měla újmu na mysly. Nebylo to dlouho dobé a nevznikla proti němu žádná averze... Její sociální cítění a vybudový vztah je mírně zaostalý, ale to se časem vyrovná s dobrou pomocí. A taky si myslim, že kdyby nebyla v ideálním prostředí, mohla by se snadno dát na druhou stranu optimálního života a klidně by mohla mít i nějaké problémy s návykovými látkami nebo sklony být někde kde jsou sklony k násilí, protože by ji k tomu vedlo podvědomí a takové jako její vnitřní normy... Ale to už jsou spíše doměnky, ale svou podstatu mají..." Řekne Charles. Voight kývne. "Dobře, děkuju Vám a zprávu předám..." "Za málo... Kdyby něco, můžete se na mě vždy obrátit..." Podá mu Charles ruku a rozloučí se spolu.