Chicago PD - Nová naděje

Nová naděje 17

Avšak tenhle klid před bouří netrvá věčně... Stane se tak když Bunny přijde o práci ve "variaté". To začne prolívat hrdlo lihem, naštvaně začne přehrabovat byt a u toho akorát zuří a rozzuří se ještě víc, když najde náhodně mezi věcmi dopis od Martyna, který tam v klidu ležel dva roky. "Co je tohle sakra? Kdo to sem dal? To ty?!" dojde k Erin, která na ni zaraženě kouká. "Co to je?" "Co?! To je od toho krypla Martyna! Prej pro tebe, pch!" Odfrkne si Bunny. "...Od... od táty?" blískne ji v očích naděje a dojde k ní, ráda by si ho vzala. "Ne! Říkám ti, že to tvůj otec nebyl! A tohle ti nedám! Bez tak si o tom věděla a proto ses tak rychle učila písmena a číst! Že jo?!" zaprská. "Ne... Já... Já... O tom ani nevěděla přísahám..." Odvětí. "Nekecej, vždy si s nim byla jedna prdel." Řekne Bunny. "Ne věř mi, mamí... Ale..." zarazí se a chvíli kouká mimo. "Já bych si ho chtěla nechat..." Odváží se po chvíli říct svůj názor. "Cože?! Na to zapomeň! Nevděčnice!" zavrčí a před jejími zraky ho roztrhá. "Ne! Ne mami, ne!" skočí k ní, aby jí v tom zabránila. Bunny ji odstrčí, dotrhá dopis a dojde ho spláchnout do záchoda. Erin za ní běží, ale už jí nedokáže zastavit. "Tě nenávidim!" zařve Erin a vyběhne za záchoda a pak i pryč z bytu. "Jen si jdi ty náno! Táhni!" řve za ní Bunny a práskne dveřma. Erin doběhne až na místní hřbitov, kde najde Martynův hrob a chvíli tam u něho zůstane. I když je na něm vidět to, že o něj pečuje správce hřbitova možná, někdo z komunity, ale tím to hasne... Nakonec se Erin rozhodneme, že zajde na policii a pokusí se najít toho hodného policistu, který byl k ní vždy milý a staral se. Akorát neví kde ho hledat a tak prostě jen zkusí nejbližší policejní stanici....Vejde na okrsek a dojde až pultíku, kde se na ní musí sloužící policista sklonit. "Ahoj, koho pak tu hledáš?" zeptá se Erin. "Je tu policista... Hank... Boight... nebo tak nějak?" zeptá se Erin. "No... Co mu potřebuješ?" zeptá se policista. "On byl u nás a pomáhal mi..." Řekne Erin. "Kde u Vás a co znamená pomáhal?" ptá se policista. "Doma... A byl přísný na mámu..." Odpoví Erin. "Myslím, že s tím ti nepomůžu, máme jiné věci na práci, běž domu..." Řekne policista. "Ale on mi říkal, že se můžu stavit..." Namítne Erin. "Tohle by mohl říct každý... Nashledanou..." Řekne policista a Erin sklopí hlavu a odejde a před vchodem si sedne na schod a čeká a čeká a čeká... A vuala to čekání se jí vyplatí a Voight se tam ukáže, ale už ne v uniformě, ale v civilu. "Ahoj..."postaví se před ní. "Co tu děláš?" zeptá se. "Jé ahoj, teda dobrý den..." Opraví se. "To je dobrý, tykej my..." Řekne Voight. "...Máma zase zuří... Vyhodily ji a ona doma vše vyhazovala a našla dopis od táty, chtěla jsem ho, ale ona ho roztrhala... Křičela a já pak utekla..." Řekne Erin. "Tak pojď se mnou dovnitř a popovídáme si tam." vezme ji do své kanceláře. "Chceš čaj?" zeptá se Voight a Erin kývne. Voight jí ho jde udělat a mezitím se zeptá. "Proč zuřila? Provedla si něco?" "Ne... Já nevim pořádně... Ona pije... hodně... ale myslim, že ji vyhodili..." Odpoví. "Pije? Jako alkohol? Víš to jistě?" zeptá se. Erin se na něho podívá stylem, tak malá nejsem. „Jo! Pak se motá, nemůže mluvit, všechno chce řešit a říká, že jsem jí zničila život..." Objasní situaci Erin. „A má nějakýho přítele?" "No já nevím... Možná jo... Možná ne... Spíš si prostě myslit, že jen pije a naříká na vše no a nebo ji někdo nechal... To potom pije taky..." Odvětí. "Myslim, že já s tim nemůžu nic dělat... Mrzí mě jak se tvá máma chová..." Řekne Voight. "To je dobrý... Ty za to nemůžeš přece." Řekne. "Kdybys chtěla, mohl bych s mámou promluvit." zeptá se. "Já nevim by se zlobila...." Řekne. "A co ty? Tobě to přece jedno není, když jsi mě vyhledala a svěřuješ se mi a já jako detektiv, mám povinnost ti pomoc..." Odvětí Voight. "Detektiv? Proto nejsi v uniformě?" zeptá se. "Jo proto, povýšil jsem." Usměje se. "Páni, ty budeš fakt dobrej. Taky bych chtěla bejt tak dobrá a oblíbená." Řekne Erin. "Dobrá a oblíbená? No to je slovo do pranice. Policajti většinou oblíbení moc nejsou, ale stranu druhou mezi kolegy, hlavně mezi strážníky to pro ně něco jsme... Ale to je vždy o takové te hiearchii a respektu.... Nemluvim moc složitě?" zeptá se. "Ne, to je dobrý.... Si připadám aspoň starší..." Zakření se. "Nejlepší je být bezstarostný dítě, pokud je to možný...." Řekne Voight. "Hmm.... Já bych chtěla být už dospělá, to je supr, radši někoho terorizovat než to být naopak...." Zauvažije Erin. "Hmm... Dobrá teorie... Hele ty jsi strašně fajn holka a já ti s tvou matkou pomůžu, aby se to nějak kolem tebe uklidnilo jo? A když ne, hold bysme vzali nějaká opatření jo?" řekne Voight. "Já nevim... Ale asi ti budu věřit..." pousměje se. "Tak jo... Tak já tě odvezu domů, jestli už chceš." Řekne Voight. "Tě už obtěžuju?" podívá se něho smutně. "Ne, jestli chceš zůstaň já jen, aby tě máma nehledala..." "Jí je to jedno určitě... Jako když jsem utekla poprví do lesa..." Poznamená Erin. "Dobře.. dobře... tak já ti donesu něco na zabavení a kdyby něco dojdi za mnou do kanceláře, jo?" Řekne Voight. "Díky jsi super..." Řekne Erin a zaleze si do koutku, kde o ní není ani slechu ani vidu...