Chicago PD - Nová naděje

Nová naděje 30 - závěr

Když dojde k domu s číslem, který ji týpek dal, nejprve obhlídne situaci a pak načíhne letmo dovnitř, do místnosti, kde se svítí a spatří tam ženu a dítě. Erin se od okna hned odtrhne a schová se v nedalekém křoví u garáže a čeká jak na popravu... Voight dorazí domu za půl hodiny a zaparkuje u garáže. Chvíli se přehrabuje ve voze a pak vystoupí. Erin v tu chvíli má srdce až v krku a ruce i nohy se ji klepou, ale rozhodla se a tak teď nesmí ustoupit. Vystoupí ze křoví, udělá pár pidi krůčků, zastaví se a pípne: " Ha... Hanku..." Voight se za chvíli mlčky otočí. Erin přistoupí k němu blíž. "...Ahoj..." Voight si pohraje s jazykem v ústech. "...Promiň, že jsem přišla až jsem... Ale na fízl.... stanici nemůžu, asi by mě chytli... Tvoji adresu mi dali venku..." sklopí pohled. "Co tak najednou chceš?" zeptá se. "Vím, že se zlobíš... Že jsem tě zklamala... Já to tak nechtěla...nechci...jsem blbá... Ale uvědomila jsem si co chci...víš, potřebuju pomoc..." Žbletne. "Hmm..." zamručí uznale. "Promiň, že jsem se na tebe vykašlala, ale bylo toho všeho moc, to proto jsem šla radši po svých... Bunniných stopách... Viděla jsem ji... To proto jsem si uvědomila jaká být nechci a už jsem..." Dál se Erin obhajuje. "Vypadáš příšerně... Jsi sjetá?" zeptá se zničeho nic. Erin přikývne. "Zavolej až nebudeš a teď zmiz..." Nepáře se s ní. Ani se nezeptá zda stále má jeho vizitku. Erin přikývne a odejde se sklopenou hlavou i když ví, že takové jednání si zaslouží, dobře jí tak, protože to je to co ona potřebuje. Mít nad sebou pevnou hůl a řád, nejlíp vojenskej dril.

Erin si od toho večera nedá už žádnou dávku nedá a když začne pociťovat absťák zavolá z automatu Voightovi a poprosí ho o schůzku. Voight ji vyhoví a dá ji místo i čas. Erin poděkuje a dostaví se odpoledne tam, a to už jí je mírně mizerně. A než se Voight dostaví tak nervózně přešlapuje na místě. "Tak ses přece jen dostavila?" pronese trošku pohrdavě. "Jo... stojim to..." odsekne. "Tak si sedni..." pokyne ji a sedne si na lavičku. Erin si sedne mlčky k němu. "Vydržela si to dlouho... Skoro rok... Jsi odvada, dával jsem ti mnohem míň... Co se ti stalo?" Řekne Voight. "Hmm... Kdyby jsem neviděla Bunny, to jak vypadá... Tak bych tu teď nebyla... Nechci býtjako ona... Jsem horší než ona... Prodávala jsem se, abych měla na fet a spadla jsem do toho jen proto, že jsem blbá kráva... Chtěla jsem znát tvé bydliště a oni si mysleli, že jsem informátorka... Ani si nezasloužim tvou pomoc... Vlastně ani nevim, zda to můžu říct tak..." Odvrátí od Voighta pohled. "...Ať to už bylo jakkoli... A slyšela si o mě cokoliv na ulici, ty víš jaký jsem... K tomuto závěru, že potřebuješ pomoc si došla sama z nějakýho pádnýho důvodu... A jsi lepší než Bunny, ta se k tomu neodvážila, jen jednou a z donucení. Ty sama víš, že jsi na dně a teď se jen potřebuješ odrazit a najít směr... A já nemám důvod ti nepomoc, jen musíš prokázat vůli a zůstat čistá na absťáku a já ti seženu dobrou léčebnu... Kde bydlíš?" Řekne Voight. "Ve squatu blízko příměstkých sil... Je to tam poměrně dobrý... Teče i studená voda..." Objasní Erin. "Na tu noc popřípadě kus tě vezmu k sobě..." Rozhodne Voight. "Ale vždyť máš rodinu a mě smažku vezmeš mezi?" zeptá se udiveně. "Chceš přece mít důvěru ve mě, potřebuješ se odrazit a já ti dávám šanci. Vezmu tě na okrsek nejdřív, osprchuješ se tam pořádně, seženu ti něco na sebe a pak půjdem k nám, pojď." Řekne Voight. "Děkuju..." obejme ho Erin a jde s ním na okrsek kde se vždy cítila zvláštně dobře a když jde s nim nikdo tak blbě po ní nečumí. Erin se tam osprchuje, a Voight ji dá pak oblečení s dlouhým rukávem a postará se o její rány a pak společně kouknout i na léčebny, aby vybrali tu, která se Erin podle fotek líbí. Pak tam Voight zavolá a zařídí jí pobyt od zítřejšího dne. "Tak a teď zajdem do obchodu ti něco koupit s sebou a pak půjdem domu..." Řekne Voight a vezme ji kolem ramen. Ve městě ji koupí šaty a hygienické pomůcky a pak ji vezme domu i když Erin je mizerně, tak si dává záležet, aby byla na jeho rodinu milá a snažila a když může zaleze si do připraveného pokoje kde přetrpí noc i s Voightovo občasným hlídáním a poté ráno společně vyrážejí do léčebny, kde se rozloučí a Voight ji slíbí navštěvy a poté odejde...

Erin má zprvu smíšené pocity a obavy, ale jakmile zjistí, že je tu milý personál, jednající se závislými normálně a ne jako s odpadem hned něco opadne a když dojde na začlenění do kolektivu a do sezení vše je pryč a Erin se může plně soustředit na léčbu, která zprvu není jednoduchá, ale když se chce, tak jde vše o polovinu snáz a všem dělá jen radost, i Voightovi, takový zkrytý potenciál pro zdolávání zátěžových situací nečekal. Erin předčila očekávání všech a nejvíc sebe.... A jak to jde s ní lehce tak už po 6 měsích může být propuštěna do ambulatní péče a Voight se rozhodne, že si Erin vezme do jejích 18 k sobě a nabídne a umožní ji vše jako svému synovi a navíc ji pomůže s výběrem školy. A tady se stane zlom, kdy Erin vyřkne názor, že by ráda na policejní akademii a že by chtěla být dobrá policustka, stejně jako je Voight a stejně i tak obětavá, protože nikdo cizí pro ni neudělal tolik co on, a za to mu bude Erin nado smrti vděčná....

Voight ji tedy zařídí přijetí na akademii, dohlíží i na její studium a závěrečné zkoušky, plus samizřejmě chodí na kontroly. A po 4 letech absolvování akademie si ji Voight vezme na svùj okrsek 21. Erin zprvu slouží v uniformě jako řadový policista a když dosáhne dostszku zkušenostní, přihlásí se na zkoušky na dezektiva a po úspěšném absolvování si ji Voight vezme do rozvědky... Erin Bunny občas vídá.... Občas jsou v konfrontaci, ale vztsh matka - dcera dále nefunguje a je fakt, že Erin je bez Bunny mnohem líp. Vívto i ona sama a navíc Hank jí všechno vynshrazuje.... A dál to znáte...