Chicago PD - Nová naděje

Nová naděje 9

Když už si úplně vypláče slzné kanálky převalí se na bok, stáhne si zad baťůžek, přitiskne si ho k hrudníku, aby získala nějaký trošku pocit objetí, přitáhne si kolínka k bříšku a kouká do tmy a jen se tak trochu chvěje zimou, rozrušením a neustále opakuje. "Já chci domu, já chci domu...." Takto tam leží asi hodinu když uslyší podivné zvuky z dálky. Posadí se a zaposlouchá se. Za chvíli to identifikuje jako možný štěkot a hlasy. (Někdo tu je? Někdo mě hledá! Nebo to je nějaký zvíře? Třeba vlk... Třeba dopadnu jako v Karkulce...) Není hloupá ani naivní ani nevěří na pohádky... Vlastně ji Bunny staví, do pozice a uplatňuje výchovu nebudu se s tebou patlat potřebuješ přežít než tě život naučí a než ti dá pořádnou lekci musíš být připravená a ne krmená blbostma typu žili spolu šťastně až do smrti... Ale za to může její stav, je toho na ní dost, napadá už jí kde co... A čím blíž to je, tím jí víc sužuje panika a dělá neuvážená rozhodnutí. Sebere se na nohy, vyškrábe se "z propasti" a přitiskne se k nejbližšímu stromu a začne brejlit do tmy. Za chvíli se ty zvuky zintenzivní a Erin mezi stromy uvidí mihotat světlo... Po chvíli divoký štěkot a hlasy uslyší mnohem srozumitelněji dokonce identofikuje i rozhovor. "Musí být blízko, psi mají poměrně čerstvou stopu... Dělaj jak diví..." Erin tohle vyděsí, nemá psi moc ráda, kór ty větší a možná i rozzuřený... A v tuto chvíli... Možná i trochu proto, že by se musela vrátit, ji nenapadne nic jiného než, že uteče... Že to dokáže, že ji nenajdou, že snad dokáže zmást psi, že se domu vrátit nechce... Erin se opět rozeběhne jak o život, avšak brzo jsou ji všichni na stopě. "Nechte mě!" začne volat za sebe a přestane se ohlížet až opět skončí na zemi. To už ji dostihnou psovodi a celá jedna rojnice. Když se Erin posadí propukne v menší hysterii. Opět se rozbrečí, začne kolem co si vykřikovat, bránit se a počůrá se. "Stáhněte ty psi a přiveďtě otce..." Rozhodne velitel skupiny a k Erin si přidřepne. "Jsem Mike, ty Erin, že? Erin už se nemusíš bát... Jsi v bezpečí už ti nic nehrozí... Za chvíli přijde tvůj táta a pak se na tebe podívá pan doktor...." Snaží se jí pohladit. "Ne! Ne!" zakřičí a cukne sebou tak, až se bouchne o strom. "Auu..." pláč zase zesílí. "Dobře, tak já tebe šahat už nebudu ano? Když je ti to nepříjemný... Můžu se podívat co máš v baťůžku? Třeba tam máš nějakýho kamaráda..." Řekne policista a šáhne po baťůžku a Erin uvolní sevření rukou a nechá policistu nakouknout. Ten tam najde jejího plyšáka. "Jéé přesně takového má moje dcera... Jmenuje se Tyna a tučnákovi říká Penguin... Jak prozaické. Jak mu říkáš ty?" zeptá se jí. "...N...N...ij...aak..." Zavzlyká. "To je škoda ne? Takový hezký plyšáček by si zasloužil nějaké pěkné jméno, nemyslíš? Měla bys o tom popřemýšlet..." Řekne policista. "...N...ne..." Zahučí a začne se kolíbat dopředu a do zadu...

Naštěstí za chvíli se tam už objeví Marty. "Zlatíčko... Zlatíčko moje... Už jsem tady..." Řekne a klekne si k ní. "T...át..ín...ku...pr...om...iň..." Obejme ho pevně. "Pšt... Už je to dobrý... Uklidni se jo?" hladí ji po zádíčkách. "J...á... ne...ch...ci...d..om...ů..." Hláskuje rozrušeně. "Neboj, teď domů nepůjdeme..." Odpoví Marty. "Vezměte ji, doprovodíme Vás k ambulanci." Řekne policista. Marty kývne a polista vezme Erininy věci a jdou ven z lesa. "Pane Martyne, zítra se za vámi stavíme v nemocnici, abychom to sepsali všechno, ano?" "Dobře, děkuju." Přikývne Martyn a vezme si od policisty věci a vleze do ambulance. "Zlato, teď tě na chvíli pustím jo? Ty se posadíš a podívá se na tebe pan doktor, jestli sis neublížila jo?" Řekne Marty. "N...ne... Ne..." zavýská. "Tohle asi nepůjde..." Řekne Marty. "To nevadí... My to zkusíme takto a pak bych se přichýlil k ukliďňujícím lékům, pokud budete souhlasit." Řekne lékař. "Jo... Jo... Jistě jí to prospěje víc než tento stav..." Odsoulasí to Marty. Lékař kývne a jen si jí poslechne a prohmatá hrudník a pak ji chytne za packu, najde si žílu, dá jí kanylu a do ní aplikuje lék. Sice se Erin chvíli vzpouzí, ale pak lék působit a začne ji ochromovat, až začne uvolňovat ruce, poté ji začne klesat hlavička a Marty ji nakonec položí na lehátko a drží ji za ruku. Lékař ji už komplet prohlídne. "Zdá se, že bude v pořádku, má jen zhmožděniny a odřeniny, ale stejně ji v nemocnici udělají podrobné vyšetření a určitě si jí tam nechají a možná s ní promluví i dětský psychiatr. Jinak už můžeme vyrazit do nemocnice." Řekne lékař a i tak skutečně udělají....