Chicago PD - Nová naděje

Nová naděje 12

Ovšem i tady nastanou menší komplikace, protože se policie na rodinu Lindsay nemůže hned dozvonit. První zvonění probudí Erin. Nejprve jde do ložnice a snaží se všemožně probrat Bunny, což se jí až tak nepodaří, stane se tak na půl a protože si Erin myslí, že to je Marty a jen si zapomněl klíče, tak jde otevřít sama. Otočí klíčem v zámku a bez dalších průtahů otevře, ani se nezeptá kdo tam je. "Ah...." Zarazí se, když spatří muže v uniformě. "Ahoj..." pousmějí se policisté. "Ty ješté nespíš? Víš kolik je hodin? Kde máš mamku nebo tě snad hlídá chůva?" pronese policista několik otázek. "Ne, jsem doma s mámou, ale spí... Myslela jsem, že je to Marty..." Pronese Erin. "Dobře... Můžeme jít dál?" zeptá se policista. "No já nevim... Máma by se asi zlobila..." Otočí se dovnitř a zhlídne stav. "Ale my Vám musíme říct něco důležitého, maminka se jistě zlobit nebude." Řekne policista. "...Tak dobře..." Přikývne Erin a pustí je dál a než se tam vůbec kdo ohřeje, tak se ve dveřích objeví Bunny a ještě sebou mírně klátí. "Co tu chtete? Proč nechrníš! To tys je sem pustila? Vypadněte!" Dojde za nima. "Ale oni nám prý musí něco říct..." Řekne Erin a raději ustoupí o trochu dozadu, aby se vzdálila od Bunny. "Prosim Vás uklidněte se ano?! To v jakém jste teď vstavu jaksi opomeneme... Přišli jsme Vám říct jednu smutnou skutečnost neposadíme se na to?" zeptá se policista. "Tak to vyklopte a pak zmizte." Zavrčí. "Dobře... V deset hodin jsme na kolejišti našli osobu, která skočila pod jedoucí vlak... Po identifikaci pomocí dokladů, jsme zjistili jeho totožnost... S politováním a upřímnou soustrastí Vám musíme oznámit, že šlo o pana Martyna Browna..." Řekne Marty. "C...cože?" zajíkne se Bunny a Erin celá zkoprní. "Mrzí nás to... Tady jsou jeho doklady, můžete nám potvrdit identitu? Na identifikaci Vás nepozveme... pohled je velice morbidní..." Řekne policista. "...Jo... jo jsou jeho... A to byla nehoda?" kokne Bunny. "Pracujeme s verzí, že šlo o sebevraždu..." Odpoví policista. "Ten prevít! Ten hajzl! To mi udělal schválně! Já bych ho nejradši zabila! .... Hmm, škoda, nezabila, to už udělal sám..." Ušklíbne se. Policisté se po sobě podívají se zdviženým obočím a nikdo si moc nevšímá Erin, která se doposud nijak neprojevovala. (Táta... Můj tatínek je mrtvý? Už ho nikdy neuvidim, už ho nikdy neobejmu, už mě nebude nikdo bránit... Už se mu nebudu moc nikdy omluvit... To já si zabila svého tatínka... Kéž by se mohl vrátit... Já chci, aby se vrátil...) Vypraví ze sebe nečitelné zvuky, připomínajíci zvlyky a pak stále zkoprnělá hodí šavli na koberec. "Ježiš co děláš?!?!" zařve Bunny. "Jsi normální!" Erin po tomhle dalších útoku se už rozbrečí na plno a sedne si na koberec. "Prosim Vás! Radši přineste nějaký hadr a přestaňte tu pořvávat, Vaše dcera je evidentně v šoku a tohle ji v žádném případě nepomůže!" zavrčí Voight a zohne se k dívence. "To bude dobrý... Pomůžu ti a půjdeme si sednou vedle, jo?" natáhne k ní ruku, ale Erin nereaguje. "Nechte ji bejt! Se o ni postarám sama! Řekla jsem vypadněte a hned! Překážíte!" Postaví kbelík na zem, dojde ke dveřím a otevře je dokořán. "Zmizte!" rozhodí rukou do prostoru a policisté ji poslechnou a s rozloučením odejdou. Bunny za nimi práskne dveřma. "A ty neřvi! Nemáš proč, stejně to nebyl tvůj táta." Klekne si k ní a začne po ni uklízet. "Příště si to budeš uklízet sama, nejsem žádná tvoje služka!" vrčí Bunny, ale Erin to je jedno, nevnímá svět vůbec. Ještě štěští, pro Bunny, že si všimne, že Erin zase začíná být nevolno a tak k ní přišoupne kbelík a strčí ji nad ní hlavu. "Nezadav se..." Pronese nijak moc útrpně a pak ji nechá být. "Radila bych ti, se převlíknout a jít chrnět." Odejde do koupelny a když se vrací, tak akorát vidí, že Erin tam sedí dál. "Co je? Tys mi nerozumněla? Chceš tu vynést spaní?" zavrčí a dojde k ní. Erin avšak nereguaje. "Co je? Držíš bobříka mlčení?" čupne si k ní. "Neřvy pro něj ti říkám..." Chvíli ji sleduje a když zjistí, že z toho nic nebude tak jde do jejího pokoje, vezme jí tam nový triko a dojde ji převlíct a utřít pusu a odnese ji do postele a dá ji k posteli kbelík, protože se jí pořád nezdá a pak odejde a nechá ji na pospas vlastnímu osudu. Erin se trochu sešoupne z polštáře a postele. To je jediný pohyb za celou dobu co udělá a dokáže a pak dál odhodlaně leží. Párkrát se jí podaří zabrat, párkrát zvrací, párkrát jen tak kouká do tmy nebo brečí. Jediný co ji trvá celou dobu a nepřestává je zima a poté ji i pohlcuje pot...