Chicago PD - Nová naděje

Nová naděje 8

Ale Marty doma šílí strachy a vyčítá si to. Mohl poznat, že se něco takového děje. Viděl jak se chovala, jaké říkala věci... A přesto odešel... Zachoval se úplně stejně jako Bunny... Stejně sobecky a hnusně. Nejradši by si nafackoval a ji taky, protože Bunny je zase pryč a vůbec, možná teda trochu jo, ji to nezajímá a ani trochu neprojevila starost jestli je Erin v pořádku a kam by mohla jít... Proklíná ji a když se setmí úplně vydá se do města sám, rozhodne se projít její oblíbená místa a i místa, která mohla znát. I když ví, že ji už několik hodin hledá policie a pravidelně mu vše hlásí, ale taky se normálně praktikuje, že přes noc se pátrání zužuje nebo někdy se přeruší úplně, ale v tomto případě se tak nestalo naštěstí.....

Erin udělala jednu věc, kterou nikdo nepředpokládal a to tu, že jak se rozhodla odejít z města a šla kus po silnici narazila na zastávku autobusu a nenapadlo ji nic jiného než, že si tam počká a uvidí co bude.... Zanedlouho na to, ji tam přijel autobus a Erin do něj nastoupila. Vlezla si na dvojsedačku. Tam se uvelebila, sem tam pohlédla z okénka a pak si vzala mikinku, kterou si přehodila přes sebe, vzala si plyšáčka a natáhla se přes sedačky. a usnula... Erin nakonec vzbudí až řidič na konečné, který prochází autobus. "Holčičko, kam tak sama jedeš?" zeptá se jí. Zatímco Erin na něj rozespale a i trochu vyděšeně kouká a když pohledne ven z okýnka nic moc nevidí. "Kde to jsem?" zeptá se. " „Joliet..." ." Odpoví. "Aha..." pípne netušíc kde to je. "Proč jedeš sama? Čéká tu někdo na tebe?" ptá se jí znova. "Už jsem velká... Babička." kuňkne a začne se balit. "A kde babička čeká? Nikoho jsem venku neviděl." Nedá si řidič pohov. "Už musim jít..." Erin chce vystoupit, avšak řidič ji chytne za rameno. "Kdo kde na tebe čeká?" zeptá se znova. "Doma... A nechte mě být!" zvýší hlas. "Dovedu tě tam." Řekne řidič a vezme Erin za ruku a dovede si ji dopředu autobusu. "Počkej, jen si vezmu tašku a zhasnu..." Řekne řidič, avšak Erin právě toho využije a vezme nohy na ramena. Řidič se sotva ohlídne a zavolá. "Holčičko stůj!" a vyběhne za ní. Jenže Erin seskočí z krajnice do háječku, který navazuje na les a utíká pryč seč ji síly stačí. A řidič je brzo bezradný. Neví co dělat a ani neposlouchal zprávy co se dělo v regionu, aby věděl, že policie někoho hledá. To zjistí až doma, když si pustí televizi a ve zprávách uvidí portrét Erin a hned v ní pozná tu holčičku. Už na nic nečeká a jde zavolat policii. Přitom ji odpoví na otázky na který se policie vyptává a zároveň jim řekne, kam běžela. Od policie se dozví, ať čeká na tom místě, že tam hned pošlou hlídku a psovody a začnou pátrat, protože noc kor v noci je pro takové malé dítě velice nebezpečné a můžou se jí stát jakýkoliv vážný úraz, který ji může ohrozit na životě. Policie mimo jiné o tom informuje i Martyho, který se rozhodne, že si vezme taxi a pojede tam. Chce být u toho, až Erin najdou i když z policistů nebude nikdo nadšen, ale nic s tím neudělají, i když konec konců i on může pomoc...

Když na místo dorazí policie, tak psovodi vezmou své psi do autobusu, očichat místo kde Erin seděla a pak je vezmou do lesa a vysloví obavu, že psi mohou být zmateny všemi různými lesními pachy a proto pátrání může být s velkou pravděpodobní neúspěšné a vrtulník s termovizí, ještě nikdo nepřizval, protože ještě neuběhla minimální limitní doba.

Když dojede Marty, strážníci se mu snaží zabránit vstupu do pátrací oblasti. "Sem nemůžete! Probíhá tu pátrání, vraťte se nebo projíždejtě dál." Řekne policista. "Tam venku je moje dcera! Nebudu tady nebo doma jen tak sedět na zadku, sakra! Bude pro ni mnohem lepší když uvidí mě než bandu cizích chlapů se psama, co hrozivě štěkají!" zařve. Policista chvíli mlčí, přemýšlí co udělá a nakonec se rozhodne, že Martyho vezme za třetí hlídkou, která připravuje rojnici a upřesňuje si trasu pátrání. "Tady pan... otec dívky půjde s Vámi, ano?"oznámí to veliteli a ten pouze přikývne. "Držte se u mě." Řekne mu a dá mu baterku a za chvíli vyrazí na akci...Erin už pochopila, že tohle nebyla dobrá volba vběhnout a pokračovat útěkem v lese. Ale i kdyby teď na krásno chtěla odsud pryč, tak neví kudy. Neskutečně se bojí, pláče a propadá panice. Navíc cestou už párkrát spadla a udělala si pár šrámů, škrábanců a modřin, naštěstí si nijak vážně neublíží. Což je její jediné štěstí. Akorát její nevýhodou je to, že se bojí zastavit a běhá dokud samým vysílením nepadne přímo obličejíkem do nějakého mechu nebo klestí. Jednou se jí takhle podaří spadnou do menší roklinky a uhodí se ostře do nohy kámen, až ji bolest projede celým tělíčkem a ona vykřikne bolestí. A rozbrečí se na novo. "Tatínku... Já chci domu... Já... chci domu...." Zaboří hlavu do mechu. (Tohle byl blbej nápad... Já jsem blbá... Teď mě už nebudou mít rádi vůbec... Co když mě dají do domova... Já nechci do domova... Máma mě zabije... Hledají mě nebo ne? Co když mě už nikdy nenajdou, protože jsem tady? Měla bych odsud pryč... Měla bych asi na tu zastávku... Kudy se tam jde? Jak se tam dostanu...? Já si to nepamatuju... Já se bojim... Co když mě tu něco nežere? Kdyby tu byl aspoň to posezení nebo sed... ne posed... Já už chci světlo... Proč je noc tak dlouhá? Vždyť tak dlouhá není když spím... Já tomu nerozumím, chjo...) Vzlyká a zůstává nehybně ležet, aniž by se zkusila pohnout a zjistila by tak zda není nějak zraněná. Je strachem a šokem tak ovládnutá, že ji zatemnil jakýkoliv další čin a úsudek...