Chicago PD - Nová naděje

Nová naděje 24

 Za pár chvil se tam objeví její spolubydlící, který slíděj a možná i závidí, že ona má druhou šanci. Dokonce ji i s ní desert, což Erin vůbec nevadí, stejně by ho nejedla. Jenže Erin se chová stejně protivně jako syna v nové rodině, dokonce se kvůli tomu pohádají a začne menší bitka, do které až zasáhnou vychovatelky. "Co se tu děje? Dejte okamžitě pokoj a ven! Máte své úkoly!" vyžene je z pokoje a Erin tam nechá a dojde k ní a sedne si. "Slyšela jsem, že návštěva moc nevyšla..." Začne. "Hmm... Nechci se o tom bavit..." Řekne Erin. "Měly bysme to rozebrat, to je pravidlo." Namítne vychovatelka. "Nechci... Bolí mě břicho..." Trošku si Erin zafňuká, což jindy nedělá, ale chce mít klid. "Bolí? A je ti špatně?" zeptá se vychovatelka. "Trochu... Ale to je dobrý, mě už ráno bylo trochu blbě." Odpoví Erin. "Měla si to říct, odložili bychom to..." Vyčte ji. "Hm...." zamručí. "Tak jo, tak já tě nechám už v klidu, přijdu se podívat zase." Odejde a nechá tam Erin samotnou. Ta leží a relaxuje, než ji přepadnou křeče a rozhodne se, že si odskočí na záchod. Jenže na chodbě narazí na partičku. "A jeje tady máme tu ochráňky k adopci..." Štouchne si do ní "Nechte mě, herrgott!" zavrčí. "A proč? Ty si prd a hned máš všechno... To bude chtít proti službu." Řekne spolubydlící. " Jakou protislužbu?!" Erin to vůbec nechápe a navíc se jí už fakt chce na WC. "Budeš mít své výhody v tý rodině, jídlo, oblečení, dárky, návštěvy... A my chudáci se musíme o vše dělit..." Začne jí to vysvětlovat a Erin se ošívá. "Vyřešíme to pak..." Snaží se vyplížit mezi nima, avšak ji ostatní následují a na záchodech čeká další dávka adrenalinu. "Aaa! Co furt chcete, sakra?! Já Vám všechno dám! Všechno! Jídlo, peníze, dárky... Jen mě nechte! Prosim..." Dívá se na ně zoufale. "Hmm... Si nějak vyměkla... Ale neděláš to jen proto, abysme ti dali pokoj?" štouchne do ní. "N...ne... Prosím." předohne se do předu a dá si ruku na břicho. "Ale copak?! Ty se nám tady svíraš jak hadice..." zakření se kluk. "Pro...sím..." zašeptá. "Prosíš proč? Protože jinak se posereš?" zase se začnou smát. "Tak dělej..." Vytáhne mobil a začne ji natáčet. "Prosím... Prosím..." Erin se prohne zase do zadu. (Já už to nevydržim...) Udělá výraz, že by se měla každou chvíli rozbrečet a o to větší řehot se spustí. "Ta už se posere." nechá se slyšet jedna holčina. Ale v tom kolem prochází jedna z vychovatelek, které se to nezdá a zajde dovnitř. " Co se tu děje!" zvýší hlas, přičemž všichni zkoprní a Erin zareaguje tak soudně, že hned vlítne do kabinky, než se fakt stane katastrofa a vykoná úlevnou potřebu. "Tohle jsou dívčí záchody! Proč jste ji natáčeli a smáli se? Víte, že tomu se říká šikana?!" vrčí na ně. "Jsme si hráli jen..." Odpoví flegmaticky. "Tak hráli, hmm... Takže já Vás odvedu si hrát k paní ředitelce, to bude taky zábava.... Jdeme." Dojde ke dveřím, otevře je a počká až všichni odejdou a pak je doprovodí do ředitelny, řekne pár slov a zase odejde k Erin na záchod. "Erin...?" promluví v chodbě. Erin chvíli mlčí, ale pak spláchne a vyleze z kabinky, trošku orošená a pobledlá. "Jsi v pořádku...?" zeptá se vychovatelka. "Jo... Dobrý." Umeje si ruce. "Ty máš průjem nebo i zvracíš?" zeptá se. "Průjem a pořád křeče..." Odpoví. "Vezmu tě na vyšetřovnu a ještě mi řekneš co se tu dělo..." Řekne vychovatelka. "To je dobrý... To nic... To byla má chyba." Odpoví Erin. "Tvá chyba? Tohle je šikana, nahrávali tě... Ještě, že jsem přišla včas..." Mírně se zamračí. "...Chci si jít lehnout..." Erin se chce odejít. "Ne, půjdeme si promluvit! Myslim to važně, stejně jako oni šli do řiditelny. Nebo sem mám zavolat detektiva? Ten by asi nebyl moc nadšenej." Zavrčí. "Nechci bejt práskačka!" prskne Erin a opět vlítne do kabinky. "Dejte mi pokoj všichni!" vřískne skrz dveře a vzlykne. Vychovstelka ji nechá a odejde a rozhodne se, že zavolá Voightovi, aby s ní promluvil a aby se viděli,protože už dlouho za ní nebyl.

Voight tedy dorazí za Erin po službě a sebou ji vezme i něco na zub, aby ji přilepšil. Erin je zalezlá v pokoji a odpočívá. Voight zaklepe a vejde. "Ahoj, nerušim?" usměje se. "Ahoj, ne... Tě zavolali, že jo?" podívá se na něj. "Proč myslíš? Dlouho už jsem tu nebyl a chtěl jsem tě vidět." Zalže. "Jasněěě a já jsem čínskej bůh srandy. Nechčí mi na nohy! Přišel si, protože ti zavolali, protože ze mě dělaj chudinku." Vytočí se. "... Promiň... Máš pravdu... Přišel jsem, protože mi volali... " Odvětí Voight. "Hm... Už tě nezajímám... Jsem ti ukradá, myslel sis, že když mě šoupneš sem všechno se vyřeší a budeš mít od naší rodiny pokoj..." štěkně po něm. "Erin... Prosím, tak to není, víš, že tu byla nějaká lhůta, při které jsem za tebou nemohl... A teď to adopční řízení... Nechci ti motat hlavu..." Obhájí se Voight. "Hmm... Ale já k nim nechci, nelíbí se mi... To radši tady budu s dětskama a nějak to přežiju, bojovat sem zvyklá... Když ty mě nechceš." Řekne Erin vyčítavě. "Erin, prosím... Takhle to nefunguje, nemůžu být tvůj pěstoun ani adoptivní rodič, protože jsem tě sem dostal... Ale jestli je to tady neúnosné, tak můžeme najít nový domov." Navrhne Voight. "Ne! Jestli umíš jen tohle, stahovat kalhoty při každým průseru, tak si srab a ne hrdina! Takhle si uplatil mámu? Dal si ji co chtěla?!" zavrčí Erin. "Počkej, počkej... Takhle to s tvou mámou úplně nebylo... Vždyť se o tebe vůbec nestarala, byla immer were nalitá a teď mi budeš tvrdit jak byla svatá a dobrá matka?" užasne Voight. "Ne... Chybí mi, sakra... A tady to nikomu nemůžu říct a ty to taky nechápeš..." Řekne Erin. "Ale prosimtě... Chápu tě, ale teď jdeš hlavou proti zdi. Máš šanci, vzchop se a neohlížej se. Takhle prostě život funguje... Ber to jak to je..." Poradí ji Voight. "Hmm... Zřejmě budeš mít pravdu... Jako vždy..." Řekne Erin. "Dobře... Víš, že ti kdykoliv pomůžu, stačí se ozvat... A propo vychovatelka říkala, že ti bylo špatně, už je to lepší?" zeptá se. "Jo... Asi jsem jen něco snědla..." Odpoví Erin. "Dobře, to je fajn... A řekneš mi něco o těch dětech a šikaně?" zeptá se Voight. "Ne to je dobrý, to zvládnu, jsem ready a jinak nejsem práskačka..." Řekne zarytě. "O tohle nejde, může se to zvrtnout, můžou ti ubližovat, deptat tě, ničit ti věci... " Vysvětlí Voight. "Hmm... Budu si to pamatovat a teď už jdi, díky za návštěvu..." Usměje se Erin. "Ok, tak se když tak ozvy, měj se..." Obejme ji, dá ji pusu a odejde....