Chicago PD - Nová naděje

Nová naděje 15

Ale jak již správně tušíte tohle nemůže zůstat jen tak. V nemocnici už zjistili, že Erin zmizela ze svou matkou. Prvotně o tom informují ošetřujícího lékaře, pak primáře oddělení, který potom všem co se dozví se rozhodne, že uvědomí policii, aby Erin našli, v lepším případě ji přiměli k navrácení do nemocnice.... Tato věc se opět čistě náhodou dostane do rukou Voightovi a jeho kolegovi a tak vyrazí na danou adresu, kde už byli před pár dny a rovnou se připraví i na to, že ze strany Bunny by mohly přijít problémy a komplikace, protože na rovinu, má o ni už své nedobré mínění z toho jak se chovala minule po tom co ji oznámili smrt přítele... Ale tak za tu praxi je zvyklí na ledacos....

A tak docela za krátkou chvíli už zvoní na Bunnin dveře. Ta dojde docela brzo otevřít. "Co je? Něco ještě kvůli bejvalýmu?" zeptá se celkem nepřívětivě. "Ne... Slečno Lindsay musíme s vámi nutně mluvit, můžeme dál?" zeptá se Voight a udělá krok blíž dovnitř. "Hej brzdi! Co se děje?!" zavrčí Bunny. "Jde o Vaší dceru. Svévolně jste opustily nemocnici, bez toho aniž by Vám někdo dovolil nebo jste podepsaly revers... Za to Vás klidně můžeme obvinit z únosu a úmyslného zabránění léčebných procesů... Pro Vás to znamená zadržení a šetření s Vaší dcerou, zda je vše u Vás v pořádku... Ještě dál budete pokračovat v tomto odmítavém stylu?" zeptá se Voight a stylově si pohraje v puse jazykem. "Tohle je policejní šikana!" zavrčí Bunny. "Ne není, tu můžete teprve poznat Bunny. Takže co? Můžeme dál nebo do toho máme zatáhnout sociální odbor?" "Hm... Ne to bude dobrý... Tak pojďte no..." Řekne a otevře Bunny dveře dokořán. "Kde máte dceru? A proč jste ji odvedla z nemocnice? Je k tomu nějaký pádný důvod? Třeba ten, že Vám někdo ublížil? Vyhrožuje Vám někdo? Nebo jste jen upadla na schodech... Jako je každá druhá výpoveď týraných žen?" Prohlíží si ji Voight. "Ne! Toho si nevšímejte. Proč? Erin si mi o to řekla sama. Necítila se tam dobře, frustrovalo jí to tam, tak jsme prostě šly. Nikdo ji tam nevynahradí mateřskou lásku a péči." Odpoví Bunny. "Hmm... Myslíte tu mateřskou lásku, co jste tady předváděla minule?" použije Voight trochu ironie. Bunny přivře oči. "Ještě něco!" "Jo, chceme mluvit s Erin... O samotě." Odpoví Voight. "Spí..." Řekne Bunny. "Tak ji budete muset asi vzbudit, naše stamovisko znáte..." Řekne Voight. "Fajn! Se nezblázněte." Trhne sebou a jde do pokoje vzbudit Erin, která z toho taky není nadšená, ale co maj dělat, kor když policisté stojí ve dveřích, aby nemohla Bunny Erin nějak ovlivnit. "Vzbuď se, někdo chce s tebou mluvit." Zatřepe s ní. "Hmm..." zamručí Erin. "Vstávej..." "Co...je...?" otevře oči a rozhlídne se kolem. "Jsou tu poldové, musí s tebou mluvit..." Řekne Bunny a odejde z jedním policistou z pokoje a u Erin zůstane Voight "Ahoj, můžu dál?" zeptá se a udělá pár kroků do pokoje. Erin se posadí a přitáhne si kolínka k bradě. "Jmenuju se Hank... Nemusíš se mě bát, zahrejeme si takovou hru jo? Já se tě budu ptát a ty odpovídat, po pravdě, zvládneš to?" zeptá se Voight. "Jo..." zamručí Erin a podívá se na něho stylem plíny už dávno nenosim, tudíž nejsem malý děcko, tak se mnou tak nejednej. Voight se ušklíbne a takové ty hodně dětské a mírné chápavé otázky úplně vypustí a hovor plynule převede do toho co se stalo ráno a zda to navrhla sama... Erin na vše odpovídá po pravdě, občas řekne i to co nemusí a tak si Voight udělá svůj obrázek o situaci, ze které mu teď vychází, že Erin to skutečně udělala o vlastní vůli, protože se jí tam nelíbilo. Měl by ji vzít a odvézt zpět do nemocnice, ale neudělá to. Ví, že by to nebylo pro ni dobré a tak to zavolá jejímu lékaři a domluví se na kompromisu, že bude Erin s Bunny chodit obden na kontroly s tim, že Voight si na to osobně dohlídne... Bunny není nadšena, ale lepší než tvrdnout ve špitále... No a tak Bunny plní příkaz návštěv u doktorů a když musí do práce bere ji s sebou a dokonce ji i trošku namaluje nebo ji půjčí boty ať si taky užije a nenudí se tam, protože od minulého insidentu s Lenou a když se k nim nějakým způsobem dostalo i to, že Bunny si byla stěžovat u šéfa a holky se proto rozhodly, že ji budou totálně ignorovat a budou se ji odtud snažit vyštípat ať už čestně či nečestně... A to se jim bohužel... nebo snad bohu dík podaří. Ano to nakonec Bunny dostala padáka a ne zlatýho. Samozřejmě zuří jak čík, dokonce její zlobu schytá z části i Erin, ale ta to teď bere celkem klidně a ještě ji ukliďňuje. "Mamí, tak aspoň budem jen spolu hodně. Nebudeme v noci pracovat a nebude ti nikdo ubližovat. Spolu to přece zvládneme..." Sedne si mámě na klín a obejme ji. "Hm... A ty nás snad budeš živit a llatit nájem? Ne nebudeš a tvoje láska ke mě tě taky nezachrání, takže zklidni hormon laskavě." Pronese uštěpačně Bunny. "...Promiň, chtěla jsem tě rozvesrlit..." Sklopí hlavičku. "Dobrý hele, běž si hrát..." Setřese ji ze sebe. "Musim si hledat práci..." "A budeš tady nebo ne?" zeptá se Erin. "Nevim, běž si prostě hrát." Odbyde ji a Erin ji poslechne a odejde do pokoje. Naučila se Bunny, nijak moc neprovokovat když zničehonic přeskočí z good noty na bad notu... Bunny nejdřív někoho obvolává a nakonec oznámí Erin, že jde ven a že neví kdy se vrátí ať se o sebe postará a odejde s tím, že Erin zamkne doma. Erin to nevadí ani... Hraje si, když má hlad vezme si něco v lednici, pak se koukne na televizi a když je unavená, jde spát. Když se ráno vzbudí Bunny není ještě doma a tak hold Erin nezbude nic jiného než se zase o sebe postarat a doufat, že se Bunny objeví třeba večer. Ovšem Bunny se objeví až další den ráno v podroušeném stavu a to Erin pochopí jako to, že má být neviditelná a radši sbalí klíče a dojde za sousedkou, aby ji pomohla se dostat do školky, protože máma spí. Sousedka ji tam odvede, Erin si aspoň pořádně ujistí, že cestu zná dobře, proto, aby se mohla v hodném okamžiku vyplížit domu, protože Bunny nebude tak bystrá, aby ji docvaklo kde je, snad. Erin ve školce poprosí učitelku, aby se s ní učila písmenka a čísilka. Učitelka je překvapená, protože děti tohle moc dobrovolně nechtějí, ale Erin vyhoví a věnuje se jí. Zase abych to neprodlužovala příliš dlouho...