Chicago PD - Nová naděje

Nová naděje 22

A Voight jde za Erin do dětského koutku. "Erin, můžeme jít... Byli na tebe hodní?" zeptá se jí a čupne si k ní. "Jo dobrý... Kam teď půjdem?" zeptá se Erin. "Půjdem na okrsek a tam počkáme na pani se sociálky, která rozhodne co dál..." Odpoví. "Aha... Takže to už domu nikdy nepůjdu?" zeptá se Erin. "Ne... Možná, ještě jednou pro nějaký věci, ale to rozhodně až ta paní..." Odpoví Voight. "Aha... A máma nebo ty mě bude moc jít navštívit?" "Já ano a máma... Z pádných důvodů a podle rozhodnutí socky se uvidí, ale asi ne... Protože to tak bude lepší..." Odpoví Voight, vezme Erin za ruku a odejdou z nemocnice a vrátí se na okrsek. Kde už čeká pracovnice, která si nejdřív pohovoří s Voightem a pak s Erin. "Jmenuju se Lara... A teď budeme chvíli spolu jo? Mluvila jsem s detektivem a shodli jsme se na tom, že tě vezmeme domu, aby sis sbalila pár oblíbených věcí a pak dořešíme zbytek. A detektiv pojede s námi, to se musí víš..." Řekne Lara a Erin přikývne mlčky a vydají se k nim domu. Bunny tam zase nasává a nějak je jí všechno úplně jedno. Když odemknou dveře, uvidí tam nepořádek, nějaký lahve a Bunny se válet po stole. "No tohle je vážně vrchol... Tohle se mělo řešit už dřív... Potřebujem s nívmluvit... Řekne Lara směrem k Voightovi. "Postarám se o to..." Odvětí. "A my teď půjdem do tvého pokoje a něco z něho vybereme..." Řekne Lara a vezme Erin za ruku. "Ukážeš mi ho?" zeptá se Lara. "Jo..." Pípne Erin a vezme ji do pokoje a začne si přebírat své věci a hračky a Lara si prohlíží pokoj a něco si poznamenává. Když si to Erin připraví, Lara jí to zkoukne a ještě ji z toho něco vytřídí. "A můžu si vzít i nějakou fotku?" zeptá se Erin. "A jakou pak?" optá se Lara a Erin ji donese fotku ji, Martyna a Bunny. "No... No tak dobře, ale jen tu..." Řekne Lara a pomůže to Erin sbalit. A když vše potřebné má tak společně vyjdou z pokoje. "Tak co...?" zeptá se Lara. "Je mimo... Volil bych hlídku a záchytku a potom to uděláme oficiálně." Řekne Voight. "Dobře, počkáme zatím venku..." Řekne Lara a vezme Erin ven si sednout do auta a čekají tam do doby, než dorazí policejní hlídka a ambulance. Poté jdou opět do bytu, kde už paramedici Bunny odebírají krev a Lara do toho řekne. "Tohle není vhodné prostředí pro dítě a proto bude odebráno. Tady máte k tomu vyjádření pro pany Lindsay až bude ve stavu a my teď pojedem do domova... Detektive, doprovodíte nás?" zeptá se Lara a Voight kývne. A jdou zpět k autu a za chvíli už jedou směr domov a Erin se ještě ohlídne naposled za svým, teď už bývalím domovem. Je jí z toho do breku i když zde nezažívala mnoho pěkného, ale copak teď ví, co ji v novém domově a vlastně i světě čeká?

(Možná jsem za ním chodit neměla... Možná jsem udělala další chybu... A teď už to nevrátím, a nikdo mi nepomůže a máma už mě nikdy zpět chtít nebude a co pak budu dělat... I když vlastně s ní už nikdy nebudu... Ach jo... Ani jsem se s ní nerozloučila... I když jí by to bylo jedno... Byla zase na mol... Ale bude jí to jedno i dál? Budu ji chybět? Vzpomene si na mě...?) Erin si vzdychne, ale víc emocí nedává na jevo. Když dojedou do domova, Voight ji vezme tašku s věcmi a položí ji ruku na rameno a jdou dovnitř. "Tak Erin tohle bude tvůj nový domov... Nejdřív sepíšeme přijímací papíry a potom ti to tady ukážu a Vás bych detektive poprosila, abyste odešel, my už to tu zvládneme... A jinak víte, jak to chodí..." Poznamená Lara. "Ano, můžete nám dát minutku?" zeptá se a Lara přikývne a poodejde. "Opatruj se tu, neboj se prvních dnů všechno to přejde... A kdybys potřebovala, tak mi zavolej jo? Číslo platí a když budeš chtít, navštívím tě..." Řekne Voight. "Dobře... Tak díky... Můžu tě obejmout?" zeptá se Erin smutným pohledem. Voight přikývne a přiklekne si k ní a obejmou se. Poté Voight odejde a Lara si vezme Erin do péče. Zapíše s Erin přijímací formulář jak se sluší a patří a vysvětlí ji domovní řád i s tím, že teď minimálně měsíc bude jen zde a bude se tu i učit a na vše si zvykat a až personál pozná, že je vše tak jak má být tak bude moc do normální školy a nebo bude přeložena do školy, která vyloženě spadá pod domov a bude postupně seznamována s dětmi. A zhruba po třech měsích se bude moc setkat s nějakou návštěvou z venku nebo třeba Voightem, ne s rodinou a tak po půl ruce bude uvedena do systému adeptů na pěstounskou nebo adoptivní péči... Zdá se, že teď už to bude jen dobré a Erin najde svůj klid a snad i konečně svou dětskou pohodu a dožena nějak svá ztracená léta s Bunny....Když teď oni padla zmíňka tak Voight za ni druhý den přijel. Bunny měla slušnou opici a ani pořádně nezjistila, že Erin je pryč už napořád... "Nazdar, už jsi konečně spokojená?!" zavrčí Voight hned na úvod. "Co? ... Co zase meleš?!" nechápe Bunny a odříhne si. "Dosáhla si svýho... Erin za mnou došla, řekla mi všechno i o tom tvým úchylovi... Zavolal jsem sociálku a teď je v domově. A ty!" zaboří ji prst do hrudníku. "Ty ji dáš už na vždy pokoj a necháš ji v klidu žít. Je ti to jasný!" zavrčí Voight. "Hmm... A co za to? Všechno si to započal ty, tak bych chtěla nějakou motivaci finanční..." Řekne Bunny zcela klidně a smrtelně vážně. "Finanční motivaci? Ty si děláš prdel, že jo! Místo toho, aby ses chytla za nos, projevila si snahu o to, abys to mohla napravit... Nebejt ženská, byl by to s tebou krátký proces... Je mi z tebe na blití..." Odplivne si zhnuseně. "...Ale chceš to, máš to mít. Tady máš 10 000 táců a dej i mě a Erin navždy pokoj a třeba se po... Sbohem." Hodí po ní prachy a práskne dveřma. Jenže tím Voightům "úkol" ještě neskončil... Teď je na řadě Rendy... Dojede k němu domu, kde ho samozřejmě najde, protože je to stejnej póvl jako Bunny, ale s ním už nejedná v rukavičkách... Když vejde do bytu, jednou mířenou ranou ho srazí k zemi a spoutá mu ruce za záda a pak ho odtáhne do auta a strčí do kufru kde ho zavře a poté s nimi odjede ke svým oblíbeným silům, kde ho z auta opět vytáhne na svalí ho na štěrk. "Co děláš ty zmrde?! Kdo vůbec jsi! Vždyť už žádný prachy nedlužim, vše jsem vrátil i s úrokama!" zavrčí. Voight ho nakopne. "Tvoje dluhy a další aktivity mi jsou u prdele! Proto tady nejsme!" Zavrčí stejným způsobem Voight a botou mu trošku přimáčkne hrdlo. "...Tak...kdo...si?" zalapá po vzduchu. "Voight... Detektiv Hank Voight... Tohle jméno si dobře zapamatuj... A ještě jednu věc ti řeknu, moje jméno můžeš taky slyšet jako poslední věc ve svém životě!" Pohrozí Voight. "Pusť... Co po mě chceš teda?" zavrčí Rendy. "Jde mi o Erin... Erin Lindsay, víš kdo to je? Šoustal si s její matkou, ale asi ti ho nestačilo a tak ses začal dívat po Erin, hmm...?!" chytne ho za bundu a vytáhne ho na kapotu auta a přirazí ho na ní. "To... Neni pravda, provokovala mě..." Řekne na obranu. "Cože?!!" vlepí mu jeho typickýho lepáka. "Provokovala! Děláš si prdel! Tý holce je 7!! Nemá o tom ani páru co to je?! Ty seš obyčenej pedofil!" vmete mu do tváře. "Neznáš ty typy..." Řekne a dostane další facku. "Neznám?! Pch... Takže naposled, ještě jednou tě uvidím v blízkosti Erin nebo jinýho dítěte a vlastnoručně ti ho uříznu a narvu do huby! A pak tě zabiju, je ti to jasný!" dívá se na něho smrtelně vážně Voight a Rendy už raději ani nepípne a přikývne. "Fajn!" Skopne ho Voight opět k zemi a sundá mu pouta. "A do města se dostaň jak chceš." Řekne Voight, nasedne do auta a odjede zpět do práce....A od té se k Erin nikdo nepřiblíží. Rendymu je Erin úplně volná, to že něco zkusil, zkusil zbejdla, jak se tak obecně říká a jinak si o Bunny neotře ani kolo a Bunny je na tom obdobně. Prachy ji vynahradily vlastní dítě... Najednou Erin zůstala doopravdy sama, jen mezi stěnami, cizími lidmi a dětmi... A protože Erin zprvu nechtěla mít žádné problémy ani s dětma ani s vychovatelkama a chtěla, aby byla do jisté míry samostatná, jako s Bunny, tak se podle toho chovala. Začala být uťáplá, tichá a vůbec neukazovala lokty i když by měla. Změnila se v takového troubánka, který si vše nechal líbit a když se pak chtěla bránit, šlo to horko těžko. V podstatě to bylo jako z bláta do louže... Uklidňovalo ji jen to, že po uplynutí ultimáta mohla chodit sama do školy a ze školy, na což měla tzv. časový vycházkový limit do 14 hodin a proto se sem tam mohla i trochu loudat, protože jí zbýval čas a hlavně se cítila svobodně.