Jsem šťastná ale trpím (Fred Weasley)

1. - Počátek

Ležím ve svém pokoji na posteli, a přemýšlím nad svým životem. Na uších mám sluchátka ve kterých hraje má oblíbená písnička.

V hlavě se mi prohání tolik myšlenek. Tak jako vždy. Opakuju si v hlavě události mého života.

Pěkně pomalu a od začátku.

Fajn, po mém narození je vše v pořádku. Dostanu jméno na které jsem pyšná, protože někteří rodiče svým dětem dávají jména za které se celý život stydí a nebo se jim nelíbí.

Za to já dostala super jméno které se mi líbí.

Jmenuju se Amy Thea Lichtwieldowa.

No nezní to hezky? Mám skvělé, milující rodiče a super staršího bráchu Kevina. Kevin je o jeden rok starší než já, a máme super vztah. On mě chrání, hraje si se mnou a můžu mu říct cokoliv. Tedy ovšem... Mohla bych. Ale na svěřování velkých tajemství jsem byla ještě malá.

Když jsou mi tři roky, a Kevinovi jsou čtyři, tak na svět příjdou moji další dva bráškové. Lukas a Brayen jsou o tři roky mladší než já. Jsou to dvojčata ale ne ty co vypadají stejně. Jsou odlišní jak vzhledově tak povahově. Mám je ráda.
Taky s nimi mám dobrý vztah...

A vím, neměla bych, ale Kevina mám nejradši. Nejvíc si s ním rozumím. A jsme si věkově nejblíž.

Žijeme v Anglii a všechno je super. Už od mala mě rodiče učí tři jazyky.

Logicky angličtinu, když žijeme v Anglii. Dále mě učí francouštinu, tu mám velmi ráda. A trochu špaňelštinu. Proč?

Protože moje maminka je původem napůl z Francie a napůl je špaňelka. Můj taťka je z Anglie. Ano, jsem takový mix.

Mno, teď přichází bod zlomu. Jsou mi čtyři.

A zjistilo se, že já jsem čarodějka a Kevin je čaroděj. Nemůžu tomu uvěřit! Jsem šťastná, a Kevin taky. U mladších bratrů to ještě nevíme.

Nevím jak se to povedlo, máme totiš mudlovské rodiče, a žijeme v mudlovském světě.

Ovšem to bych nebyla já, kdyby se něco nestalo.

Jsou mi čtyři a půl, a projevila se u mě vílí moc.

Nevím jak je to možné. Vílí moc se dědí pokud se nemýlím. Ale moji rodiče, ehm tedy spíš mamka není víla. Ale má vílí moc je silnější než by měla...

Mimochodem ještě nevím "čeho" jsem víla. Ano, každá víla, je víla určité věci. Například slunce, přírody, vody, ledu a sněhu... Zkrátka něco takového.

Ovšem to se projeví až za několik let, zatím má víla neurčitou moc, je vílou "ničeho" nebo jak to nazvat.

A přeměnit se jí podaří za dlouho, až bude připravená. Ano, víla jako jsem já je nazývána "lidská víla". To znamená že se můžeme přeměnit z člověka na vílu a z víly na člověka.

Přeměna vypadá tak že se nám změní oblečení, účes a máme křídla.

Moje moc je prý moc silná, na téměř pěti letou dívku. Ministerstvo kouzel mě sleduje. A myslím že se nestalo nic vážného, ale jednoho dne to mi bylo už pět, u nás doma zazvonila nějáká paní z ministerstva kouzel.

Přišla s tím že mě dají jiné rodině. Kouzelnické rodině s čistou krví.

Prý jsou hodní a už je to domluvené. Když jsme se ptali proč to chcou udělat, dostali jsme následnou odpověď. Ten rozhovor si pamatuju dodnes.
Paní z ministerstva spustila: