Neboj se | HP ff

1. Seznam se

Znáte ten pocit když je váš strýc vrah? Když někdo tak moc pošpiní jméno vaší rodiny, že se pomalu bojíte vyjít na ulici? Asi ne co? Blbých 13 let žiju v jednom domě spolu s rodiči a těmi ostatními otrapy, kterým se říká sluhové. Celou tu dobu jsem měla soukromé učitele. Teoreticky jsem prý napřed oproti žákům z kouzelnických škol. Jo kouzelnické školy. Teď příjde ale to velké bum, které nikdo nečekal. Jo všichni jste to čekali takže pššš. Přiletěla sova z Bradavic a dopis mi přistál přímo do rukou. A bum, rodiče už se tomu nevyhnete. Na mojí obranu mně jít do Bradavic nevadí, za to moji rodiče se mě snaží chránit. Teda spíš než mě, tak naše jméno. Zdravím jsem slečna Ariel Charlotte Emily Raddle Gauntová. Jo Gauntová. Ten rod nevymřel. Teda aspoň prakticky, ovšem teoreticky ano. Nikdo totiž nevěděl o tom, že matka lorda Voldemorta měla sestru. Moji babičku. Měla menší poměr s jedním z Raddlů. A tak mám od každého něco. Náš rod je velice komplikovaný a proto vás do toho nebudu radši tahat. Spolu s matkou jsme se přenesly do Příčné, aby jsme nakoupily potřebné věci. Jako své zvířátko mám doma svého bílo šedého kocoura. Musím říct, že čarodějnické hábity mi prostě seknou. Doma jich mám plno ale teď jsme museli koupit ten Bradavický. Hůlku už mám také nějakou tu dobu.

"Ariel honem, už tam musíme být!" miluju když na mě máma huláká, že zase něco nestíháme.

"Už jdu! Bože..." Se všemi mými zavazadly jsme se přenesli na nádraží a poté prošli přepážkou.

"Oh zlatíčko, budeš nám ohromně chybět. Pošleme ti sovu." Matka mě pohladila po tváři a potom sevřela v obětí.

"To už by stačilo mami." opatrně jsem se odtáhla a letmo koukla na tátu.

"Opatruj se holčičko." poplácal mě po rameni.

Nastupovala jsem do vlaku a už cítila, že přijde něco nehezkého. Nikoho tu neznám a tak ani nevím kam si sednu. Našla jsem si jediné volné kupé a usadila se. " Doufám, že mě nikdo nenavštíví." Skoro než jsem to dořekla se přiřítil chlapec snědé pleti a hned za ním nějaký blonďáček. Jestli tu všichni vypadají takhle tak se půjdu zahrabat. Ten blonďák otevřel dveře a posadil se ke mně.

" Ahoj, jsem Draco a tohle je Blaise. Jsi tu nová že?"

Shlédl jsem ho od shora dolu a zas zpět. " Vypadám snad jako někdo koho by jsi znal hm? Jsem Ariel." Do kupé vstoupila na krátko ostříhaná dívka a za ní nějaký dva buřtíci. Skvěle.

" Čau Draco, čau Blaisi. Umm kdo je to?"

"Pansy, to je Ariel. Je tu nová tak se chovej slušně."

"Ahoj moc mě těší. Tak do jaké koleje by jsi chtěla?" A došlo k lámání chleba. Nechci nikomu prozradit z jaké rodiny pocházím.

" Část mé rodiny byla v havraspáru a část ve zmijozelu, takže mi je to vcelku jedno." pokrčila jsem rameny. Ten blonďáček očividně začal dost přemýšlet, doslova se mu kouřilo z hlavy. Než se ale stačil zeptat skočila do toho Pansy a potom jsme si celou cestu povídali. Draco toho moc neřekl, možná je to na jednu stranu dobře. Vlak zabrzdil. A je to tu, můj první rok v Bradavicích. Když všichni vyšli z kupé, tak mě ale Draco prudce zastavil.

"Jaké je tvé příjmení Ariel... já... jen se domnívám-"

"Až přijde čas, dozvíš se to." Provlékla jsem se okolo jeho paže a rychle upalovala ven z vlaku.

Když jsme byli u hradu bylo mi řečeno ať svá zavazadla nechám před velkým sálem a že až Brumbál řekne mé jméno vstoupím. Nechtěla jsem nic velkolepého, ale rodiče to již asi zařídili. Brumbál měl svůj obvyklí proslov a zařazoval prváky.

"A teď bych rád přivítal naší novou a velmi víjmečnou studentku čtvrtého ročníku, Ariel Charlotte Emily Raddle Gauntovou." Dveře velké síně se otevřeli a všechny pohledy padli na mě. Pomalu jsem se rozešla k Brumbálovi. Spousty lidí mě propichovalo svými pohledy. Někteří se doslova lekli a vypadalo to, že se schovají. Měla jsem z rodiny Raddlů vlasy hnědé barvy a v obličeji jsem byla opravdu podobná Tomovi. Pověst o mém strýci a také Voldemortovi je tu už profláklá. Padlo na mě i spousty, skoro bych řekla, urážek.

"Vítejte slečno, prosím posaďte se a určíme vaší kolej." McGonagallová byla milejší než jsem čekala. Sedla jsem si na tu stoličku a poté Moudrýn klobouk promluvil.

"Hmmm, slečna Raddle. Čekám na vás již spousty let. Je to těžké rozhodnutí... havraspár nebo zmijozel... " sama jsem nevěděla kam bych chtěla. "ZMIJOZEL!" celý zmijoezlský stůl začal jásat.

"Gratuluji slečno, užijte si hostinu." McGonnagalová poukázala na zmijozelský stůl. Letmě jsem zahlédla úšklebek černovlasého zmijozelského ředitele.

"Gratulujeme Ariel. Jsme za tebe moc rádi." Pansy mě hned běžela obejmout.

Zmijozel byl opravdu spokojený, že mě mohl přivítat v jejich koleji. Sedla jsem si k nim. Draco byl očividně zaskočený a já nevěděla čím... souviselo to hodně s jeho otázkou? Další věcí na programu bylo seznámení s Ohnivým pohárem, který se letos koná v Bradavicích. Také jsme přivítali hosty z Kruvalu a Krásnohůlek. Tohle pro mě bude ještě dost zajímavý rok. Pansy a kluci mě zavedli do zmijozelské společenské místnosti. Na mě až moc tmavo, u nás doma vše září modrými barvami, tady je ovšem vše černé a zelené. Přidala jsem se do pokoje k Pansy. Na pokoji už byli další dvě holky.

" O můj bože! Jsi opravdu TA Raddle Gauntová?!" přiběhla ke mně menší blondýnka a projela mě pohledem od shora dolu a zpět. Tak a teď mám říct, že nejsem nebo co čeká?

"A kdo jiný bych byla?"

"Jsem Elisabeth, nebo prostě Bety a ani nevíš jaká čest je tě mít ve svém pokoji! Jsi úplně všude! Jsi překrásná, máš dokonalé rodinné vlastnictví a hlavně jméno!" Stiskla mě ve svých náručí a potom si prohlížela mé vlasy, oblečení a trochu moc se ptala.

"Tak jo Bety to by asi stačilo. Jsem Katherin, ale pro tebe Kat." Tahle o pár centimetrů vyšší tmavovláska mi byla tak 10x sympatičtější. " Necháme tě v klidu vybalit, budeme na tebe čekat ve společence u krbu." Děkovně jsem na Kat kývla a pustila se do vybalování.

V noci se mi zdály nejrůznější sny. Nejhezčí sen byl ale o famfrpálu. A to mi připomíná, že se musím zítra přihlásit do družstva. Doma jsem nejraději jezdila na koních, ale v kouzelnickém světě je pro mě koště vším. Jelikož hrad vůbec neznám a nevím jak to tu chodí tak holky u Snapa zařídili, že mi to tu ukáží a budeme omluvené. Mohli jsme vstávat později, ale i přes to jsme byli v půl osmé vzhůru a už na nohou. Dnešní hodiny začínají v 9 takže na snídani máme času dost. Všechny jsme se oblékli a přes uniformy si vzali hábity. Šly jsme s Kat do společenky a Pansy s Bety ještě řešili vlasy. Bože, jak to dělají když zaspí?

"Cokoliv by ti nebylo jasné tak se ptej. Všichni ze zmijozelu jsou ti tu k pomoci i když myslím, že i ostatní koleje by se nabídli." Kat do mě šťouchla loktem, ale já netušila co tím naznačuje.

"Kat prosím tě co tím chceš jako říct?" Za náma stála už konečně připravená Bety. " Pansy hledá boty." všechny jsme se tiše rozesmály.

" No myslela jsem to tak, že na tebe kouká snad každý kluk a je jedno v jaké je koleji."

" Především ti leváci z famfrpálových týmů." za námi se oběvil Blaise a Draco.

" Dávej si na ně pozor zmijozelská princezno. " Náš blonďáček prochází okolo nebezpečně blízko.

"Uvidíme koho porazím na hřišti dřív, jestli vás nebo nebelvír." Oba se značně zarazili a očividně dost dlouho přemýšleli.

" Tak jde se na tu snídani nebo jak jako?" Gregovi doslova kručelo v břiše. Potom jsme se všichni vydali na snídani.

Máme tu první část! ⚡️doufám, že se vám líbí a ze budete pokračovat ve čtení. 💕 jen podotýkám, že příběh píšu napůl v počítači a na půl v telefonu, tak se omlouvám kdyby se náhodou někde neshodoval co se formátu týče 💕

Vaše Ell✨