Neboj se | HP ff

15. Jak to bylo dál

Já, Harry, Cedrik a pohár jsme se přemístili zpět. Všichni jásali, že nás vidí než si Brumbál všiml našich vyděšených výrazů. Všichni zpozorněli a začali si šuškat. Byl to ten nejhorší pocit mého života. Slzy mi tekly jako vodopády po tvářích a máčeli můj už tak dost zničeny dres. Harry šel někam s Moodym a Cedrik mě stále držel v náručí. Potom si už jen pamatuju záblesky. Nic konkrétního, ale je jasný, že jsem omdlela.

Okolo mě stálo spousty osob. Teda nevím kolik jich bylo jen jsem je slyšela si šuškat.

"Mohl... mohli by jste prosím ztichnout a věnovat se i mně?" Usmála jsem se a pokusila se posadit na rozvrzaném nemocničním lehátku.

"Pomalu holka jsi dost pomlácená." Draco mi pomohl se posadit a Kat mi podala nějaký pití.

"Mou první otázkou je, jak dlouho jsem zase... spala?" Hodila jsem po všech prázdný pohled.

"Ari, nikdo ti nic nevyčítá. Brumbál zuří kvůli tomu poháru. Spala jsi čtyři dny. Ministerstvo Moo... Skrka jr. zavřelo zpět do azkabanu a správný Moody je zpět. Podotýkám, že je mnohem víc normální." Pansy si sedla vedle mě a pohladila mě ustaraně po vlasech.

"Koukám, že mi toho máte ještě dost co vyprávět." Ve dveřích se objevil Theo a hned se ke mně přiřítil.

"Ari... jak ti je?" Jeho oči se leskly jako vyleštěné diamanty.

"No, žiju to je hlavní." Nečekala jsem a věnovala mu jeden ze svých dokonalých polibků.

"Pane Warringtone nechte si to na potom. Slečno... jak vám je ? Potřebujete něco?" Paní Pomfreyová ke mně přispěchala a pomoci kouzel mě diagnostikovala. "Ah jste v pořádku. Až se budete cítit silná můžete jít s přáteli na kolej."

Na její slova jsem vstala, spakovala se a s ostatními odešla. Všichni se bavili a já je vedla jak nějaký tichý vůdce. To co jsem viděla na tom tmavém místě mi rve srdce. Je rodina, ale také je to vrah. Co bude teď... vraždy, nový řád, válka? Z mých myšlenek mě vyrušil vstup na kolej. Řekla jsem heslo a prosvištěla společenskou místností jako vítr. V pokoji jsem zalezla do koupelny a umyla se. Vzala jsem si na sebe jak jinak než černé legíny a svou šedou famfrpálovou mikinu. Byl čas oběda. Můj žaludek doslova škemral o nějaké jídlo. S holkama jsme se vydali do Velké síně.

"Ari, zlato jsi v pohodě?"Pansy mě chytla za ruku, když jsem zastavila ve vstupu do Velké síně. Všichni jakoby věděli kdo přichází. Rozhostilo se ticho a všechny oči mířily na mě.

"Nemáte co na práci?!" Rozhodila jsem rukama a vydala se k našemu stolu. Slzy se mi drali do očí jako oheň lesem. Jediný pohled k učitelskému stolu a já věděla co mám dělat. Nádech výdech. Zvedla jsem své pozadí a vydala se k Brumbálovi. Pronesl krátkou řeč o tom co se děje a potom ke slovu pustil mě.

"Určitě všichni máte spousty otázek. Na to co se stalo a co bude dál... já to nevím. Nevím co ten člověk, můj strýc, chystá. Chci vám říct, že ať je on kdokoliv já zůstávám tady s vámi. Pro nikoho to teď nebude lehké. Budeme, my všichni, čelit nebezpečí a několika nástrahám. To co se stalo v bludišti bylo strašné. Myslím, že mnou Harrym i Cedrikem to otřáslo, ale jsme vám tu dále k pomoci. Proto budu ráda, když na mě nebude čumět jako na vraha a pochopíte, že se vám snažím pomoci. Děkuji." Setřela jsem dvě slzy a vydala se ke stolu. Holky mě obejmuli a Theo věnoval polibek do vlasů. Můj život je v troskách.

"Jsme tu vždycky pro tebe. Už bude zase dobře ano?" Draco se snažil o něco jako úsměv.

"Moji milovaní, tak ráda bych aby bylo zas dobře. " Všichni jsme už radši mlčeli a věnovali se našemu obědu.

Zbývá už jen týden do konce roku. Pozítří odjíždějí Krásnohůlky a Kruval. Čekají mě zas dva měsíce na sídle s rodinou. Možná o kus větší. A příští rok budu kapitánka. Třeba bude aspoň z části dobře. Chci se té jeho ohavnosti vyhnout obloukem.

"Holkyyyyyy! Jdem ven já se hrozně nudím." Bety vstala z postele a dala si do vlasů sluneční brýle. Je vlastně už léto a to znamená jediné.

"Jdeme se válet k jezeru no jupíí." Protočila jsem oči, vzala brýle a deku. Kat vzala nějaké jídlo a krém. Mám po mámě tmavší pleť a tak nepotřebuju moc sluníčka. Společně jsme se vydali k jezeru. Někde v půlce cesty se k nám připojili kluci. Zase naše velká parta pohromadě.

"Plánuje už naše princezna program na příští rok?" Theo mi obmotal ruku okolo ramen a přitáhl si mě blíž.

"Plánuje, budu vás drtit tak, že budete rádi když přežijete Snapovi lektvary." Usmála jsem se a rozložila deku vedle jezera. Sundala jsem si tričko a nechala si zelený vršek od plavek.

"Jestli přežijeme tebe, přežijeme už všechno." Blaise na mě mrkl a já po něm hodila vražedný pohled. " Čas na útěk?" Pomocí hůlky jsem udělala vodní bublinu a spustila ji na něho.

"Mně neutečeš." Usmála jsem se a lehla si.

Vše bylo zas jako dřív. Po chodbách se rozezníval náš vražedný smích, kluci se pošťuchovali a já tuhle partu pošuků vedla. Ani nevím proč vždycky já, asi jsem holt dost dobrá no. Byla jsem ale spokojená. Byla tu ovšem jedna věc kterou jsem chtěla udělat. Chtěla jsem si ještě promluvit s jednou osobou.

"Raddlová, na slovíčko." Ta osoba si mě našla sama, no výborně.

"Odprejskni Woode." Draco a Blaise si stoupli vedle mě.

"To je dobrý."

"Chci si promluvit jako kapitán s kapitánem, to snad ještě můžu ne?" Oliver se koukl na Draca. Myslela jsem, že se na sebe každou chvilkou vrhnou.

"Běžte na před, doženu vás." Usmála jsem se na své přátele a s Oliverem si sedla do jednoho z výklenků na dvoře." Tak co potřebuješ?"

"Letošní srážky s tebou byli opravdu zajímavé, jsi strašně nepředvídatelná. Jsem opravdu zvědavý na tvůj tým. Víš, že nebelvír už roky ve famfrpálu vede?" Dělal hrozně zamišleného.

"Ty si nedáš pokoj viď? Ještě se, ale uvidí kdo povede. Můj tým bude na hřišti třeba i v noci aby vás porazil." Usmála jsem se na něj a poklepala ho po hrudi.

"Neprovokuj Raddlová, nerad bych ubližoval tvému příteli." Chytil mě za zápěstí a stáhl zpět. "Nedám si pokoj kdyby jsi se ptala. Tak příští rok na stejném místě jako letos. Měj se." Poslední větu mi šeptl do ucha. Ten ale umí mást hlavu.

"Neboj se, já vám ještě ukážu kdo je tu kapitán." Křikla jsem na něj a šla do Velké síně za ostatními. Večeře byla tak užitá jako dlouho ne. Skončilo to tak, že Blaise měl díky mně obličej od šlehačkového koláče. Holt neměl mě štvát. Jednou za náma přišel dokonce Snape ať se ztišíme. Večer jsme všichni dost rychle zalehli.

Ráno jsem si začala pomalu balit některé věci. Venku už jsem si nechala to nejnutnější a něco formálního v čem pojedu. S holkami jsme pořádně vygruntovali pokoj a našli věci, o kterých jsme ani nevěděli a myslím si, že není třeba je zmiňovat. Den uběhl jako voda a najednou tu byla poslední noc v Bradavicích. Netěšila jsem se domů, protože jsem nechtěla vědět co mě tam čeká...

Ahojky zlatíčka!💕 Tahle kapitolka je trochu o ničem, ale já ji tu prostě potřebovala. Už se nám to chýlí ke konci první části tohoto příběhu a pomalu se nám odemyká ta druhá!✨ Budu ráda když do komentů napíšete jestli by jste chtěli v poslední kapitolce shrnout i prázdniny nebo o nich mám napsat samostatnou kapitolku?

Vaše Ell!⚡