Neboj se | HP ff

9. Kapka štěstí

Dny stále ubíhaly a my měli již čtvrtek. Slyšela jsem, že Ron chtěl pozvat Fleur Delacoure a taky, že se to pěkné zvrtlo. S Harrym jsem se teď moc nevídala. Na hodině se Snapem byla sranda. Četli jsme a Harry s Ronem a dvojčaty dělali jejich obvykle blbosti. Ovšem nakonec byla ta oběť chudinka Hermiona. Ron je proste paličák to se nezmění. A já? Už cely týden jsem trénovala tance s klukama od nás z party. Nejmíň se nám dařilo s Adrim a to především protože jsem moc netančili. Spis to vypadalo jako "promiň nechtěla jsem tě zabit ". A jestli jsem přijmula nějakou nabídku? Ne. Stále ne. Ani nevím proč už jsem někoho nepřijmula. Mozek říká, že je to jedno a srdce ať čekám.

"Ooo naše zmijozelská princezna se trápí ? Ale čím to? Ještě nemá s kým jít na ples ? " zase ona...

"Sklapni Lio." Ani jsem po ni nemusela hodit vražedný pohled a už byla u mě.

"Ale aleee tak princezna nemá náladu ? Ona tě přejde až půjdeš na ples sama. Ha to bude, šampionka a princezna zmijozelu, překrásná slečna Raddle jde sama na ples." Zvedla se a s tím jejím nakrucováním odešla.

" Ari jsi v pohodě?" Pansy si ke mně sedla a pohladila mě po vlasech. Hned za ni byl Blaise a ostatní vycítili totéž.

"Já to nechápu... proč ještě nemám s kým jít?" rozhodila jsem nechápavě rukama div jsem Pansy nepraštila.

"Všechny si odmítla?" Draco si mě změřil pohledem i když věděl, že neměl.

"Adri ty máš s kým jít?" S kapkou naděje jsem na něj prohlédla.

"Moje Arielko, víš, že kdybych neměl tak by jsi byla první za kterou bych šel." Moje kapka naděje vyhasla.

Naznačila jsme všem ať mě nechají být samotnou a ti se rozpustili jako para. Jen já a zmijozelska místnost. Zase. Lehla jsem si na gauč s nohama na opěradle a hlavou dolu. Co když na ten ples fakt přijdu sama? Přiřadí mi někoho na první tanec šampionů? Moje myšlenky rozehnal něčí pohled.

"Jestli něco potřebuješ tak se vymáčkni." Na osobu jsem se ani nekoukla.

"Naše zmijozelská princezna se trápí?" A je to tu. Vím co je to za osobu a nejsem z toho šťastná.

"Theo teď nemám náladu..." opět jsem se na něj nemusela ani podívat.

"Tak to by tě měla hned přejít, protože se chci na něco zeptat." s kapkou naděje jsem chtěla vystřelit do sedu ale mé těžiště mě zradilo a já se poroučela k zemi.

"Dobrý jsem v pohodě." Snažila jsem se posbírat své tělo, nakonec mi ale pomohl on. "Tak na co jsi se chtěl zeptat?" Koukala jsem do jeho bouřkově modrých očí, které tak zvýrazňovali jeho hnědé vlasy.

"No za dva dny je ples a ty prej ještě s nikým nejdeš a já měl jít se svojí holkou ale před týdnem jsme se rozešli takže..." to to trvalo " Nechtěla by jsi jít se mnou? Já vím nemáme se úplně v lásce ale chápeš, já tě mám rád jsi-"

"Mlč už." Svým slovům jsem se zasmála, protože on vypadal jak kdyby se před ním zobrazil Merlin. " To víš, že s tebou ráda půjdu." Teď jsem se na něj už, ale usmála normálně a on mi skočil okolo krku. Jeho obrovské paže objímali mé maličkaté tělo. Vtipná představa že?

"Děkuju. Jsi moje záchrana víš to? Dost jsem se s tou holkou pohádal a kdybych tam šel sám byl by to pěknej trapas. A ještě k tomu můžu jít s tak dokonalou holkou jako jsi ty." Chytila jsem ho za ruku a podívala se do jeho očí, div jsem se neutopila.

"Já holt nejsme vrah ale anděl co zachraňuje své přátele." Na poslední dvě slova jsem dala důraz. " Dobrou noc můj plesový princi." Dala jsem mu letmý polibek na tvář a potom šla do svého pokoje.

"Pane bože! Vážně jsi dala Theodorovi pusu na tvář?!" Bety okolo mě radostně poskakovala.

"A to jako něco znamená?" Dost udiveně jsem se koukala i na Pansy a Kat, ale ty se je culily. Zase ví něco víc než já.

"Zlato ani nevíš jak ti někdy závidím, že máš přízeň každého." S těmihle slovy od Pansy jsem radši zalezla do koupelny a udělala svou večerní rutinu.

To krásné páteční ráno. Holky ještě spali a protože naše výuka začínala v 9 nechtěla jsem je budit. Oblékla si černou sukni se zeleným lemem, na krk navázala kravatu a přes všechno dala vestičku. Navlekla si černé conversky a přehodila přes sebe hábit. Ve společence ještě nebyla ani noha. Pomalu jsem se loudala do Velké síně, ale začal mi našeptávat nějaký hlas. Nedokázala jsme rozpoznat čí je.

"Osudného dne mě zas potkáš, uvidíš co je tvá práva rodina a dostaneš na výběr, mezi smrtí přítele, nebo koncem svého rodu. Osudný den."

Co to sakra má znamenat?! Přidala jsme do kroku. Skoro jsem běžela. Už jsem byla téměř u dveří Velké síně, ale ucítila jsme zas prudký naráz a něčí měkké tělo. Mám na srážku s hezkými kluky docela štěstí.

"Promiň Theo já... já... no víš ono..." Co mu mám asi říct? Že utíkám před hlasy ze zdi?

"V pohodě, klid nic se nestalo. Naopak srazit svoji princeznu není tak hrozné." Své ruce položil na mé boky, ale ještě se nezvedal. Byli jsme u sebe blízko. Moc blízko. Když ale...

"Slečno Raddle, pane Warringtone, nechte si toto prosím na jinde." McGonagallová okolo nás prošla a radši se ani neohlížela. Ta dokáže zkazit každou srandu fakt.

"Tak jo ta zem je fakt studená." Theo mi pomohl na nohy, ale mých boku ne a ne se pustit. "Jak to děláš, že omámíš úplně každého?" Díval se mi do oči a já zas do těch jeho.

"Je hezké, že někoho omámím, ale skoro nikdo ještě neomámil mě." Palcem jsem mu setřela neviditelnou šmouhu na tváři.

"Warringtone nech naši princeznu a upaluj na hodinu." Pansy se smíchem v hlase chytila můj rukáv a odtáhla mě do místnosti. "Coo too delaaaš?" Šeptla aby nás nikdo moc neslyšel.

"Já nic nedělám to ty mi to tady kazíš" založila jsem si ruce na prsou a zastavila, ale hlad byl silnější.

Sobota ráno:

"Ari vstávej! Musíme na snídani a začít se připravovat." Pansy se mě snažila vytáhnout s pomoci Kat z postele. Včerejší Famfrpalový trénink, na který jsem se šla jen kouknout, dopadl jinak a nakonec jsem hrála. Dost mi upadla fyzička a celkově mě to vyčerpalo.

"Jdu běhat." Se zíváním jsem se dobelhala ke skříni a vytáhla černé legíny a šedou famfrpálovou mikinu.

"Mladá dámo my jdeme na snídani a večer na ples, nemůžeš jít-" zabouchla jsem rychle dveře a řítila se ze schodů. To bych nebyla já aby se něco nestalo. Na předposledním schodu jsem si přišlápla tkaničku a poroučela se k zemi.

"Sakra to sem nikdo-" už jsem ani nevěděla co říkat.

"Má princezno jsi v pořádku?" Na danou osobu jsem ani nekoukla a snažila se posbírat své nemohoucí tělo z podlahy.

"Malfoy kolikrát mám říkat že-" osoba se začala smát a potom mi pomohla na nohy. Hnědé vlasy a oceanové oči. "Ty nejsi Malfoy"

"Ne jsem tvůj princ. To ti ten trénink včera vymazala mozek?" Uchechtl se.

"Já se strašně omlouvám, nekoukla jsem se a-" za boky si mě přitáhl blíž. Naše těla se dotýkala a oči byli magnety. Už nás dělilo jen par výškových centimetrů. Stoupla jsem si na špičky a tím spojila naše rty. Byl to krátký polibek se všemi emocemi. Motýlci se mi rozletěli po celém břiše a lechtali každičký moment. Stoupla jsem si zpět na pevnou zem a Theo si mě přitáhl do obětí.

"Uvidíme se večer." Věnoval mi poslední úsměv a dal mi pusu do vlasů. Teď už asi nezvládnu běhat, aniž by se mi podlamovali kolena.

Ahojky!✨Omlouvám se, že to před tím plesem tak prodlužuji, ale přísahám, že toto je poslední kapitola před plesem 💕 Mimochodem Theo nám dost zamotal situaci🤍

Vaše Ell!⚡️