Neboj se | HP ff

16.Nepozvaný

Ráno jsem vstávala s úmorným pomyšlením na to, že budu muset být formálně oblečená. Matka si na to dost potrpí. Vzala jsem si na sebe krátké černé šaty s uzoučkými ramínky a k tomu bílé tenisky. Protože letní rána v bradavicích jsou vždy chladná přehodila jsem přes sebe bílý cardigan a vydala se na poslední letošní snídani. Kufry už pan Filch skládal u Velké síně.

"Ari přijedeš nás navštívit?" Pansy mě v kočáru vyrušila z mých myšlenek.

"Um... no nevím, ale můžete přijet všichni k nám na sídlo." Usmála jsem se. Hlavou mi pořad lítala myšlenka jestli tam bude i on. Rodiče mi už neposlali od konce poháru žádné dopisy. Bojím se a to dost.

"Ari, zlato.... už nad tím nepřemýšlej. Užívej toho co máš." Pansy si mě přitáhla do objetí a na to se přidali i ostatní. Všichni téměř patnácti letí a objímají se v jednom kupé jako deseti letí. No nic už jen přežít rodiče. Respektivě mámu. Dokážu si představit její řeči o tom jak jsem se změnila.

"Ariel! Zlato tady!" Táta na mě mával opodál.

"Ahoj tati, mami..." obejmula jsem tátu a s mámou dala pusu na tvář. Formalita.

"Zlatíčko ty jsi se nám ale změnila. Nepřibrala jsi? A co ty rozcuchané vlasy? Pane bože ty máš jizvu na obličeji?! "O tý jsem vám neřekla. Ale je to tady, dlouhé vykecávání. Musela jsem jim říct každou podrobnost a bohužel i tu s Theem. Rodiče mé přátele přijali absolutně v pořádku.

"No a... teď bych přešla k tématu, které asi nechcete řešit." Mama a táta si vyměnili nechápavý pohled i když moc dobře věděli oč jde." Je zpátky, viděla jsem ho a mluvila s ním. Je ohavnější než cokoliv jiného na světě a nemá dobré úmysly. Jsme možná téměř čistokrevná rodina a jsme ze zmijozelu, ale já s nim čas trávit nechci." Stoupla jsem si a přešla k oknu.

"Ariel, vím , že je to těžké. Vidět se s ním musíme. Malfoyvi spolu s ním pravdě podobně přijedou. " Táta usrkl čaje a nechal mluvit mámu.

"Mohou přijet tvoji přátele a můžeš spolu s nimi mít svou oslavu." Máma se už zvedala k odchodu.

"On na mé narozeniny zvaný ale není." Otočila jsem se k matce, která povzdechla.

"Je součástí rodiny a mohlo by nám přinést-" chtěla jsem argumentovat ale matka se nenechala." Ariel Emily Charlotte! Už jsem řekla, je vidět, že tě ve škole slušnému chování neučili." Podívala jsem se do těch jejich oči a potom utekla do svého pokoje. Nesnáším rodinné rozhovory. Aspoň přijede parta. Převlékla jsem se do oblečení na běhání, které se skládalo z černých legínů a bordo sportovní podprsenky a u dveří si natáhla černé boty. Běžela jsem na jedno místo do lesa. Dřív mě tam vodila babička a... je to tam něčím výjmečné. Doběhla jsem do cíle a posadila se na dřevěnou lavičku vedle jezírka. Je tu klid, proto sem chodím. Nemusím díky tomu přemýšlet nad těmi otravnými povinnostmi. Od někud zavál ledový vítr a nebe ztmavlo.

"Co se to děje, vždyť je léto." Když jsem se podívala na horu, vzduchem létali černé čmouhy. "Smrtijedi... rodiče!" Vzala jsem nohy na ramena a běžela co nejrychleji. Slyšela jsem vzplanutí ohně. Mé oblíbené místo teď bylo v plamenech. Slzy mi tryskali z očí a moje nohy běželi už samy. Když jsem se dostala k sídlu, do dveří vcházel poslední smrtijed.

"Tome... ráda tě zase vidím." Leon (má matka) obejmula svého bratrance.

"Nezměnilo se to tu... také tě rád vidím Leo." Kde jsou jeho vražedné city? To je... Draco?

"Psst... psst.... hej Draco." Žádaný se otočil. Vykoukla jsem z poza rohu. Draco ke mně nenápadně přiběhl. " Kde jsou ostatní, proč jste tu tak brzy?"

"Ari... tvoji rodiče pravděpodobně nebudou souhlasit takže pojedete na Manor." Hodila jsem po něm nechápavý výraz. " Lord V chce vaše sídlo za jeho a pokud nebude moct mít sídlo bude mít náš Manor."

"To ne... rodiče se sídla nevzdají. A ostatní, jsou na Manoru?" Draco přikývl a potom odešel zpět k matce. Tak jo seber se Ari jdeš pozdravit strýce.

"Jaká to drahá návštěva. Neviděla jsem pozvánku, co se stalo? Chtěli jste škrtnout sirku a spálit les?" Usmála jsem se na mého strýce, který na mě nechápavě zíral.

"Který idiot zapálil to místo?!" podíval se po všech smrtijedech. Nikdo se nepřiznal. Jak jinak. "Oh bože, Ariel, pokud budeš chtít můžeš mít celý les nebo zahrady."

"Nechci. Nechci ani jedno z toho. To místo bylo jediné co nám z ní zbylo, moc dobře to víš." Matka mě chtěla asi zastavit, ale neodvážila se. "Odešel jsi nám ze života a zas do něj přišel. Co čekáš? Černý růže a pomník? Nikdo jsme nesmutněli. Ani nikdo z tvých věrných smrtijedů."

"Ariel, pamatuješ jak jsem mluvil o tvé převýchově? Udělej si ji sama, nebudu s tebou už ztrácet čas." Vytáhl hůlku a chtěl na mě použít avadu, ale v čas mu to došlo.

"Tak mě zabij. Jo ajo, ono to nejde." Rozhodila jsem rukama a vydala se do pokoje.

"Ariel zabal si věci. Na chvíli pojedeme na Manor." Matka spolu s ostatními šla do salonku a Draco se vydal za mnou.

"Kráva jedna. Nebude mi říkat co mám a nemám." Mávnutím ruky jsem rozbila jednu z váz, která byla v chodbě.

"Ari, klid budeš s námi a s ní nemusíš trávit čas." Draco mě asi chce zastavit?

"Pochop. Můj život je narýsovaný! Už snad nikdy se nerozhodnu sama, od srdce. Na vždy budu poslouchat matku a jeho!" Cítila jsem něco hřejivého a vztek ve mně stoupal.

"Ar, tvoje oči... je ti dobře?"Draco se mě chtěl dotknout, ale já zvedla ruku a odhodila ho. Po chvíli mi to došlo a já se sesunula k zemi. Draco se celý polámaný zvedal ze země. "C-co to b-bylo?"

"Já... promiň tohle se už dlouho nestalo..." Chtěla jsem se ho dotknout, ale ucukl." Neboj se, už ti neublížím. Když ve mně stoupne vztek na tolik, že ho neovládám, většinou vzplanu." Teď už se nebál a přitáhl mě do objetí.

"Nebojím se, ale řekni, ten les. Byla jsi to ty co?" Pohladil mě po vlasech a koukl se mi do očí. Jsme skoro sourozenci.

"Jo byla jsem to já, ale ne vztek, spíš strach. Teď se bojím, že to nedokážu ovládat." Zvedla jsem se a pomohla na nohy i jemu.

"Spolu ano? Společně to zvládneme, neboj se." Usmál se na mě a tím mi dodal pocit bezpečí.

Ahojky!

V minulé kapitolce nikdo neodpověděl na otázku a tak prázdniny shrnu asi v příští kapitolce.✨ Ptám se tedy po druhé, stačí vám prázdniny shrnout nebo chcete aspoň dvě kapitolky?

Děkuju moc za 400+ přečtení miluju vás!💕

Vaše Ell⚡