Neboj se | HP ff

6. hojení se

Mé dny na ošetřovně ubíhaly a má ruka se pomalu hojila. Trvalo to nehorázně dlouho. Bylo to jakoby jste si do půlky ruky zabodli vidle. Au. Jo jsme v kouzelném světě, ale ani tady se na ošetřovně nemohou dít zázraky. Kdyby to byla zlomená kost tak jsem do týdne jako rybička. Lektvary, které jsem do sebe klopila každý den ztráceli svou chuť a já umírám nudou. Každý den za mnou chodí holky a říkají mi nejžhavější události na škole. Harry mi chodí říkat, jak to je s tím vejcem a co nás čeká. Hermiona mě chodila dokonce doučovat a pomáhala mi se vší školou, kterou tu tupě zameškávám.

"Dobré odpoledne slečno. Doufám, že jste připravena." Vykuleně jsem na ni koukala.

"Madam, připravena na co?"

"Na váš přesun na kolej přeci. Ty Severusovi lektvary vám vymyli mozek nebo co?" Paní Pomfreyová mi podala nějaké oblečení. " Aaa pane Zabini, jste tu akorát na čas. Pomozte slečně s věcmi."

Blaise ke mně hned přiběhl a vzal mi tašku, ve které jsem měla všechny věci. " Jsem rád, že už můžeš zpátky na kolej."

"Nejsi sám Zabini." Za námi se objevil Draco a ještě nějaký kluk. Moc ho neznám ale je z týmu.

"Ahoj Draco a kluku z mého budoucího týmu." Zvedla jsem se a poděkovala paní Pomfreyové za péči.

Společně jsme vyšli z ošetřovny. Ten skoro neznámý kluk mi nabídl rámě a já s úsměvem přijmula.

"Mimochodem jsem Adrian, Adrian Pucey. Budoucí nejlepší střelec tvého týmu." Tak jo, jestli budu mít takhle fajn tým tak budu nadmíru spokojená. A co si budem Adrian není vůbec ošklivý ba naopak.

"Těší mě a mimochodem omyl, nejlepší střelec týmu jsem tady totiž já." Ego up upsíí. Kluci mi pomohli až do pokoje a Adrian mě nehodlal pustit. Pořád se mi nechodí dobře ( na co vy nemyslíte ha?).

"Ari!" Pansy doslova zapištěla a vrhla se mi okolo krku. Postupně mě obejmuli všechny a pomohli mi vybalit.

"Ehm... já jako nechci nic říkat, ale tady jsou holčičí ložnice." Na poslední dvě slova dala Bety důraz.

"Ale, ale Betynko. My nikam nejdeme. " Draco se povrchně usmál a opřel o futra dveří, které byly stále dokořán.

"Madam Pomfreyová mě osobně poprosila, aby jsme na tebe dávali pozor a hlídali tvou chůzi." Zabini přešel k Pansy posteli a udělal si pohodlí. "tak tě hlídáme no"

"Tak jo, ale mám otázku... mám to brát jako lezení do prdele nebo osobní bodyguardy?" dělala jsem neuvěřitelně zamyšlenou a holky se popadali za břicha. Blaise po Pansy hodil polštář, protože stála nejblíž. Ta se jen zakymácela a sesypala k zemi. Teď jsme se smáli všichni jak postřelený telata. Upřímně? Mám tu nejlepší partu na světě a myslete si co chcete i zmijozel se dokáže bavit.

"Už dost nemůžu dejchat!" Bet se tetelila, protože ji Draco málem umlátil k smrti polštářem. Přešla jsem oknu a podívala se ven. Všechno je teď jak má být, až na mojí ruku ta stále není jak má být. Začíná nám ta nejchladnější část podzimu, kdy v noci i mrzne. Ohlédla jsem se za svými přáteli, kteří se stále dobře bavili.

"Nad čím přemýšlíš?" Vedle mě se objevil Adrian.

"Nad ničím co by tě mělo zatěžovat..." Koukl se na mě jako štěně, které dneska ještě nikdo nepomazlil. Má fakt hezký oči... Co to melu?

"Víš, že budeš dokonalá kapitánka? Tým přesně potřebuje někoho jako jsi ty... s Marcusem a tou novou se to tam nedá vydržet." Nad představou Marcuse a té holky co mu leze do prdele ( s prominutím) jsem se musela pousmát.

"Budu dobrý kapitán, když budu mít dobrý tým a ty do něj bez obav patříš." Chytila jsem ho za ruku a usmála se na něj. Na mých hodinkách bylo za pět minut sedm. " Měli by jsme jít na večeři, mám hlad jako vlk."

"Já taky. Jdeme na večeřiiii!"Zvolal Adrian a táhl mě za sebou směr společenka a poté Velká síň. Sedli jsme si na svá obvyklá místa a já si zas začala povídat s holkama. Nemohla jsem se ale nevšimnout pohledu, který zas patřil Adrianovi. Sakra ten kluk mi za jedno odpoledne přirostl k srdci víc než jsem čekala. jeho hnědé vlasy mu padali neposedně do obličeje a úsměv měl jemný a zároveň tak štědrý. Kdyby nebyl z dobré rodiny a měl to v hlavě ještě trochu jinak skoro by patřil do nebelvíru.

Ve středu už jsem zase začala chodit na hodiny spolu s ostatními. Nejhorší to bylo zase s tím Moodym. Pořád se mi nezdá a pije nějaké své lektvary. Pořád se učíme věcem, které by se dělat neměli a už vůbec ne učit. Proč nás to ale najednou učí? Žádný učitel předtím nás to neučil. Něco tu nesedí a já musím zjistit co. Na Snapových hodinách jsem byla zas za hvězdu. Nejen, že je to ředitel naší koleje, ale také mi lektvary výjimečně jdou. U McGonagallové mi to taky šlo. Na to, že ona sama zmijozel moc nemusí tak mě má ráda. Ještě aby ne když jsem tak výjimečná. U ostatních učitelů mi to šlo poměrně dobře.

Konečně pátek a my jsme si to odpoledne pořádně užívali ve společence. Naše parta zabrala téměř všechny gauče a křesla u krbu. Na konferenčním stolku jsme měli dané nějaké občerstvení a šachy, na které jsme na konec ani nesáhli. Po pár hodinách přišel člověk, kterého bych tam nečekala.

"Čau lidi, mohl bych vám na chvilku sebrat Raddlovou?" Flint mrkl spíše na Draca jakoby žádal o svolení. Draco jen protočil oči a pohodil rukama.

"Hned budu zpátky." Omluvila jsem se a překročila několik noh. Zašli jsme za roh společenky.

"Helee... já jsem se ti chtěl jen omluvit, že jsi kvůli mojí blbosti zkejsla pár dní na ošetřovně a ani jsme nevyhráli. Budeš fakt dobrá kapitánka a já ti ještě letos tým pořádně připravím. " Vážně mi tu Marcus Flint skládá omluvu?

" No Marcusi... upřímně to, že jsem spadla mi je šumák možná jsem si to zasloužila. Omluvu přijímám pod podmínkou, že najdeš lepší náhradu místu té příšerné blondýny." Nadzvedla jsme jedno obočí. Vážně jsem tak moc zlá?

"Upřímně už mi taky leze na nervy. Ona si pořád myslí, že se mi líbí. " Oba jsme se na to zasmáli.

"Jo a před ostatníma nebudeme dělat nic velkého. Jakoby se nic nedělo prostě..." Přikývl a oba jsme se vrátili. Ten večer jsem si s ostatníma hrozně moc užila. Vše bylo jak mělo být. Na pokoj jsme se s holkama stěží dostali, aby jsme nevybouchli smíchy a nevzbudili mladší.

"Pansy? Co to bylo za mrkání na Zabiniho?" Promluvila jsem tiše do tmy.

"No Ariel! Co si to dovoluješ?! Žádný mrkání na Zabiniho nebylo." Všechny krom Pansy jsme vybuchli smíchy.

"No jistě nic to nebylo... jen jste se telepaticky domlouvali kde budete mít rande ne?" Bety vybouchla smíchy a do chvilky byla zticha, protože ji Pansy sejmula polštářem.

Ahoj všem! ✨Doufám, že si užíváte tyhle krásné zasněžené dny. Dnes tu mám takovou nezáživnou kapitolku, ale prostě jsem ji sem musela vecpat 😂 Slibuju, že minimálně další dvě kapitoly už budou mnohem lepší, protože se nám bude jednat a tu krásnou plesovou část!💕Mimochodem jaký máte názor na Adriana? 😍

Vaše Ell!⚡