Neboj se | HP ff

11. Omyl?

Po plese se už nic tak zajímavého nedělo. Vánoce jsem ztrávila u rodičů v sídle, ostatně jako většina zmijozelů. Na konci Vánoc k nám přijeli holky a společně jsme potom zas odjeli do Bradavic. Jak já milovala tohle období.

"Ari!" Ozval se za mnou můj oblíbeny hlas mého černovlasého kamaráda"ahoj... um jo promiň netuším?"

"Ahoj Harry a vůbec nerušíš. Potřebuješ něco?" Oba jsme vyšli do zakrytu dveří Velké síně, kvůli rozpouštějícím davům žáků odcházejících z oběda.

"No... můžeme se jít projít? " přikývla jsme a společně jsme se vydali přes nádvoří do zakrytu několika sloupů. "Spolu s Cedrikem, teda spis Cedrik mi napověděl, proste jsme přišli na to vejce. "

"Tak povídej." Horlivě jsem hltala každé jeho slovo. Chtěla jsem tuhle hru mít co nejrychleji z krku a je mi jedno jestli budu poslední.

"Znáš prefektskou koupelnu?" Přikývla jsem na souhlas. " Jdi se tam vykoupat a vezmi se sebou to vejce, když ho otevřeš pod vodou napoví ti." Poslední větu zašeptal. Správně by jsme si vůbec neměli napovídat, ale co Brumbál nevidí to ho nebolí. Problém je v tom, že on ví a vidí úplně všechno. Pozítří nás čeká druhy úkol to znamená, že si tam budu muset zajít dneska. Holky už byli na pokoji když jsem se vrátila. Vzala jsem si věci na převlečení a osušku s vydala se do prefektské koupelny. Byla jsem tam sama a ani jsem nikoho neočekávala. Mávnutím hůlky jsem otevřela kohoutky a obrovský něco jako bazén se začal napouštět. Svlékla jsem se a převázala své černé dvou dílně plavky bez ramínek. Voda byla teploučká a všude příjemné bublinky. Uršula se tu zatím neukázala a to je jedině dobře. Fakt nechci aby mě teď otravoval ubrečený duch. Opřela jsem se o hranu bazénu a zadívala se na vejce. Bylo jasné, že na suchu ho otevřít nemůžu asi bych ohluchla. Voda tlumí zvuky takže je možné... bez váhání jsem vejce uchopila a pokořila se s ním. Najednou to nebyl žádný jekot, ale překrásné hlasy vodních lidí. Černé jezero. Další úkol je tam a je pod vodou. Mám, ale jen hodinu. Jen? Jak mám sakra hodinu vydržet pod vodou?! Docházel mi vzduch a já se musela vynořit. Jak jsem s vejcem couvala zpět ke břehu ucítila jsem tlumený naráz do osoby.

Pohled Cedrika:

Vynořila se a začala couvat. Nehl jsem ani brvou, když do mě narazila cítil jsem jak se napnuly všechny svaly v jejím těle. Její husí kůže se objevila téměř okamžitě. Pomalu se otáčela jakoby se měla zděsit. Místo toho mi věnovala hezky úsměv.

"Ahoj Cedriku, promiň já jsem... nevšimla jsem si tě." Její omluvný medový hlásek byl dokonalý.

"V pohodě, tak přišla jsi na to?" Hodila po mně absolutně nechápavý výraz. Kývl jsem na vejce.

"Um jo přišla." Prohrábla si vlasy a vejce položila opatrně zpět na ručník. " Co tu vlastně děláš?"

"Jsem mrzimorský prefekt mám větší právo tu být než ty." Usmál jsem se na ní. Znervózněla, ale nechtěla to dat znát.

"Jo jasně promiň já.. klidně už půjdu." Jeho paže mě chytily okolo pasu.

"Jsi tu se mnou a tak můžeš zůstat." Chvilku byla nervózní, ale potom se uvolnila.

Pohled Ariel:

Proč jsem v jeho přítomnosti sakra tak nervózní? Proč právě v bazénu sedím na jeho klíně a naše obličeje se neustále přibližují? Co to sakra dělám?!

"Máš Theodora." Šeptl lehce do mých rtů.

"A ty zas Cho." Na nic jsme po mých slovech nečekali. Naše rty se spojili v jedno. Bylo to jiné. O mnoho jiné než s Theem. Cedrik mi dával pocit bezpečí a tepla. Theo mi tento pocit vůbec nedával. Co jsem to zas provedla. Líbám se tu s jedním z nejhezčích kluků naší školy a zároveň na mě můj kluk čeká v jeho zmijozelskem doupěti. S Cedrikem jsme se později přesunuli do jeho prefektského pokoje, kde nás už nikdo nemohl vyrušit.

Měli jsme další páteční ráno omluvené z výuky kvůli úkolu. Opatrně jsem se vymanila z Cedrika sevření, oblékla se a odcupitala si to do našeho pokoje. Holky naštěstí ještě spali. Převlekla jsem se do modrých džinů a vzala si černý svetr. Na snídani jsem byla rychlá. Jednak jsem nechtěla potkat mé přátele a jednal jsme nechtěla potkat Cedrika a jeho přátele. To znamenalo se vyhnout co nejvíce kontaktu. Okamžitě jsem si to zamířila do knihovny a hledala knížku, která by mi napověděla. Zmijozeli v knihovně moc často neuvidíte a tak bylo až neuvěřitelné vidět tu Pansy.

"Člověče zbláznila jsi se? Kde jsi byla?!" Zapřela se rukama o stůl kde jsem četla.

"Pansy ticho. Všechno vám řeknu, ale teď mám dost práce." Na hlase jsem také nešetřila.

"Máme celý volný den a ty ho musíš trávit tady?! Zatracený Brumbal a jeho Ohnivý pohár." Protočila očima.

"Dámy utichněte prosím ." Knihovnice vystrčila hlavu mezi regály a zas rychle zalezla.

"Pansy večer si promluvíme ano?" Hodila jsme po mé kamarádce omluvný úsměv a ta jen přikývla.

V knihách jsem strávila celé své odpoledne. Nemohla jsem za boha nic najít. Když už jsem ztrácela naději koukala jsem na studenty držící se učení na zkoušky. Mám to ale štěstí v neštěstí, že je nedělám co? Doslova jsem usnula. Vtip? Ani ne probudil mě Moody s Harrym a Longbottomem.

"Slečno Gauntová myslím, že tu nechcete strávit cely život než najdete něco co vám pomůže." Zamrkal tím svým okem. Jak já ho nenávidím.

"Myslím, ze kdybych tak učinila, stala by se ze mě nejchytřejší žena, ne-li stvoření, na celé planetě. "Uchechtla jsem se.

"Oni vás ty vtípky zítra přejdou. Tady Longbottom vám oboum pomůže něco najít." Poplácal toho ubohého nebelvíra po zádech a odešel. Nakonec nám Neville pomohl víc než jsme čekali. Našel nám nějakou chaluhu s kterou by jsme měli vydržet pod vodou. Harrymu jsem ještě rychle poděkovala za tu pomoc včera a upalovala na svou kolej. Myslela jsem si, že půjdu rovno na pokoj, ale místo toho na mě ze sedaček zíralo několik párů zvědavých očí.

"Lásko, kde jsi byla celé dva dny?" Theo se ke mně hned přiřítil a vzal mi tašku, když si všiml jak vypadám po celém dni v knihovně.

"Dostala jsem tip na to vejce no a strávila s tím víc času než jsem čekala a dnešek jsme strávila v knihovně je mi to líto." Falešně jsem se usmála. Lidi ze zmijozelu nejsou blbý, ale když se umíte přetvářet nic nepoznají.

"V pohodě, pojď pomůžu ti." Vydal se s mojí taškou do mého pokoje. Mrkla jsem na holky o pomoc a ty hned spěchali za námi.

"Děkuju, půjdu si odpočinout zítra mě čeká těžký den." Přitáhl si mě do objetí a políbil mě do vlasů. Zdá se mi to nebo se změnil? Normálně tak něžný nebývá. Políbili jsme se a holky mě vtáhli do pokoje.

"Holka ty umíš jinak lhát!" Bety se začala smát a zírala na mě jako na úžas. Zavrtěla jsem hlavou, jakože nechápu.

"Byla jsi s Cedrikem. Cho tě viděla odcházet z prefektských pokojů, dneska ráno, včera večer tam ale šel jen Cedrik. Je to jasný byli jste spolu a dost si to užili." Zakřenila se Kat a přiskočila ke mně na postel.

"Naše malá zmijozelská princezna si pěkně zavařila." Pansy mi odhrnula vlasy z obličeje. " Theo nic neví, nikdo z kluků nic neví je to zatím jen holčičí drb."

"Děkuju. " Usmála jsem se na své věrné kamarádky. " Měli jste vidět jeho svaly, sakra takový nejsou ani všichni kluci ze zmijozelu dohromady." Všechny jsme vybuchly smíchy.

Ahoj všem!💕 Je tu po dlouhé době zas kapitolka! Moc se omlouvám, že vůbec nevydávám ale mám strašně málo času kvůli přijímačkám. 😅Dneska se nám příběh pořádně zamíchal. Jak myslíte, že to dopadne? Komu Ari ponechá svoje princeznovské srdce?

Vaše Ell!⚡