Neboj se | HP ff

2. Famfrpálový trénink

Holky mě provedly celým hradem a seznámily mě s nejdůležitějším. Stihli jsme se vrátit na oběd. Po tom chození po hradu mi fakt neuvěřitelně vyhládlo. Nezdá se to, ale hrad je zevnitř tisíckrát větší než na pohled z venku. Společně jsme usedli ke stolu. Ostatní teprve přicházeli z jejich hodin.

"Umm... no Ariel nechci nic říkat, ale míří si to k tobě náš všemi známý Potter." Bety pokynula hlavou a než jsem se stihla otočit byl u nás.

" Ahoj Ariel... máš chvilku?"
"No... mám povídej."
"Můžeme jít prosím ven?" koukla jsem na holky a ty mi jen pokynuli.

Se vzdychnutím jsem se zvedla a následovala černovláska. Když jsme vyšli ven před velkou bránu hradu nějak křečovitě se na mě podíval.

"Hele... nechci s tebou mít problém, to asi chápeš. Tvůj strýc mi zabil rodiče, ale já ho nechci spojovat s tebou. Vypadáš mnohem normálněji než Tom. Takže byl bych rád kdyby... jsme to všechno mohli hodit za hlavu, jen aby to mezi námi nebylo nějaké napjaté." po tomhle jsem na něj dost změnila názor. Normálně jsem si myslela, že je to ten nafoukaný Potter co slízne všechnu slávu, ale nebylo tomu tak.

"Ohh Harry...upřímně? Docela jsi mě překvapil. Čekala jsem něco jiného. A jistěže můžeme na vše zapomenout, taky bych nechtěla aby jsme se nebavili kvůli našim rodinám."

"Díky Ari." Potom mě obejmul. " V nebelvíru budeš i jako zmijozelka vítaná." tak tohle jsem fakt nečekala.

Potom prostě jen odběhl aby nevypadalo blbě, že jdeme spolu. Ovšem když jsem se vrátila do síně já koukalo na mě stovky zvědavých očí. Holky se na mě u stolu doslova vrhly a zavalily mě otázkami.

" Tak jo možná by jste ji měli nechat vydechnout." Blaise na mě mrkl. Wohohoou jsem tu fakt nějak oblíbená.

"Nebylo to nic zásadního. Klasický Potter, vždyť ho známe." Všichni se rozesmáli.

Jsem na sebe pyšná, nechci nic dávat znát. Hned jak jsme doobědvali spolu s Dracem jsem zašla za Marcusem Flintem, kapitánem zmijozelského týmu, a přihlásili mě. Marcus se mě ptal na spousty otázek, ale já už byla ve famfrpálu dobře zaučená. Moje babička mě naučila snad vše potřebné než zemřela. Ještě předtím než naposledy vydechla mi dala do rukou její první chycenou zlatonku, od té doby jsem měla v domácích zápasech vždy štěstí. Protože zmijozelskému týmu chyběl jeden střelec, dostala jsem to místo já. Na prvním tréninku se podle mích schopností zařadím do jednoho ze zmijozelských družstev. Buď to lepší a nebo horší. Na trénincích jsme smíchaní, ale při zápase jde o hodně a tak podle obtížnosti posílají družstvo. Ale je dost očividné, že mě zařadí do lepšího družstva. Jen přeci famfrpál hraju už přes 4 roky. To je déle než hrají tady od prváků. Holt nemůžou podceňovat holku.

Večer jsme ještě oslavovali mé místo ve zmijozelském týmu jako takovém. Všichni jsou tu hrozně fajn a na mé úrovni, ale z Harryho a nebelvíru jde jaksi taksi jiný pocit. Takový hřejivější. Co když vůbec nepatřím do zmijozelu nebo havraspáru? Tuto myšlenku jsem rychle zahnala, když se mě Flint začal ptát na otázky ohledně mého létání. Šly jsme spát poměrně pozdě na to, že zítra už mi také začíná výuka.

Ráno jsem si vstala v klidu v 7 a šla se zavřít do koupelny. Pečlivě jsem si umyla své kaštanově hnědé vlasy a důkladně vyčistila pleť. Nahodila jsem lehký make-up a na sebe si vzala zmijozelskou uniformu v podobě bílé košile a sukně nad kolena. Protože dnes byl v Bradavicích ,i na to že je září ,opravdu teplý den, nebrala jsem si ani svetr. Holky se okolo osmé také vzbudili a já šla zatím čekat do společenky než někdo přijde.

"Bré ráno Ari." první přišel Blaise a chvilku na to se přiřítil i Malfoy. " Dobré ráno princezno."

"Běž se svojí princezno někam Malfoyi." zakřenila jsem se na něj.

" Ale ale, po ránu nějaká rozlobená." sedl si vedle mě a společně jsme čekali na holky.

Po snídani jsme zašli pro učebnice a potom se vydali na první hodinu. Za celé to dlouhé dopoledne mě asi nejvíce bavili lektvary. Snape mě má asi dost rád, protože mě i pochválil. S tím pošukem Moodym jsem si moc nesedla ,co si budem. Teď bych skoro souhlasila s Hermionou, že jeho učící metody jsou jaksi moc kruté.

Na obědě už jsem se nemohla dočkat na můj první trénink. Normálně by trvalo aspoň dva tréninky než by mě zařadili, ale protože jsem to já asi udělali výjimku. Po obědě jsme šly rovnou s Flintem a ten mi zatím půjčil tréninkový dres. Na hřišti jsme se rozřadili do týmů jak budeme hrát a trochu se rozcvičili. Flint je opravdu dobrý kapitán to se musí nechat. Snad ke každému měl nějakou připomínku a snažil se mít celý tým perfektní. Mně ale ovšem ještě nic neřekl. Zbývalo posledních pár sekund do konce. Draco sice nechytil zlatonku, ale díky mému poslednímu hodu jsme vedli 150:100. Když jsme se seřadili dole na hřišti Flint hrozně dlouho mlčel.

"Gauntová, udělala jsi na mě dojem. Máš místo v závodním týmu jako střelec." nejdřív to nikdo nějak nevnímal, ale potom to Dracovi došlo.

" Jo počkat! Ari jsi v našem týmu!" Všichni na to začali jásat a křičet. Flint si očividně jen říkal co za mamlasi to má v týmu.

" Díky Flinte." Potom jsme se všichni přesunuli do šaten, protože po nás měl mít trénink ještě nebelvír. Bohužel tréninkové šatny máme společné.

" Ariel máš skřínku číslo 12. Zítra v ní budeš mít i připravený dres. Mimochodem dobrá práce všichni." To, že máme šatny s ostatními týmy se mi trochu protivilo, protože i my holky jsme museli snášet ten smrad a klučičí špínu a to, že máme i společné sprchy se mi nelíbilo už vůbec.

" Čau Raddlová, gratuluju k místu v týmu." Zabouchla jsem skřínku a stál tam Wood osobně.

" Dík, máš skřínku vedle mě?"

"Jo, očividně se budeme muset snášet víc než by jsi chtěla." Mrkl na mě a odešel. Tak jo tohle bylo fakt divný.

Protože jsem nechtěla chodit po celém hradu spocená a v dresu beze jména a čísla osprchovala jsem se v šatnách. Jediné štěstí, že sprchy jsou prostorné a můžete se osušit i v ní. Zabalená do ručníku jsem doťapkala až k mé skřínce. Mokré vlasy mi neposedně padali do obličeje. Když jsem konečně byla aspoň ve spodním prádle a plně rozhodnutá, že v šatnách nikdo není začala jsem si sušit vlasy, abych neměla mokrou košili. Ode dveří se, ale ozval nehorázný hluk.

" Sakra jak to že mají tak krátký trénink?" rychle jsem se na sebe snažila nahodit aspoň nějaký kus oblečení. Stihla jsem si nandat jen sukni jenže v tu chvíli tam zase přišel kdo jiný než Wood.

"Wowow Raddlová nemůžeš něco aspoň říct?"

" Tak pardon, že jsem ani nevěděla, že máte tak krátký trénink." otočila jsem se a nandala si košili.

" Já se nedívám neboj." cítila jsem jeho uchechtnutí ale když jsem se otočila vážně se nekoukal. "A trénink jsem zkrátil aby se ostatní mohli koukat jak se vhazují jména do poháru." rychle jsem poskládala dres a chrániče a hodila jsem je do skřínky.

" Píště budu rychlejší neboj." vzala jsem si na sebe hábit a vlasy smotala do volného drdolu.

" Mě to úplně nevadilo takže..." svůdně se na mě podíval. Nevypadá tak hrozně na to, že je v nebelvíru.

" Blbečku." zasmála jsem se a potom už si to namířila do hradu.

Další část ! ✨ tahle část už se nám trochu rozjíždí co se famfrpalu a Oliho tyče 😏 budu vás milovat za jakoukoliv odezvu 💕

Vaše Ell!⚡️