Neboj se | HP ff

4. Pád

Malá vsuvka. Na obrázku je Marcus Flint ( v levo) a Ariel ( v pravo).😊🤍

Celé ty dva dlouhé týdny jsem se věnovala učení nebo tréninkům. Flint neuvěřitelně zpřísněl, ale ke mně stále neměl připomínku. Trochu jsme se naučila vychytal střeli odrážečů a moje obratnost a hbitost se zas o mnohem více zlepšily. I Harry mi přitakal, že jsem se zlepšila, a že střelám odražečů se určitě zvládnu vyhnout. Všechen volný čas jsem trávila s moji zmijozelskou partičkou. Taky mi přišla první sova od rodičů. Mama jen steskne nad mou nepřítomností a táta se snaží pracovat. Prý mají nějakou velkou misi.

"Ari hejbni sebou! Za 20 minut začíná trénink." Draco na mě řval snad přes celou společenku. Pozdě nám skončila hodina takže jsme vůbec nestíhali. Rychle jsem si sepla vlasy a potom jsme oba upalovali na hřiště.

"Jestli přijdeme kvůli tobě pozdě tak nás Flint zabije." Cely rozzuřeny Draco běžel ke své skříňce aby jsme se převlékli.

"Omyl! Zabije tebe. Mě tady až moc potřebuje." Zasmála jsem se vlastnímu vtipu a oba jsme běželi na prostředek hřiště kde na nás ostatní už čekali.

"Doufám, že jste se nedrželi jen kvůli tomu, že jste se museli muckat v šatnách." Co si to ten slizoun zase dovoluje.

"Dávej si bacha na jazyk, kapitáne." Uražené jsem ho shlédla od shora dolu.

"Ari nech to být..." šťouchl do mě Draco.

"Poslechni svého miláčka Ari. Pokud chceš zítra hrát bez zranění tak by jsi spis ty měla držet jazyk za zuby." Flint si vzal své koště.

"Je to můj kamarád ne miláček. Pořádní sportovci na svůj milostný život přeci nemají čas." Nasedla jsem na své koště. "Hrajeme nebo co?"

Flint rozhodli míče a pustil potlouk a zlatonku. Všichni hráli jako o život. Už několikrát mě odražeči malém strefili potloukem. To to dělají naschvál? Hodila jsem už několikátou střelu do branky a tak jsme skórovali 90:40. Hnala jsem se s camrálem přes hřiště a poslední co si pamatuju je rána. Odražeč odstřelil potlouk přímo na mě a tím mi rozdrtil koště a spolu s nim i zápěstí. Nic mi nebránilo k volnému pádu. Když spadnete z výšky okolo 30 metru do písku není to nic extra.

"Slečno Raddle, dobré ráno." Paní Pompfreyová ke mně hned přiběhla s nějakým jejím lektvarem. "Hezky pomalu. Spadla jste z pořádné výšky a rychlosti."

"Jak dlouho tu jsem?" Třeštěla mi celá hlava a zápěstí mě nehorázně bolelo.

"Jsi tu tři dny." Když jsem se koukla vedle sebe seděli tam holky, Draco, Blaise a část týmu.

"A co zápas?! " najednou jsem se vymrštila do sedu a zas dost rychle ulehla. Byla to neuvěřitelná bolest.

" Pane Zabini pomozte slečně do sedu. A vy slečno okamžitě vypijte toto." Podala mi nějakou sklenku. Kopla jsem to do sebe, mělo to nejmíň padesát chutí. " Dýňová šťáva to opravdu není."

"No... víš... Flint tě nahradil." Draco mi přejel po ruce, ale já po této zprávě už nechtěla nikoho vidět. "Na dobro... zápas jsme stejnak prohráli. Tým byl katastrofální a vůbec se nám nedařilo skorovat."

"Běžte si všichni odpočinout. Slečna teď bude potřebovat klid." Všichni se pomalu zvedli a znuděně odešli z ošetřovny. Zůstala jsem jen já a mé myšlenky. Jak to ten zatracenej idiot mohl udělat?! Vyhodit mě z týmu a nahradit nějakým levákem. Stejně nevyhráli a i když je to má kolej tak jim to přeju.