Neboj se | HP ff

22. Ahoj

"Kde to... haló?"

"Ariel pomysli na to co chceš nejvíce, kdo tě dělá šťastnou?"

Mé myšlenky nahodili obraz jen jediné osoby. Padala jsem. Hluboko. Přistání ? Měkké jako peřiny.

***
"Necháme ji spát?"

"Ne, co kdyby sem někdo přišel?"

"Já bych ji tak nechal, je roztomilá."

Má víčka se od sebe začaly odlepovat a mé oči oslnilo světlo. "Kde-kde to jsem?" Zamumlala jsem ospale.

"Nevzbudili jsme tě?" Hnědovlásek mě pohladil po vlasech.

"Um... tohle není moje postel? Proč je tady... červená." Byla jsem zmatená, ale jistotu mi dodávali hnědé oči, které mé počínání pozorovali.

"Bože holka je sobota nech nám ještě hodinu." Někdo, mě cizí, zamumlal do šera a ulehl zpět do bezpečí peřin.

"Ari, ráno to vyřešíme."

"Ráno? Kolik je?" Rozhlídla jsem se po hodinách,  marně.

"Asi necelých pět, všimli jsme si tě u mě asi před dvěma hodinami." Oli mě pozoroval jako absolutního magora.

"Tak jo, ale... nevadí, že-" zkoukla jsem ho.

"Jasně, že ne, jsem rád." Svými svalnatými paži mě přitáhl do tepla peřiny a já se poslušně přitulila.

***

"Kde jsi byla? Hledali jsme tě všude!" Pansy mi skočila okolo krku, když jsem usedla k snídaňovému stolu.

"Vše vám potom řeknu." Nandala jsem si ovesnou kaši a porci ovoce. Přemýšlela jsem, jak jsem se tam ocitla. Moc jsem si toho nepamatovala, ale ještě před tím se o mě někdo musel postarat.  "Nejdeme? Je sobota chci si trochu užít." Všichni jsme se zvedli a z Velké síně odešli.  Na našem pokoji, kde byli tentokrát i kluci, jsem jim vše řekla. Draco mě málem zabil, když jsem se zmínila, že jsem spala u nebelvírů, ale následně to pochopil. Adri všem ještě řekl o tom v knihovně a shodli jsme se, že Theodora provždy navždy odřízneme.

"Mimochodem, Umbridgová zakázala všechny volnočasové a mimoškolní aktivity." Tím mě Blaise pořádně zarazil.

"Někdo z týmu zajde pro potvrzení. Já to být nemůžu, shořela bych pod jejím pohledem." Holky si vyměnili pohledy.

"Myslím, že spíš ona by shořela pod tím tvým. " Kat do mě šťouchla ramenem a já se spolu s ní šibalsky usmála.

"A... co máš teda s ... Woodem?" Draco byl nejistý? To je snad poprvé.

"Nic oficiálního, není to ani úplně vztah, ale naše tajemství chceme držet v tajnosti, takže bych byla ráda..."

"Nikomu to neřekneme. Myslím, že Wood nebude tak hroznej." Draco se usmál a všichni přikývli.

***

Máme tu prosinec a my se vydali do Prasinek. Zima už byla všude. Divým se, že nás McGonagallová neposlala zpět za to jak se chováme. Měli jsme sněhové bitky, které byli až nebezpečné. Když jsme šli okolo zašlé hospůdky přes okna jsem zahlédla Harryho a spousty lidí okolo.

"Jen si odskočím, za chvilku vás doženu." Omluvila jsem se svým přátelům a otevřela dveře též hospůdky. Všechny pohledy najednou směřovali na mě a všichni byli zticha. "Um... tak řekne někdo něco?"

"Ari..." Harry mé jméno doslova vydechl ale předskočila ho Hermiona.

"Ahoj... no děláme tu něco jako... Brumbálovu armádu?" Zakřenila se a počkala co na to řeknu.

"No... a co s ní?"

"Je k boji proti Umbridgové. Nic nás nenaučí a my se chceme umět bránit." Harry ke mně taky přišel a obejmul mě. "Jak ses měla?"

"Jo šlo to... těžký prázdniny a ještě těžší začátek roku. No určitě se nezapíšu mám dost svých starostí, ale nikomu nic neřeknu. Přísahám." Usmála jsem se na všechny okolo. Rozloučila jsem se a doběhla své přátele, kteří seděli U Tří košťat a popíjeli máslový ležák. Já si neobjednala, neměla jsem chuť. Probrali jsme toho hodně. O mých soukromých věcech jsme se ale nezmínili. A bylo to dobře. Zdálo se mi, že nás někdo odposlouchává, když jsme vyšli ven za námi se vypařil do tmy uliček muž zahaleny v černém.

"Ari kde mám moji zelenou mikinu?" Pansy na mě volala od své skříně zatím co já jsem se sprchovala.

"Bože, já nevím Pans nenechala jsi ji ve společence?!"

"Mám ji!"

Protočila jsem oči. Pans a Kat se chystali na tajno přespat u kluků a já s Beth zůstaneme u nás. Beth k mému štěstí ještě žádného kluka nemá, ale věci se tu rychle mění. Vylezla jsem z koupelny a holky akorát zavíraly dveře.

"Slyšíš to?" Bethy nad mými slovy kroutila hlavou. "To ticho hlupáčku."

"No joooo. Konečně se vyspíme." Bethy skočila do své postele. "Otevři té sově chci mít klid." Probrala jsem se ze svého transu a otevřela okno. Malá hnědá sovička mi podala kus pergamenu.

"Nechtěla by jsi se sejít? V 7 na našem schodišti." Oliver

Koukala jsem na ten dopis jako omámená.

"Tak dělej oblíkej se ne?" Bethy mě pobídla a přehrabovala se v mém šatníku. Předběhla jsem ji a k mým tmavým legínům jsem si vzala jak jinak než svoji famfrpalovou mikinu.

"Měj se tu hezky." Zabouchla jsem dveře a upalovala na osudné schodiště. Když jsem vyběhla zpoza rohu, tak jsem do Oliho narazila. Hned co jsem se vzpamatovala, přitiskla jsem své rty na jeho. "Ahoj"

"Ahoj" šeptl mi s úsměvem nazpátek." Pojď něco ti ukážu." Dlouho jsme procházeli hradem až jsme došli k jednomu z obrovských okenních výklenků. Měsíc osvětloval krajinu a především famfrpálové hřiště. Byl to ten nejkrásnější pohled ze všech.

"Dva kapitáni co se potají schází a..."

"A mají spolu něco jako poměr?" Doplnil mou větu a já se malém utopila v jeho oříškových očích.

"Nebudeme tomu říkat jinak?" Podívala jsem se radši zpět, ale on si mou hlavu otočil zas k sobě.

"Nemusíme tomu nějak říkat, stačí ty a já." Padla jsem mu do náručí a tetelila se jako malé dítě na jeho hrudníku." Nepůjdeme k nám? U vás bych se rána nedožil."

"Jsem kapitán rozhoduju o hodně věcech." Dala jsem mu pusu a společně jsme se vydali k buclaté dámě. Po otevření a vystoupení do nebelvírské společenské místnosti na mě koukala několik párů očí. "Mám něco říct?" Šťouchla jsem do Oliho.

"Umm... ne asi ne." Vzal mě za ruku a radši jsme odešli k nim na pokoj. To jsou v nebelvíru tak hezcí kluci? Na třech postelích seděli vypracování kluci s hnědými vlasy a o něčem se horlivě bavili.

"Ahoj?" Snažila jsem se o něco jako úsměv ale moc mi to neslo.

"Je tu na noc snad to neva." Oli si mě vedl jako pejska na vodítku až k jeho posteli. Z jedné strany zatáhl záclonku a uvelebil se. "Nevadí ti snad že-"

"Nevadí prosím tě. Lepší než tvoje smrt u nás." Lehla jsem si na jeho hruď a on nás přikryl peřinou. "Dobrou noc Woode."

"Dobrou Raddlová." Věnoval mi poslední polibek do vlasů než jsme se společně utopili v říši snů.

Ahojky všem, moc se omlouvám, že nová kapitolka vychází až po více jak týdnu.💕

Poslední dobou mi dochází nápady takže pokud je něco, co by jste v příběhu chtěli napište to do komentářů nebo na můj ig:elinkabezouskovaa ✨

Vase Ell!⚡️