Nejste jediní (Fred Weasley, George Weasley)

Next Twins

"vstávej ségra! No ták, Jess, vzbuď se!" budila Anne svou sestru "Au! to musíš vždycky tak křičet?! Byla jsem vzhůru už asi před pěti minutami," zahučela na ni Jessica "Jo jasně... tak se převlíkni a pojď na snídani. "Odpověděla po chvíli Anne a sama se vydala dolů do kuchyně.

"Dobré ráno babi," pozdravila babičku a posadila se ke stolu kde už byla přichystaná snídaně - míchaná vajíčka a čaj. Za nedlouho po ní přišla dolů i druhá z dvojčat Taylorových. Jessica si sedla ke stolu hned vedle Anne a s chutí se pustila do jídla. Měla dojedeno dříve než její sestra tak ji babička požádala: "Jessico, drahoušku, došla by jsi prosím tě pro poštu?" bylo vidět že se jí moc nechce ale i tak přikývla "Samozřejmě," a vydala se ke dveřím, mezi tím Anne dojedla, vstala a odnesla po sobě i po sestře nádobí. Najednou se ozvalo prásknutí dveří "Jess! Kde jsi?! Honem pojď sem!" Anne se rozeběhla rychle jako vítr ke svému dvojčeti, které už na ní křičelo z předsíně "Přišli naše dopisy z Bradavic!" 'Konečně' pomyslela si Anne a obejmula svou sestru.

Už jsem si říkala kdy přijde pomyslela si Jessica při pročítání dopisu. Vzhledem k tomu že naše babička je čarodějka jen si už odvykla používat kouzla kvůli tomu že žíla celkem dlouho sama ve světě mudlů a naše matka taky byla čarodějka, ale zemřela při porodu. Náš otec... byl podle všeho taky čaroděj, ale to je tak vše co o něm víme.

Pár dní poté co Jessica a Anne dostali dopisy z Bradavic se společně s babičkou přemístili do příčné ulice. Rozhlédli se a před nimi se tyčil obchod - Madame Malkinová Hábity pro každou příležitost, nakonec vešli dovnitř. "Do Bradavic, drahouškové?" "Ano" odpověděla za ně babička, když jí došlo že holky zatím asi nic neřeknou. Madame Malkinová je postavila na stoličky a další dvě čarodějky jim začali špendlit hábit. Dveře od krámu se otevřeli, dovnitř vešli další dva lidé - baculatá žena a kluk s důležitým pohledem, oba s zrzavými vlasy. "Do Bradavic?" zeptala se madame Malkinová a vykoukla z poza Anne. "Aaa, Weasleyovi!" Popadla toho kluka a postavila ho na stoličku místo Jess která již měla vše potřebné na pokladně. "Molly Weasleyová" představila se ta baculatá čarodějka babičce "Elizabeth Taylorová a toto jsou mé vnučky Anne a Jessica. Tenhle rok pojedou do bradavic poprvé." usmála se na ni babička a Jess v tu chvíli litovala že šli jako první zrovna sem. "Mám stejně starého syna, také půjde do Bradavic poprvé. A támhle to je můj třetí syn Percy je PREFEKTEM Nebelvíru." Tak proto se tváří tak důležitě tss... namyšlenec pomyslela si Jess, ale to už byla Anne hotová a mohli jít dál. "Tak nashledanou možná že se ještě uvidíme na nástupišti" Rozloučila se babička s tou paní a otočila se k odchodu, "Nashledanou" křikla na ni ještě ta žena než vyšli ven. "Další jsou na seznamu knihy." poznamenala Anne a ne moc vzrušeně se podívala na svou sestru, "Ty najdeme kde babi?" zeptala se Jess. "Támhle" ukázala babička na krám s knihami - Krucánky a Kaňoury. Během chvíle tam nakoupili všechny potřebné učebnice a šli dál.

"To nám doopravdy koupíš sovu?" "Myslím že si babička srandu nedělala, Anne..." uvažovala dvojčata před Kouzelným zvěřincem. Vešli dovnitř "Dobrý den, my na sebe máme ale štěstí." pozdravila je Molly Weasleyová stojící v krámě a ten Percy nebo jak se to vlastně jmenoval si tam prohlížel sovy. Netrvalo dlouho a babička s paní Weasleyovou se zakecali, Anne se zablesklo v očích a spiklenecky se podívala na Jess. 'Bylo vidět že je dost zabraný do prohlíženi si těch sov tak proč toho nevyužít pomyslela si Anne' a vytáhla z kapsy skleněnku, ukázala ji Jess a ta přikývla. Sehnula se k jednomu puštíkovi, jehož klec se nacházela kousek od Percyho. Jess si stoupla vedle ní blíž k pokladně a Anne mohla začít jednat. Cvrnk! poslala skleněnku k jeho nohám, podívala se na něj ale on nic. Už se chtěla zvednout ale v tom Percy udělal ten osudný krok, a pak se s hlasitým 'Křach!' odporoučel k zemi. "Co to tam děláte vy... vy..." přispěchal k nim prodavač a hned za ním i paní Weasleyová s babičkou, když zjistil že jeho zvířatům se nic nestalo uklidnil se. "Co to tu u merlinových vousů vyvádíte." zeptal se znovu když mu došlo že vidí ležící Anne a na ni Percyho."Vypadá lehčí," řekla Anne tak aby to slyšela jen Jessica a jelikož Percy měl obličej asi 5 centimetrů od toho Anne musel to slyšet taky. Percy se zatvářil opravdu naštvaně ale v jeho obličeji byli stále vidět známky zmatení. Stále mu nedocházelo co se tu v posledních 20 sekundách stalo. "A taky chytřejší" dodala potichu Jessica, když si všimla jeho zmateného pohledu. "On spadnul na mou sestru!" řekla už o něco hlasitěji Jessica a snažila se nevyprsknout smíchy. "Ale no tak Percy to nemůžeš dávat pozor?" pomáhala se zvednout svému synovi paní Weasleyová. Babička se k tomu radši ani nevyjadřovala, jen střelila po dívkách napůl tázavý a napůl přísný pohled, kterým dvojčatům dala jasně najevo že by byla nejradši kdyby už byli co nejrychleji pryč. Z krámu nakonec odešli s Puštíkem a Sovou pálenou. "Myslím že ten se dřív jak večer neprobere, viděla jsi ten jeho výraz." pošeptala Anne své sestře. Ta odpověděla jen kývnutím hlavy, protože jinak by se rozesmála na celý kolo.

Obešli ještě pár obchodů, nakonec šli jen k Olivanderovi pro hůlky. Tam se dívky těšili nejvíce. "Vítám vás vy jste.... ach ano Taylorovi," přivítal je Olivander. "Vaše matka měla velice zajímavou hůlku - lískové dřevo 11 palců dlouhá, závislá na osobnosti svého majitele, velmi zajímavá." Zavzpomínal Olivander. "A váš otec ten..." zarazil se jakmile si všiml babiččina vyděšeného pohledu, která zakroutila hlavou na znamení aby už o něm nic neříkal. "No.. jakou rukou budete s hůlkou zacházet?" koukl na Anne "Ee, asi pravou," "A vy?" stočil pohled k Jess. "Taky" odpověděla rychle a Olivander se dal do přeměřování.

Po delší době co Olivander přecházel podél regálů postavil před ně na pult dvě hůlky. "Zkuste si je, jedna je z dubového dřeva a pero fénixe, druhá Javor a dračí srdce, obě dvě mají 11 palců." Pan Olivander má dneska asi blbý den pomysleli, když mávli hůlkami na něj se sesypali snad všechny krabice s hůlkami co byli na horní polici. "Ne, tak ty ne." poznamenal a dál hledal hůlky které leželi na zemi. "Už to as mám, zkuste tuhle - jestřábové dřevo a pero fénixe 12 1/4 palce mírně pružná." podával hůlku Anne, mávla s ní a shodila tak pár obrazů které viseli na stěnách. Mezi tím už Olivander podával hůlku Jessice "Gypressové dřevo a dračí srdce, 12 palců a s přiměřeně pružnou flexibilitou." Když i její hůlka rozbila další věci v jeho krámu, zůstal zamyšleně stát. "Zkuste... zkuste si je vyměnit." promluvil po chvíli. Dvojčata se na sebe podívala a hůlky si vyměnili, naraz s nimi mávli. Krám ozářilo tisíce malých jiskřiček, bylo to jak v Londýně na Silvestra pomyslela si Anne a podívala se na svou babičku která se na ni usmívala. "Myslel jsem si to," usmál se Olivander "Tyhle dvě hůlky se jeví na venek úplně stejně, ale pravda je taková že je každá jiná."

"Stejně jako v dvě," pousmála se babička, když zaplatili a odcházeli z obchodu. Ještě chvíli šli než se přemístili na zahradu babiččina domu, plot byl naštěstí dost vysoký takže je mudlové ze sousedství nemohli vidět. Byli rádi že už jsou doma.