Nejste jediní (Fred Weasley, George Weasley)

Dárky

Dívky i nadále pilně trénovali a po pár týdnech tu byla polovina prosince. Vánoce se již blížili a spousta žáků se těšila domů, to se ale Anne a Jessici netýkalo. Přáli si tento rok zůstat přes Vánoce v Bradavicích a jejich babičce to nijak zvlášť nevadilo.

Spor mezi dvojčaty Weasleyovými a Taylorovými se po sázce ještě zhoršil. Stále si prováděli naschvály a nepomohlo tomu ani, když jednou Fred s Georgem začarovali sněhové koule, aby pronásledovali profesora Quirella ale místo něj trefili všechny do obličeje Anne, která právě spěchala na hodinu. Ta jim to pak samozřejmě vrátila, když jim se svou sestrou vycpaly polštáře a peřiny sněhem.

"Je mi jich opravdu líto. Všech kteří musí zůstat přes Vánoce v Bradavicích, poněvadž o ně doma nestojí." promluvil Draco o jedné hodině lektvarů a pohlédl směrem k Harrymu.

"A mě je líto těch co jezdí domů-" začala Anne.

"-Jen protože nemají žádné kamarády." dokončila větu Jessica. "Co si to dovoluješ ty! Ty...!" vylej na ně Draco, ale po chvíli si uvědomil, že to neřekla jedna osoba nýbrž dvojčata. "No? A dál?" nahodila Anne posměvačný úšklebek a založila si ruce na hrudi.

"Ticho buďte!" rozkřikl se po třídě Snape a pohlédl na tři dohadující se studenty přísným pohledem. Všichni tři se na povel vrátili ke své práci.

Jakmile jim skončila hodina a všichni žáci vyšli ze sklepení, stihl se ještě Ron pohádal s Malfoyem a tím připravil Nebelvír o pět bodů. Anne a Jessica nepřítomně prošli okolo Hagrida a zamířili do Nebelvírské věže. Dnes jim trénink Cedric odpustil, jelikož už zbýval jen jeden den do prázdnin a o těch si hodlají odpočinout.

Dorazili k obrazu baculaté dámy a řekli jí heslo. Jakmile se obraz otevřel a dívky vešli dovnitř, zaslechli smích. Byl to Fred s Georgem a nějakými dalšími lidmi zřejmě z jejich ročníku, kteří se právě smáli jednomu z Fredových vtipů.

"Chtělo by jim to dát pořádný dárek k Vánocům," zamyslela se Anne, když skočila zády na svou postel. "Máš pravdu," odpověděla jí Jessica a převlékla se do Nebelvírského svetru, který na sobě měla i její sestra.

Nastali Vánoční prázdniny a Anne s Jessicou si tyto dny velice užívali. Žádní učitelé, žádná škola a žádné úkoly. Trávili hodně času s Cedricem, Thomasem a Terrym. Chodili společně ven, nebo byli ve Velké síni a hráli různé hry. Když nebylo pět kamarádů pohromadě, byli dívky ve společenské místnosti, nebo na pokoji, kde si kreslili, povídali, nebo vymýšleli různé žertíky, které využijí na Freda a George.

Na štědrý večer si dívky lehli do svých postelí a dlouho do noci si povídali. Očekávali dárek od babičky, ale jinak od nikoho. Nevěděli, jestli mají čekat nějaký ten dárek od Cedrica, Thomase nebo Terryho, protože se přeci jen tak dlouho neznají. Ony pro ně dárek měli, ale nevěděli jestli nají očekávat nějaký z druhé strany. Usnuli s pocitem že zítřek bude skvělý den.

Jakmile se ráno vzbudili, byli mile překvapeny, protože nespatřili každá jen jeden dárek od jediného člena jejich rodiny, ale rovnou hromádku dárků, od různých lidí. Byli z toho nadšené protože to vůbec nečekali. Ostatní členové pokoje už byli vzhůru, Levandule s Parvati si tam něco brebentili a Hermiona si četla novou knížku. Jakmile si všimla že jsou vzhůru usmála se a popřála jim krásné Vánoce. Sestry jí to samozřejmě oplatili a už se hrnuli k hromádce dárků u nohou postele. Podobné dárky se rozhodli otvírat současně aby pak nepřišli o překvapení až budou rozbalovat ten co před chvílí rozbalila ta druhá, jen málokdy se totiž stávalo že nedostávaly stejné dárky.

První dárek byl od Terryho, pro každou Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak a několik čokoládových žabek se vzkazem - Doufám že tam konečně budete mít Gwendolyn Morganovou nebo Glynnis Griffithsovou které se tak dlouho snažíte dostat!
Hodně štěstí při otvírání!