Nejste jediní (Fred Weasley, George Weasley)

Záchranná akce

Po večeři si Anne s Jesscou sedli do společenské místnosti Nebelvíru, ke krbu. Povídali si, smáli se, až přišla řeč na dnešní odpoledne. 

"V jednu chvíli jsem si myslela že se tam udusíme," poznamenala Anne.

"Já taky, ale štěstí, že přes ten svetr se moc kouře nedostalo," pousmála se Jess, ale v tu chvíli ji něco došlo.

"Anne!" křikla a její sestra ihned zpozorněla. "Já tam nechala ten svetr," zakryla si ústa při myšlence, že bude za chvíli po večerce.

"Musíme pro něj," rozhodla Anne a začala se zvedat. Její sestra vyrazila za ní a společně opustili Nebelvírskou věž.

"Co když nás tu někdo nachytá?" zeptala se s obavami Jessica, když už nějakou dobu šli tmavými chodbami Bradavického hradu.

"Ale nenachytá," mávla nad tím rukou Anne a snažila se vybavit cestu na záchody, které obývá Ufňukaná Uřšula. Najednou zaslechly z vedlejší chodby hlasy, a tak zpomalily, až se plížily podél zdi. Napětí stoupalo, jak se blížili k rohu odkud mohl za chvíli vyjít kdokoliv. Ve chvíli když už zahýbali, připravené kdykoli někoho omráčit se přd nimi zjevil Fred s Georgem.

"U Merlina já se vás lekla," chytla se za hrudník Anne a Jess si oddechla, že to není Filch, nebo nějaký učitel.

"Kampak jste se vypravili?" ušklíbl se Fred při pohledu na drobné dívky, snažící se vypadat nenápadně. No moc jim to nešlo.

"K vůli tobě si tam odpoledne Jess nechala svůj svetr," vyčetla Fredovi Anne a zakroutila nad tím neveřícně hlavou.

"Tak si to užijte a bacha na Filche," zamával jim George a už chtěl odejit.

"Tak počkat. Co tu děláte vy?" zastavila ho Jessica svou otázkou.

"Byli jsme na půlnoční svačince v kuchyni," vysvětlil Fred a pohladil si své napapané bříško.

"Jak jsme se tam dosta-" chtěla se zeptat Jess, ale přerušila jí její sestra.

"Když už jste tu, tak půjdete s námi. Stejně je to vaše chyba," čapla Freda za hábit a vlekla ho za sebou.

"Stejně musíme jít jen, protože nevíš kde to je," ušklíbl se George.

"To není pravda," zakroutila nesouhlasně hlavou Anne. "Vím kde to je,"

"Ne? A proč jdeme teda na opačnou stranu?" zeptal se, jakoby jen tak Fred a Anne se zastavila. Otočila se a vlekla Freda zase na druhou stranu.

"Nemyslíš, že by bylo užitečnější, kdybys mě pustila a já mohl jít první?" zastavil se Fred a i přes marné pokusy Anne táhnout ho dál se ani nehnul.

"Fajn," protočila očima Anne a následovala Freda, když se rozešel.

"Já říkala, že jdeme špatně," doběhla je Jess s Georgem.

"Ale Lily má svou hlavu co?" uchechtl se Fred a Anne ho zpražila pohledem.

"Kdo ti dovolil říkat mi Lily?" Urazila se Anne.

"Kdo ti dovolil říkat mi Freddie?" vrátil ji to Fred.

Když došli na záchody a Jess si vzala svůj svetr, který ležel na špinavé zemi, vykoukla na ně z poza rohu Uršula.

"Tak jste si na mě zase vzpomněli?!" zakřičela, tak nahlas že si byli všichni jistí ,že ji slyšel i Snape.

"Prosím tě, buď potichu," zašeptala Anne snažíc se jí uklidnit.

"Vy se za mě stydíte?! Jasně, kdo by se se mnou chtěl bavit," začala fňukat Uršula, a tak se oboje dvojčata radši vypařily.

"Pojďte rychle než nás objeví Filch," zašeptal Fred, tak aby ho slyšeli holky, ale ne nikdo další. Najednou se před nimi objevila Filchova kočka, Paní Norisová. Prohlédla si je a začala mňoukat.

"Nenene kočičko," začala panikařit Anne a máchala okolo sebe rukama.

"Micinko, buď v klidu jako bychom tu nebyli. Čičinko, eh Mňukno," snažila se vzpomenout na jméno kočky.

"Beruško, klubíčko, nelinko..." Vzpomínala. "Sakra jak se ta zatracená kočka jmenuje?!" Vyjekla nahlas.

"Je to Paní Norisová," poznamenal pobaveně Fred, když uviděl Anne snažící se jí uklidnit, jako by ji snad ona měla dát trest.

"Sakra jde sem Filch schovat," vyjekl George a než se stačili Anne s Jessicou stačili vzpamatovat, ocitli se v tmavé místnosti. Chvilku počkali než Filch odejde a pak Fred otevřel zpět na chodbu.

"Kde jsme to byli?" podivila se Anne při pohledu na obraz, ze kterého před chvílí vyšli.

"Jedna z tajných chodeb," pokrčil rameny George.

"Umm dobře," řekla zaskočeně Anne, protože nechápala proč je nenechali stát na chodbě a neschovali se sami, když měli takovou možnost dostat je do problémů. Pak došli potichu do věže a každý do svých pokojů.