Nejste jediní (Fred Weasley, George Weasley)

"Nechte si chutnat!"

Když nastal čas snídaně, obě už měli obrovský hlad. To běhání je dost zmohlo byli rády že se jim nepodlomili nohy cestou do Velké síně. I když to Fred s Georgem určitě nechtěli, byla to právě jejich uštěpačná poznámka o Filchovi která je dohnala k činům a tak se s Cedricem domluvili na odpolední pokračování tréninku.

Posadili se k Nebelvírskému stolu ke snídani. Anne už už se natahovala po své oblíbené koblize když ji někdo plácl přes ruku. "Tohle si vezmu já," ušklíbl se Thomas a vzal si koblihu kterou si chtěla vzít. Z druhé strany si k nim přisedli Cedric s Terrym a položili před ně dvě misky ovesné kaše. "Ale no taaak," řekla mrzutě Anne a stejně nezaujatě jako Jessica se dívala na kaši. "No co, sami jste se rozhodli trénovat a jestli chcete aby ten trénink k něčemu byl musíte začít i zdravě jíst," vysvětlili jim Ced a holky i když ne zrovna s chutí se pustili do jídla.
"Dobrou chuť! - Nechte si chutnat!" Ušklíbli se na ně Fred s Georgem kteří zrovna prošli okolo, dívky jen protočili očima a Anne aby se jí lépe jedlo si představovala Fred a George s obarvenými vlasy na černo a s ovesnou kaší vyklopenou na hlavě. "Už se těšte na černé vlasy!" zavolala za nimi Jessica která si byla jistá že Ann myslí na něco podobného. "To vy na oranžovou, protože tuhle sázku nevyhrajete!" ozval se Fred kterého Jessicina poznámka zasáhla příliš na to aby to mohl nechat být. "Tss, vaší barvu vlasů? Nikdy!" Odsekla Anne a už si znovu představovala Freda s černými vlasy které kontrastují s jeho zrzavým obočím. Jessica spíše přemýšlela nad tím jestli on vůbec ví co je to mrakodrap a pokračovala v jídle.

Po snídani se vydali do knihovny, protože potřebovaly dodělat ještě pár úkolů do školy. Cedric musel vyřešit něco s týmem a Thomas jako jeho věrný přítel šel sním. Terry chtěl jít do knihovny s nimi ale cestou ho odchytla partička Havraspárskych z jeho ročníku a tak šli nakonec sami. "Dobrý den," pozdravili Madame Pinceovou, knihovnici která měla celou knihovnu na starost. Ta si jich sotva všimla protože byla zabraná do čtení jedné z knih, které tak moc brání.
"Co všechno musíme udělat?" Zeptala se Anne když si sedli k jednomu ze stolů. "Myslím že pojednání z lektvarů o... O Bezoáru a teorie toho jak proměnit hrnek ve skleničku z přeměňování," odpověděla jí Jessica a vyndala si z tašky kus pergamenu, brk a učebnici - Úvod do přeměňování. "Bude lepší nejdříve udělat to přeměňování, lektvary tak hrozný nejsou," řekla svou myšlenku a Anne souhlasně kývla hlavou.

"To bychom měli," odfrkla si Jessica a prokřupla si prsty na rukou. "Ty už to máš? Vždyť jsme začali stejně?" Vrtěla nechápavě hlavou Anne a pozorovala sestru jak se zvedá od stolu. "Jo, mám, protože jako tady někdo nekoukám kde co lítá," pousmála se na ní Jessica, "jdu se kouknout jestli nenajdu nějaké hodící se knihy, tak to zatím dopiš," dořekla a ztratila se mezi regály.

"Máš to?" Zeptala se Jessica když se vrátila s náručí tak tří knih. "Jasně že mám! Byla jsem jen o větu za tebou," řekla Anne a prohlížela knihy co Jess přinesla. "Famfrpál v průběhu věků? To zní dobře! - Proč myslíš že jsem ji vzala. Ale teď ty lektvary," ušklíbla se Jessica a podala jí jednu z knih o protijedech. Když v tom do knihovny vtrhla ta dvě zrzavá tornáda.

Díky jejich hlasitému smíchu se jejich směrem otočili všichni žáci, kteří byli v tu dobu v knihovně. Madame Pinceová se na ně otočila s přísným pohledem, který dával jasně najevo že mají být potichu. Anne i Jess nad nimi zakroutili hlavami a dál se věnovali svému zatím nedokončenému úkolu z lektvarů.

K vší jejich smůle si ale Fred s Georgem sedli hned vedle nich a nepřestávali se teď už trochu tišeji smát různým vtípkům co si říkali.

"Můžete být alespoň 10 minut potichu?!" vyjela na ně šeptem Anne a zvedla svůj pohled z papíru na dvojčata sedící po její levé ruce. "Ne? - a proč bychom vůbec měli?" pohlédl na ni Fred a George se k němu přidal. "Protože bychom rády dodělali úkol." vysvětlila Jessica, která už tak jako její sestra koukala otráveným pohledem po zrzcích.

"Tak úkol jo? - a jaký předmět?" zeptal se Fred a jeho dvojče ho doplnilo, jakoby to říkal jeden člověk. "Lektvary" vysvětlila Anne, kterou už tahle situace štvát. "Ty nepotřebujete" oznámil Fred jako by to byla hotová věc. "My ale na rozdíl od vás úkoly odevzdáváme - a lektvary nás baví" odpověděla Anne doprovázená Jess.

"No po tomhle už ne." zamumlal si spíš pro sebe Fred, vytáhl hůlku a zamířil s ní na odložený brk patřící Anne. Vyřkl kouzlo a místo brku se na stole objevil velký pavouk. Jakmile ho Anne spatřila, začala nahlas křičet. Chytla první knihu co měla po ruce a bouchla s ní do stolu, přesně na místo kde se pavouk nacházel.

Ještě chvíli ten šok rozdýchávala, ale to už se Fred a George skoro váleli smíchy po zemi. "Můj bože jsi normální?!" rozkřikla se na Freda a bylo ji jedno že je v knihovně a že jsou momentálně středem zájmu všech žáků v okolí. Ten se ale díky přívalu smíchu nezmohl na žádnou odpověď.

"An? Víš asi budeš muset udělat ten úkol znovu..." promluvila opatrně Jess a tím zastavila Anne v nadávání. "Co? Proč?" otočila se na ni zmateně její sestra, ale když uviděla že kniha leží na jejím úkole a tak i ten rozpláclý pavouk, nahromadilo se v ní ještě větší množství vzteku.

"Fredericku Weasley!" rozkřikla se, ale byla přerušena Madame Pinceovou: "Tak dost! A ven!" ukázala směrem na chodbu. Anne a Jessica si poslušně sebrali své věci a doprovázeny Weaslyeovými zamířili do společenské místnosti.

Po cestě Anne ještě vyhodila svůj skoro hotový úkol, protože nebyla schopna se na pavouka na něm vůbec podívat. Jakmile vešli do společenky najednou dostala nápad.

"Frede?" oslovila ho vyrovnaným hlasem, až se Jessica nad klidem v jejím hlase nestačila divit. "Ano?" otočil se směrem k ní s úsměvem. "Zničil jsi mi brk, tak mi dej svůj." natáhla k němu ruku. "Prakticky sis ho zničila sama a nechápu-" odpověděl Fred "-proč by to měl dělat?" pokračoval George.

"Protože bys asi nechtěl, aby se někdo začal zajímat o to jak jste se tak rychle dostali do knihovny?" zašeptala, tak aby to slyšeli jen oni, založila si ruce na hrudi a čekala na jeho dopověď. On na ni se značným udivením v očích hleděl a po chvilce řekl: "Jak to myslíš?" Ta jen nadhodila obvyklí sebevědomí obličej, "tak jak to říkám." Fred ji poraženě podal svůj brk a v její tváři se rozlil vítězný úšklebek. V mžiku ho přelomila na dvě půlky, mrskla s nimi o zem a rozšlápla. Fred s Georgem tam pořád zaraženě stáli, zatímco všichni okolo se tomu smáli. Jessica rychle popadla svou sestru za ruku a rozběhla se sní na pokoj.

"Tys blafovala že jo?" Ptala se když stanuli samy v pokoji. "To víš že jsem blafovala," odpověděla ji Ann která každou chvíli vypadala že se sesype smíchy, " Věděla jsem že něco porušují, ale i tak se mi na tom něco nezdá musíme to nějak objasnit," byla její poslední slova než ji záchvat smíchu podlomil kolena. 'Ten Fredův výraz byl k nezaplacení' pomyslela si Jessica a také vyprskla smíchy.

Je tu další pátek takže další kapitola. Budeme rádi za každé přečtení a každý komentář, pro vás je to jen půl minutky, ale nás těch pár slov vždy strašně potěší. 

Tuhle kapitolu věnujeme osobě, která nás moc potěšila čtením a hlasováním o našem příběhu. Jestli si tohle čteš, tak moc díky. Koukali jsme na tvůj profil a jak to tak vypadá, tak tohle děláš i u dalších lidí, a mě to přijde milé, protože tohle vždy každému kdo píše nějakou povídku, nebo cokoli jiného zvedne náladu.