Nejste jediní (Fred Weasley, George Weasley)

Odjezd domů

Školní rok byl téměř za nimi a narozeniny také, oslavili je společně s přáteli. Obě se moc těšili domů také protože jim babička poslala na narozeniny dopis, že je čekají doma krásné dárky. Hermioně a jejím přátelům se záhadně podařilo zachránit kámen mudrců o kterém nikdo neměl ani ponětí, čímž získali spousta bodů a díky nim vyhráli školní pohár. Ten den byla Weasleyova dvojčata snad nejhlasitější za celý rok a výhru dávali Zmijozelským pěkně sežrat.

Ráno, byli na poslední snídani, než nastoupí do vlaku a odjedou do Londýna. 

"Weasley! Postřeh!" Zakřičela Anne přes celý stůl. Za hlasem pohlédli hned čtyři zrzci. V momentě kdy se jmenovaný otočil ztuhl na místě, neboť se kousek od jeho hlavy do zdi podél které zrovna procházel zabodl ostrý nůž.

"Co blázníš?" vyjekl vykolejený Fred s očima vytřeštěnýma, div mu nevypadli z důlků. Anne se nezmohla na žádnou odpověď, protože se chechtala tak moc, že kdyby ji Thomas nezachytil, převrátila by se dozadu a spadla na záda.

"Mohla jsi mě zabít!" křičel na ni dál Fred a pomalu, ale jistě šel k Nebelvírskému stolu.

"Ale já mám dobrou mušku," hájila se Anne, když k ní Fred přišel. Vzal ji za ruku a škubl s ní od stolu až zavrávorala, ale zrzkovo pevný stisk ji nedovolil spadnout.

"Ale kdyby jsi se jen o trochu netrefila, nebo bych zastavil, tak bych měl v hlavě díru!" pokračoval dál směrem k dívce, která vypadala, že necítí sebemenší vinu.

"Přeci jsme se s vámi museli nějak rozloučit," založila si ležérně ruce na hrudi Ann.

"Jakože ti budu chybět?" pohlédl na ni nevěřícně a ona se tomu jen uchechtla.

"Vy zrovna," řekla s dávkou ironie ve svém hlase a vytrhla se mu ze sevření. To už se zvedla i její sestra a rozešli se pryč.

"Uvidíme se ve vlaku," houkla ještě Jessica na Thoma, Ceda a Terryho, když obě opustili Velkou síň. Někteří žáci, kteří je celou dobu pozorovali si zase začali hledět svého a učitelé, kteří s ničeho nevšimli, protože si Anne dala sakra záležet, aby zrovna něco řešili se studentem z Havraspáru (A ano byla to čistá náhoda, že zrovna s jedním z spolubydlících Terryho Boota) se usadili zpět na svá místa a pokračovali v snídání.

Na pokoji si ještě dobalili kartáček na zuby, hřeben, pyžamo a další věci, které si nemohli zabalit večer před tím. Přes sebe si natáhli svetr od Molly, venku už bylo teplo, takže tušili, že si je dříve nebo později stejně sundají, ale chtěly udělat paní Weasleyové radost.

"Už se těším na ty pohledy mudlů, ti zas budou koukat," ušklíbla se Anne té představě a Jess jen nepřítomně kývala hlavou na souhlas.

"Myslíš, že doma zůstalo vše při starém?" zeptala se zamyšleně Jessica.

"Jasně že jo, proč by nemělo?" udivila se její sestra, o tomhle vůbec nepřemýšlela.

"Co naši přátelé? Odešli jsme z mudlovský školy a nic jim neřekli..." uvažovala Jess.

"Tak to se dozníme, až tam dorazíme," popadla Anne svůj kufr a stejně tak její sestra. 

"Auu!" vyjekla Jessica, když jí její těžký kufr, který se právě snažila snést po chodech dolů do společenské místnosti spadl celou vahou na levou nohu.

"Ukaž mi to," objevil se vedle ní najednou George a pomohl jí i přes její protesty, že to zvládne sama, a že nepotřebuje pomoct od někoho jako je on donést kufr dolů.

"A co poděkovat?" usmál se na ní, když položil její kufr na zem.

"Já se o to neprosila," odsekla Jess a přešla ke své sestře, která dorazila dolů o chvilku dříve než ona.