Nejste jediní (Fred Weasley, George Weasley)

Trest

Byl další den ráno a dívky seděli u snídaně. Normálně by seděli se svými přáteli - Terrym, Cedem a Thomasem - ale nechtěli je do toho raději zatahovat. Vedle nich se tradičně objevil omámený Percy a výjimečně jim nevadilo, když si kus od nich přisedla zrzavá dvojčata. Cíl rána byl jasný - DÁT PERCYMU PROTILÉK!

"Podal bys mi prosím toust?" usmála se na prefekta Jess nejmileji co dokázala a snažila se nevypadat falešně.

"Jasně,"oplatil ji úsměv a už se pro kus chleba natahoval přes půlku stolu. Anne své setře mezi tím podala lahvičku s lektvarem a Jessica ji opatrně nalila Percymu do pití, pak rychle ucukla, když se otočil zpět. Nasadila opět ten svůj falešný úsměv.

"Tady," podal ji toust.

"Díky."

Percy sáhl po sklenici, kterou už nějakou dobu Anne hypnotizovala svým pohledem. Napil se a v mžiku se vrátil zpět do normálu, třískl se sklenicí do stolu div se nerozbila.

"Vy! Vy zmetci!" rozkřičel se přes celou místnost.

"Děkujeme za poklonu," ušklíbl se Fred ale opět ho přerušil Percyho křik.

"Něco tak tak stupidního jako je nápoj lásky, to je tak ubohý!" rozčiloval se dál.

"To ty jsi ho vypil, tak se nerozčiluj," opáčili mu Fred s Georgem jakoby s nezájmem.

"Když je to ubohý, proč ti to tak vadí?" přidala se k popichování Percyho Anne, to už ale nevydržel a rozkřičel se co mu hlasivky dovolili,

"Jak bych neměl být naštvaný, když mě tyhle dva pitomci nechali vypít ten pitomej lektvar a já se pak zbláznil do týhle namyšlený, nemožný, neschopný, otravný a pitomý holky!" A ukázal směrem na Jessicu. Sice ho příliš v oblibě neměla, ale i tak ji to bodlo u srdce a naštvalo, protože to nebyla pravda, namyšlená nebyla... Nebo snad ano? Anne viděla výraz své sestry znala ji moc dobře a věděla že si některé věci bere až moc k srdci, ale to prefektský pako mlelo dál.

"A to neberu v potaz že jsem musel snášet všechny ty blbí kecy její ještě blbější sestry!" To už se ani zrzavá dvojčata nesmály, jedna věc byla obviňovat je a ta druhá obviňovat ty která za to vlastně vůbec nemohli.

V mžiku se však vše zvrtlo a dvojčata Taylorovy se změnily na dvě naštvaná monstra. Také na to měly právo, ony nemohly za to že mu Fred s Georgem dali lektvar lásky, ale jen na ně řval a nadával jim.

Se slovy - "Nikdo se nebude navážet do mé sestry!" - mu obě dvě vlepily pohlavek takový až narazil hlavou do stolu, zlomil si nos a jeho brýle byli také na padrť.

Fred s Georgem se rozchechtali na celé kolo i přes to že jim ještě před chvílí moc do smíchu nebylo. Dívky ze kterých se vztek vypařil stejně rychle jako přišel si vítězně plácly, za to Percy si držel zkrvavený noc a vteky teď byl celý rudý. Taky dost možná kvůli tomu že se mu smáli snad všichni ve velké síni.

"Tohle je už moc," zahuhlal nebelvírský prefekt, "máte školní trest, všichni čtyři! Zítra běžte do kabinetu profesorky McGonagallové."

Dvojčatům ale neubralo na smíchu... Zatím...

Uuuuuuu gomenasai... Chci říci omlouvám se, že teď nevycházely kapitoly ale jaksi jsem se k tomu nějak nemohla dostat a také toho na nás bylo moc. Znáte to škola. Teď je hodně úkolů a testů a většinu dnů přijdeme domů okolo půl osmé a musíme se učit. Pak jsme rády že si můžeme 6-7 hodin pospat a ráno zase do školy.

Strašně moc bychom chtěli poděkovat StrongMusicMia protože nám hodně zvedla náladu a dala naději, že by se náš příběh opravdu mohl někomu líbit. Doufáme, že si tohle přečteš a taky, že se ti líbila kapitola, kterou ti věnujeme. Opravdu moc díky. Jsi prostě úžasná💜💜💜

Moc moc bychom chtěli poděkovat všem lidem, kteří náš příběh čtou. Moc pro nás znamená, když vidíme že se to někomu líbí.