Až po smrti ✔

5.kapitola

Sledovala jsem Klause, který právě držel plačící Hope a musela jsem se nad tím pousmát. Vypadali spolu tak klidně a vyrovnaně. Upíří rychlostí jsem vešla do kuchyně a vzala jsem láhev s mlékem pro Hope.

,,Myslím si, že bude mít každou chvíli hlad," pousmála jsem se a došla jsem ke Klausovi, který ode mě s úsměvem lahev vzal. ,,Stále si myslíš, že jsem jenom tvoje halucinace?"

,,Abych byl upřímný, tak nevím co jsi zač, můžeš se mě dotýkat, můžeš se dotýkat věcí, ale zároveň vím že jsi mrtvá. Nechápu to" zašeptal tiše a v jeho hlase byly slyšet jemné obavy z toho, co jsem zač.

Pouze jsem se zasmála. ,,Nikdy bych tobě a Hope neublížila, nikomu z tvoji rodiny, dokonce ani Hayley. Víš o tom, že ano?" on pouze přikývl. ,,Řekla jsem si, že bych tu s tebou mohla být dneska celý den. Nikdo tu není a sám by ses tu nudil" ušklíbla jsem se.

,,Jak víš že bych se nudil?" vrátil mi to a já jsem ho chytila za ruku.

,,Celá tvoje rodina i Hayley jsou momentálně pryč, Camille a Marcel jsou společně s Davinou a něco řeší, takže ano, řekla bych že by ses tady sám nudil. Hope jak toto dopije, tak usne a co budeš dělat? Šel bys znovu malovat?" zvědavě jsem se ho ptala a Klaus se tomu pouze smál.

Potom však přikývl. ,,Máš pravdu, ale odpověz mi na jednu otázku, když jsi skutečně ta Caroline, která má být mrtvá. Dokaž mi to. Řekni něco, co ví jenom ona" zadíval se mi hluboko do očí a já jsem se jemně zamračila.

Co vím jenom já a nikdo jiný ne? ,,Když jsme bojovali se Silasem, tak se ti objevil v mém těle a ty jsi si myslel, že máš v těle bílý dub. To já jsem ti ho vyndala a ty jsi mě donutil slíbit, že to nikomu neřeknu" zašeptala jsem tiše. Neudělala jsem teď životní chybu?

,,Proč tě vidím? Zemřela jsi přece" zašeptala tiše. Nejspíš mi skutečně uvěřil, že jsem to já a nejsem žádná halucinace.

Jemně jsem ho chytila za ruku. ,,Nikdy jsem nezemřela, Klausi. Obětovala jsem se pro Elenu. Moji přátelé si musí myslet, že jsem mrtvá. Včera jsem mluvila s čarodějkou a upravila naši dohodu. Moji přátelé si musí myslet pět let, že jsem mrtvá. Potom bude Elena v bezpečí a navždy chráněná před tím šíleným kouzlem, kterým ji Kai proklel. Jsem živá, ale čarodějka mi dala moc být neviditelná když si to přeju" odpověděla jsem mu upřímně.

,,Takže jsi živá a zdravá?" zeptal se mě tiše a v jeho očích jsem viděla slzy. Přikývla jsem. Potom udělal něco co jsem nečekala. Pevně mě obejmul. ,,Nemůžu tomu uvěřit, tak moc jsem si přál, abys nebyla mrtvá, ale vždycky jsem si myslel, že jsi skutečně zemřela. Proč se mi ukazuješ?"

,,Čarodějky si nemyslí, že jsme přátelé, Klausi. Daly mi skutečně dlouhý seznam lidí, ke kterým se nemůžu pět let přiblížit. Tvoje jméno tam není, ani žádné jméno z tvoji rodiny. Vím, že jednou vyjde pravda na povrch, ale snad mi to dokážou odpustit" zašeptala jsem tiše.

Klaus mě pohladil po tváři. ,,Můžeš tu zůstat. Budeš tady pět let a potom můžeš jít domů" zašeptal tiše.

,,Tvoji sourozenci by o mně neměli vědět" zašeptala jsem tiše.

,,Tak to bude naše malé tajemství, lásko" potom udělal něco co jsem nečekala, ale vlastně jsem to mohla čekat. Políbil mě. Skutečně dlouze mě políbil a já jsem mu polibky k mému velkému šílenství vracela. 

Já jsem se mu zasmála do polibků. ,,Tohle už je naše malé tajemství, Klausi" zašeptala jsem a znovu jsem se věnovala jeho rtů. On se pouze smál a já taky.