Až po smrti ✔

12.kapitola

Pohled Caroline

Rychle jsem řídila a brečela jsem u toho, strašně moc. To co Klaus řekl mě tak neuvěřitelně zranilo. Vážně mu na mě už vůbec nezáleží? Zrychleně jsem dýchala a nepozorovala jsem pořádně cestu, najednou se mi před autem objevila srnka a já musela rychle zastavit, ale auto se se mnou převrátilo a já jsem hned cítila krev na svém krku. Dělalo se mi strašně zle, viděla jsme obří ránu na svoji ruce, ale začala se už hojit. Snažila jsem se z toho auta dostat. Najednou se u mého auta někdo objevil. Viděla jsem pouze boty.

,,Jste v pořádku?" ozval se mužský hlas a najednou nakoukl do auta. Viděla jsem kudrnaté vlasy a nádherné zelené oči. ,,Můžete se hýbat?" zeptal se hned, když si všiml, že ho sleduji. Já jsem přikývla, on otevřel dveře a odpoutal mě, potom jsem cítila, jak mě chytil za pás. Potom jsem už viděla silnici, kde kus od nás leželo jedno kolo z mého auta. Jak se mi toto zatraceně povedlo?

Já jsem se na něho podívala. ,,Děkuji," zašeptala jsem tiše. ,,Najednou se mi v cestě objevila srnka, ale byla to moje chyba. Pořádně jsem se nedívala na cestu a-"

,,Vy jste brečela, že ano? Vidím vaše zarudlé oči. To proto jste nedávala pozor na cestu" řekl najednou a já jsem se na něho šokovaně podívala.

Lehce jsem se zamračila. ,,Moje jméno je Caroline, byla bych ráda, abyste mi říkal takto, když mi někdo vyká, tak se cítím vážně stará."

,,Jen pokud ty mi budeš říkat Harry," vrátil mi to, ale potom si mě starostlivě prohlížel. ,,Radši tě vezmu do nemocnice, ano?" 

,,To nemusíš" řekla jsem rychle, ale to ignoroval. Vzal mě do náruče a odnesl do svého auta, ještě než jsme vyjeli, tak zavolal na odtahovou službu, aby odvezla moje auta. Já jsem se však pousmála. 

*** 

Harry se zrovna bavil s doktorem o mém stavu. Doktora jsem musela ovládnout, protože moje všechny zraněný už se uzdravily a bylo to zvláštní. Proto jsem mu vnutila, že mám otřes mozku a musím tu zůstat dneska přes noc, ale jinak jsem měla štěstí a nemám nic zlomeného.

,,Stále tomu nemůžu uvěřit," zamumlal Harry. ,,Ta nehoda byla fakt ošklivá a ty máš jenom otřes mozku."

,,Měla jsem naštěstí štěstí" pousmála jsem se, ale on se mračil, ale nakonec přikývli. Potom jsme se bavili o všem možném a já jsem se skutečně cítila šťastná.

*** 

Pohled Klause 

Došel jsem do svoji ložnice a na moji posteli ležel vzkaz. Vzal jsem si ho rychle do ruky a když jsem ho dočetl, tak jsem si rychle promnul obličej.

Já vím, že jsem neměla odejít. Ublížilo mi to stejně jako tobě, ale dneska jsi to skutečně přehnal, Klausi. Vždycky jsem v tobě viděla něco lepšího, ale dneska jsem si připadala jako by mi dal někdo něco na oči, něco temného. Viděla jsem na tobě pouze tu temnotu, kterou jsem měla vidět už dávno.

Máš moje slovo, že už se nikdy nevrátím za tebou, ale dovolil mi posílat dopisy Hope a dárky. Je to skutečně milá holčička. Ten dopis co jsem ti poslala. Napsala jsem ho od srdce, máš tam všechny odpovědi na tvoje otázky. Všechno jsem tam přiznala. Doufám, že si ho jednou přečteš a třeba to pochopíš.

Navždy sbohem, Caroline. 

,,Můžu s tebou mluvit, Klausi?" do moji ložnici vešla Hayley a hned se podívala na dopis v moji ruce. Podal jsem jí ho. ,,Má pravdu, přehnal jsi a ten dopis jsi neměl ničit, mohl jsi to všechno pochopit."

,,A jak jsem to měl vědět, Hayley?" štěkl jsem na ni naštvaně. ,,Buď mi řekni co chceš, nebo odejdi!"

,,Chtěla jsem ti jenom říct, že na tento víkend beru Hope do bažin. Mary ji chce vidět a Hope chce vidět ji. Nemáš s tím problém?" mluvila klidně a já jsem pouze přikývl. Hope měla tu šílenou ženskou ráda a proto jsem to povolil. ,,Děkuji" pousmála se Hayley a ladným krokem odešla. Nejspíš to šla hned říct Hope a Jacksonovi. 

Já jsem se znovu podíval na dopis a zakroutil jsem hlavou. Jdi do háje, Caroline! Dopis jsem hodil do koše a rychlím krokem jsem odešel z domu. Musím se nějak odreagovat!