Až po smrti ✔

11.kapitola

*o měsíc později*

Pohled Caroline

Zrovna jsem přišla z práce, když sem najednou vtrhla vyplašená Rose, která držela noviny, zmateně jsem se na ni zamračila a už jsem se chtěla zeptat, co tu zatraceně dělá a proč se na mě dívá jako kdybych měla každou sekundu zemřít, ale ona se na mě tiše podívala. 

Potom hodila ty noviny na stůl. ,,Poprosila jsi mě, abych občas se zajela podívat, co dělají tvoji přátelé v Mystic Falls. Píšou noviny. Pro upíry, čarodějky, vlkodlaky a další nestvůry, když to tak hnusně nazvu. Píšou tam o tobě, Caroline. Jedna čarodějka, která tě měla hlídat, tak tě už tři roky nemohla najít. Myslí si, že jsi mrtvý a řekla to tvým přátelům. Vědí to naprosto všichni. Dokonce byli i za Niklausem Mikaelsonem, který jim potvrdil, že jsi jeden týden byla s ním. Chtějí abys jim dala signál, že jsi stále naživu, nemusíš se jim ukázat, ale ničí je to" když to Rose řekla, tak se moje srdce zastavilo a já jsem hned ty noviny vzala do rukou. Říkala pravdu.

,,Dám jim signál a už vím jak," zašeptala jsem tiše a upřeně jsem se na ni podívala. ,,Před třemi lety jsem našla důvěru v Klausovi, udělám si výlet do New Orleans a nechám mu tam dopis, na rozloučenou se všemi, čarodějkám nevěřím, až se dozví že jsem živá, tak určitě nebudou chtít, aby Elenu navštívila, abych navštívila svoje přátelé" zašeptala jsem tiše a smutně. 

Rose se na mě povzbudivě pousmála. ,,Je mi to líto, ale skutečně hodně líto. Neumím si představit, jak se musíš cítit" zašeptala starostlivě.

,,Budu v pohodě, ano? Teď si tu napíšu ten dopis a udělám si výlet do New Orleans" řekla jsem klidně a rychlím krokem jsem si šla pro papír a propisku.

*** 

Moje srdce bušilo jako splašené. Stále jsem před domem, kde bydlel Klaus. Zjistila jsem, že tam jsou naprosto všichni právě teď a to byla moje příležitost. Vešla jsem dovnitř, paruku a všechno jsem si sundala. Trošku jsem svůj plán upravila a rozhodla jsem se jim ukázat. Najednou jsem vešla do jejich první místnosti. Seděl tam Klaus, Elijah, Rebekah, Hayley, která měla vedle sebe už dost velkou Hope, vedle Hayley z druhé strany seděl její manžel Jackson, jak jsem zjistila a nakonec tu byla jejich ztracená sestra Freya.

Zhluboka jsme se nadechla a zjevila jsem se stála jsem za nimi. ,,Kdo z mých nejspíš šílených přátel dostal ten nápad a začali psát ty noviny? Však to může ohrozit Elenu!" řekla jsme naštvaně a všichni se na mě otočili.

,,Caroline?" zašeptala šokovaně Hayley a všichni se na mě dívali jako na ducha, ale to jsem se jim nemohla divit. Všimla jsem si, jak Jackson rychle chytil svoji manželku a byl připravený ji chránit. Musela jsem se ušklíbnout, očividně věděl o naši minulosti.

,,Tohle je můj signál že jsem živá, tento dopis je pro moje přátelé, dejte jim ho. Avšak musí pochopit, že neohrozím Eleny život kvůli svoji sobecké touze se vrátit" zašeptala jsem tiše a povzdechla jsem si, z očí mi vyteklo pár slz, ale ty jsem hned utřela. Na stůl jsem hodila ten dopis a už jsem chtěla zase zmizet, ale najednou ke mně došla Hope a chytila mě za ruku.

Zmateně jsem se na ni dívala. ,,Máš krásné vlasy, taky chci mít takové vlasy!" řekla roztomile Hope a já jsem se nad tím zasmála. ,,Budeš moje kamarádka?"

Já jsem si k ní klekla a pohladila ji po vlasech. ,,Moc ráda budu tvoje kamarádka, Hope. Avšak musím odejít a nejspíš se už nikdy neuvidíme" zašeptala jsem tiše.

,,Proč tu nezůstaneš s námi?" zeptala se mě tiše Hope a tím mi vzala veškerá slova. 

Odkašlala jsem si a stoupla jsem si. ,,Jste si jistý, že tohle je dcera Hayley a Klause?" zeptala jsem se, Elijah a Rebekah se tomu zasmáli, ale Hayley i Klaus mě probodli pohledem. Po třech letech jsem ho konečně viděla. Nezměnil se. Byl stále stejně krásný.

,,Hope má pravdu, můžeš tu zůstat, Caroline" promluvila klidně Rebekah.

,,Jsem si jistý, že Caroline tu nechce být a my tu nechceme ji" ozval se chladně Klaus a přísahám, že jsem cítila ohromnou bolest u srdce. Šokovaně jsem se na něho podívala a v očích se mi objevily slzy. 

Přikývla jsem. ,,Tento dopis jsem napsala pro tebe, nemusíš si ho číst pokud nechceš," hodila jsem před něho dopis, utřela jsem si slzy. ,,Máš moje slovo, že už se nikdy nevrátím, když mě nechceš vidět."

,,Odešla jsi. Co jsi čekala? Čekala jsi, že budu skákat radostí, že jsi zpátky, Caroline? Nebudu. Já jsem tě žádal, abys zůstala, ale ty jsi odešla. Už pro mě neznamenáš nic" řekl chladně Klaus.

Pouze jsem přikývla a znovu jsem se otočila na Hope, pohladila jsem ji po vlasech a pousmála jsem se na ni. ,,Slibuju ti, že ti něco pošlu na tvoje narozeniny, ano? Ale už se tu nikdy neukážu, zlatíčko. Neuvěřitelně ráda jsem tě poznala." 

Potom jak jsem to řekla Hope, tak jsem se naposledy podívala bolestně na Klause, znovu jsem byla neviditelná, rychlím krokem jsem vyběhla ze dveřích a za mnou zůstaly jenom otevřené dveře. Musím se rychle dostat domů!

*** 

Pohled Klause 

Sledoval jsme stále otevřené dveře, můj pohled se však přesunul na dopis, který tu nechala Caroline. Zakroutil jsem pouze hlavou a zvedl jsem se.

,,Proč jsi byl na ni hnusný, tatínku?" ozvala se najednou Hope a já jsem se na ni otočila. ,,Ona byla tak krásná a milá."

,,Ano, Caroline je krásná, ale není tak milá jak si myslíš, zlatíčko" řekl jsem tiše a myslel jsem to vážně. 

Hope se zatvářila smutně, ale potom bez dalších slov utekla do svého pokoje. ,,Tohle jsi přehnal, Niklausi" řekl vážně Elijah.

,,Přehnal jsem to!" štěkl jsem na něho. ,,Ona mi zlomila srdce! Je mi naprosto ukradené, že jsem to přehnal!" 

,,Ona jenom chránila svoje přátelé, určitě ti nikdy nechtěla tak moc ublížit" odporoval mi Elijah.

Já jsem se pouze zasmál. ,,Tak si vezmi ten dopis, protože já ho nechci nikdy vidět a nikdy si ho nepřečtu!" zakřičel jsem. Potom jsem však udělal něco čeho můžu později litovat, vzal jsem ten dopis, došel jsem do místnosti s krbem a hodila jsem ho tam. Slyšel jsem jak moji sourozenci křičí, ať to nedělám, ale já jsem to udělal.

Caroline je minulost.